| překlad: | František Fröhlich |
| režie: | Daniel Špinar j.h. |
| dramaturgie: | Martina Kinská |
| hudba: | Jiří Hájek j.h. |
| scéna: | Iva Němcová j.h. |
| kostýmy: | Linda Boráros j.h. |
| produkce: | Salome Geregayová, Kateřina Kališová |
| inspice: | Petra Štanclová |
| nápověda: | Petra Štanclová |
OSOBY A OBSAZENÍ:
| Dr. JØRGEN TESMAN, historik umění | David PUNČOCHÁŘ |
| HEDA TESMANOVÁ, jeho žena | Jana STRYKOVÁ |
| SLEČNA JULIANA TESMANOVÁ, jeho teta | Apolena VELDOVÁ |
| PANÍ ELVSTEDOVÁ | Eva LEIMBERGEROVÁ |
| JUDr. BRACK | Luboš P. VESELÝ |
| EILERT LØVBORG | Martin PECHLÁT j.h. |
| BERTA, služebná u Tesmanů | Kristýna FREJOVÁ |
HEDA: Aspoň jedna radost že mi zbývá.
TESMAN: Díky bohu, to jsem rád. A copak je to, Hedičko? Hm?
HEDA: Moje pistole, Jørgenku!
(CITACE ZE HRY)
Poslední tzv. velká ženská hra H. Ibsena přináší řadu témat, která ani po sto dvaceti letech neztrácejí na své síle: ať už jde o podivně sebedestruktivní souboj s malostí a nudou, neschopnost přistoupit na kompromisy či totální deziluzi z vlastních činů.
Hedě je devětadvacet let a ještě nedávno měla pocit, že si život zařídila dle svého. Za ní je dlouhá svatební cesta, z níž se právě s manželem vrátili. A před ní dlouhé nudné dny v podivně mrtvolné vile. Navíc se objevuje až příliš mnoho přízraků z minulosti, včetně osudové lásky. A manžela zajímají především knihy a místo profesora. A řešení se pomalu ztrácí v nedohlednu. Zbývá jediné – oprášit pistole generála Gablera.
Režisérem inscenace je jeden z nejvýraznějších talentů mladé divadelní generace – Daniel Špinar.
EventList powered by schlu.net