Norsko a norština

OSOBY A OBSAZENÍ:

HEDA: Aspoň jedna radost že mi zbývá.

TESMAN: Díky bohu, to jsem rád. A copak je to, Hedičko? Hm?

HEDA: Moje pistole, Jørgenku!

(CITACE ZE HRY)

Poslední tzv. velká ženská hra H. Ibsena přináší řadu témat, která ani po sto dvaceti letech neztrácejí na své síle: ať už jde o podivně sebedestruktivní souboj s malostí a nudou, neschopnost přistoupit na kompromisy či totální deziluzi z vlastních činů.

Hedě je devětadvacet let a ještě nedávno měla pocit, že si život zařídila dle svého. Za ní je dlouhá svatební cesta, z níž se právě s manželem vrátili. A před ní dlouhé nudné dny v podivně mrtvolné vile. Navíc se objevuje až příliš mnoho přízraků z minulosti, včetně osudové lásky. A manžela zajímají především knihy a místo profesora. A řešení se pomalu ztrácí v nedohlednu. Zbývá jediné – oprášit pistole generála Gablera.

Režisérem inscenace je jeden z nejvýraznějších talentů mladé divadelní generace – Daniel Špinar.