Trasa 01
Oslo – Průvodce cyklisty městem
Pokud nějaký český turista nebo cykloturista míří do Norska, nemůže cestou do této země minout její hlavní město. Jednak leží na jediném silničním tahu od nás, ale hlavně proto, že nezastavit se tam by byla neodpustitelná chyba. Tak tedy, ještě než se vydáme do světa hor, údolí a náhorních plošin, projeďme se spolu po jednom opravdu příjemném městě.
Trocha historie nikoho nezabije
Město založil v roce 1047 král Harald Hårdråde a zanedlouho zde vyrostl i první kostel a vzniklo biskupství. Král Håkon V., který vládl na přelomu 13. a 14. století, si zde nechal postavit královskou rezidenci, i když králové v té době sídlili i nadále v Bergenu. Význam města rostl a na jeho obranu byla na pobřeží postavena pevnost Akershus. Město se rozvíjelo až do roku 1350, kdy jej zachvátil mor. V následujících stoletích význam města poklesl. Politická moc se přelévala mezi Kodaní a Stockholmem, podle toho jestli Norsku vládli Dánové nebo Švédové. Město sužovaly časté požáry a své si vyžádala i náboženská reformace, během které byly zničeny všechny kostely a kláštery. Rozkvět nastal po roce 1625, kdy dánský král Christian IV. rozhodl o nové výstavbě. Na jeho počest se město začalo nazývat Christiania. Po osamostatnění Norska v roce 1905 se opět stalo hlavním městem a zanedlouho mu bylo vráceno i jeho původní jméno.
Město jako na dlani
S poznáváním města je nejlepší začít někde na kopci, odkud je všechno pěkně vidět a lze si snadno udělat představu o tom, co kde leží. Nejlepší místo, z kterého je možné bezmála půlmilionové Oslo přehlédnout, je Holmenkollen. Na tomto téměř čtyři sta metrů vysokém kopci stojí věž skokanského můstku a od něho se do okolních lesů rozbíhají lyžařské tratě. To místo zná každý Nor a jeho jméno vyslovuje s náležitou hrdostí. Tady právě synové a dcery malého severského národa porážejí své soupeře a vítězí v bílé stopě.
První kroky návštěvníka vedou obvykle na můstek. Za nemalé vstupné jej pustí dovnitř areálu, kde může využívat všech nabízených atrakcí. Velmi pěkné je lyžařské muzeum, kterému vévodí expozice o dobytí jižního pólu Roaldem Amudsenem, odvážnější vlezou do trenažéru, ve kterém prožijí pocity skokana na lyžích, a všichni bez výjimky se nechají vyvézt výtahem na rozhlednu ve věži skokanského můstku.
První, co člověka při pohledu dolů udeří do očí, je skutečnost, že vlastně žádné město nevidí, jenom stromy, z jejichž korun sem tam vykukuje nějaká střecha, a potom velký záliv s mnoha ostrovy. Jenom pár vyšších budov kolem nevelkého centra naznačuje, že se před návštěvníky rozprostírá město.
Vzhůru na kola a dolů
Že se Oslo nejlépe poznává v sedle kola, o tom není žádných pochyb. Lze na něm projet celé město, aniž by člověk měl problémy s parkováním anebo se cítil uchozený. Tak tedy do sedel a dolů z kopce.
První zastávka patří Frognerparku. Osu tohoto nejznámějšího městského parku tvoří téměř kilometr dlouhá pěší třída, kolem níž jsou seskupeny desítky bronzových a kamenných soch, děl sochaře Gustava Vigelanda.Všechny sochy jsou nahé. Soudě podle ohmataného přirození, je velmi oblíbená socha vztekajícího se chlapečka. Nejmohutnějším dílem je Monolit, sedmnáctimetrový žulový sloup, tvořený sto jedenadvaceti vzájemně propletenými těly. Vigeland jej vytvořil v modelu a jeho asistentům trvalo plných šestnáct let, než sousoší z jednoho kusu kamene vytesali. Kolem je rozestavěno 36 skupin v nejroztodivnějších polohách znázorňujících jednotlivé fáze lidského života. Zajímavostí je, že Vigeland nedostával za svoji práci žádnou odměnu, město poskytovalo pouze materiál. Práce na výzdobě celého parku trvaly téměř půl století a sochař se jejich dokončení nedočkal.
Nyní se po parku prohánějí cyklisté, pobíhají tam běžci, maminky tlačí kočárky a kluci hrají na trávníku fotbal. Vyjevení turisté jim vůbec nevadí.
Poloostrov muzeí lodí
Od bran do Frognerparku už to není daleko na poloostrov Bygdøy, zasahující do zálivu, na jehož břehu leží Oslo. Poloostrov vůbec zpočátku nevypadá, jako by náležel k hlavnímu městu. Kolem cesty jsou rozesety venkovské dřevěné domky, na lukách se pasou krávy a sedláci suší seno. Západní pobřeží pokrývá les. Jihovýchodní část je však normální čtvrtí, skládající se z vilek a malých domků. Uprostřed nich vyniká stavba s půdorysem ve tvaru kříže. Je to muzeum, ve kterém jsou vystaveny tři podivuhodně zachovalé vikingské veslice, nalezené v pohřebních mohylách mocných náčelníků.
Na východním břehu stojí další dvě významná muzea. První z nich ukrývá loď Fram, kterou si Fridtjof Nansen nechal postavit pro svoje polání výpravy a na které Roald Amudsen při své výpravě na jižní pól doplul k břehům Antarktidy. Druhé muzeum, stojící hned naproti Framu, je Kon-Tiki a Ra II Muzeum. Je věnováno plavidlům legendárního badatele Thora Heyerdala, který na voru z balzového dřeva Kon-Tiki doplul z Jižní Ameriky k ostrovům Polynésie a na rákosovém člunu Ra II překonal Atlantik mezi Marokem a Karibikem, aby dokázal možnost spojení předkolumbovských civilizací v Americe s ostatním světem.
Pro toho, kdo nespěchá, je na polostrově Bygdøy pěkné koupání. Mělké moře tady má v pěkném létě určitě přes dvacet stupňů.
Centrum, to je klídek a pohoda
Po koupeli opět do sedla a cyklostezka vedoucí podél zálivu zavede cyklistu bezpečně do městského centra. Na nábřeží a přilehlých uličkách se nachází spousta restaurací a kavárniček se stolky a židlemi pod otevřeným nebem. Obyvatelé města si tady užívají chvilek volna.
Přímo u vody se rozkládá velké náměstí. Jeho jižní okraj lemují stěžně jachet, na opačné straně stojí dvouvěžatá městská radnice. Jen zasvěcenec ví, že věže nejsou stejně vysoké a jedna z nich je o dva metry nižší. Od radnice už je vidět pevnost Akershus. Určitě stojí za to ji navštívit, projet se po dláždění úzkých uliček, posedět na trávou zarostlých valech a pozorovat, jak velké lodě, jachty i malé čluny plují zálivem.
I Oslo má svůj Václavák. Ten místní se jmenuje Karl Johans Gate a kromě řady administrativních budov se na něm nachází také univerzita a národní divadlo. Závěr hlavní třídy tvoří park a uprostřed něho stojí zámek Slottet, sídlo norského krále.
Norové milují klid. V poledne na trávě v parcích polehávají vedle sebe studenti s knížkou i pánové v oblecích se sendvičem v ruce. O čistotu svých oděvů se nemusejí obávat. Psů se tady vyskytuje minimum a jejich pánové jsou opravdu ohleduplní.
Po městě se jezdí dobře. Problém s auty tady vyřešili moudře. Vykopali pod centrem dva a půl kilometru dlouhý tunel a veškerou tranzitní dopravu svedli do něj.
Ale dost bylo prohlížení města, příroda volá. A proto nasednout na kola, zařadit lehké převody a s chutí zpátky na Holmenkollen.
Autor: Radovan Kunc, www.vikingline.cz