"Tuhle cestu si jednou musím vyzkoušet!" A stalo se. Vysněnou plavbu na lodi linky Hurtigruten si dopřál alespoň na části trasy z Tromsø na souostroví Lofoty. O jaké zážitky se nesmíte nechat ochudit? A jak si takovou cestu užít? Tip pro vaši další cestu do Norska dává Tomáš Kubík, zkušený průvodce Norskem a spolupracovník Norge.cz.
Je asi půl páté ráno a supermoderní loď linky Hurtigruta se proplétá kolem rozeklaného norského pobřeží daleko za polárním kruhem. Na mě už začíná silně dopadat únava, ale snažím se za každou cenu neusnout a do poslední kapky si užívat neustále se měnící pohled na okolní svět hor a fjordů.
Když už ani kafe neúčinkuje, sahám po pytlíku s norskými kyselými rybičkami, které mě znovu staví na nohy a únava je na dalších několik hodin ta tam.
Norská pobřežní linka Hurtigruta, kterou jsme v průběhu naší plavby překřtili na „Hustá krůta", patří k nejznámějším na světě. Má více než stoletou historii a její lodě den co den vyplouvají z jihonorského přístavu Bergen, aby za šest dní dopluly do přístavu Kirkenes u ruských hranic. Ačkoli v dnešní době slouží především pro zámožné turisty z celého světa, ponechala si část svého původního poslání, a to transport zboží, pošty a místních obyvatel.
Při svých četných návštěvách Norska jsem už dlouho toužil plavit se nějaký delší úsek touto lodí a tento sen se mi letos konečně splnil. Svoji tentoráte soukromou návštěvu jsem směřoval do zapolárních oblastí, a tak jsem jižní Norsko jen prosvištěl. Po několikadenním pobytu za polárním kruhem jsem se konečně dostal do města Tromsø, odkud jsem se měl plavit na souostroví Lofoty. Tento úsek totiž patří mezi ty nejkrásnější. Loď, která míří na jih, připlouvá do Tromsø těsně před půlnocí. Pošmourný den, kdy jsme čekali na loď se proto celkem vlekl. Tromsø je sice krásné město, ale měl jsem možnost ho již několikrát předtím navštívit a navíc už jsem byl celý natěšený na plavbu. Do přístavu proto přijíždíme s notným předstihem a čekáme. Mezitím se vyjasnilo, a tak si po dvou zatažených dnech užíváme slunečního svitu.
Po dvou hodinách nervozního přešlapování v přístavu se na obzoru konečně objevuje naše loď. Nese jméno „Midnatsol", tedy v překladu Půlnoční slunce a je to nejnovější přírůstek do flotily Hurtigruty. Osazenstvo našeho auta nastupuje po připlutí takřka okamžitě můstkem pro pěší, já ale musím ještě čekat, abych mohl na loď najet autem. Nejdřívě vyjíždí asi šest aut. Po chvíli se objevuje několik vysokozdvižných vozíků, které jezí sem a tam a neustále odvážejí a přivážejí nějaké palety.
Okolo třičtvrtě na jednu už začínám být nervózní. Podle jídního řádu nám sice do odplutí stále zbývá minimálně pětačtyřicet minut, ale já už chci být na palubě a také se mi chce velmi akutně na záchod. Bojím se jít v přístavu, abych náhodou nepromeškal naloďování. Pár minut před prasknutím močového měchýře, tedy asi v jednu ráno konečně dostávám pokyn k nalodění. Najíždím na rampu, odkud výtahem sjíždím hluboko do podpalubí, kde je na velmi stísteném prostoru zaparkováno asi patnáct dalších aut.
Klíče od auta nechávám obsluze a z posledních sil se vydávám hledat nejbližší toalety. Po nekonečném bloudění několika patry se zbožím a kajutami konečně dosahuji vytouženého cíle. Poté už se proskleným výtahem uprostřed lodi přesunuji na horní palubu, kde se kochám pohledem na město zalévané slunečními paprsky uprostřed noci.
Po chvíli loď pomalu odplouvá a Tromsø mizí v dáli. Vydávám se tedy na průzkum lodi. Je skutečně obrovská, je tu řada menších či větších salonků, několik restaurací, kaváren, barů, obchodů, nebo třeba knihovna či fitness. Celá loď je ale v tuto noční hodinu ztichlá a člověk téměř nepotká živáčka. V knihovně proto prolistuji několik knih a vracím se do Panorama Lounge v osmém patře, kde jsme si zabrali místa vpředu s luxusním výhledem. Kromě posádky našeho auta je tady několik spolucestujících, kteří se ukládají ke spánku. Zbytek lidí spí v kajutách. My jsme kajutu nechtěli, protože plánujeme celých dvacet hodin plavby zůstat vzhůru a kochat se výhledy. Hodinu od vyplutí z Tromso tak kromě členů posádky zůstáváme snad jediní, kdo nespí.
Mezi pátou a šestou ranní přichází krize. Nejdřive zkoušíme kafe, které zabírá, ale jen na chvíli. Únava se brzy dostavuje znovu s ještě větší intenzitou. Saháme tedy po sáčku se superkyselým želé ve tvaru rybiček. Rybičky prodávané u nás se s kyselostí těch norských nemůžou vůbec srovnat. Kupodivu zabírají lépe než kafe a únava mizí. Mezitím čas ubíhá a my zjišťujeme, že jsme noc zdárně přežili bez zamhouření oka.
V sedm hodin už se těšíme na snídani. Výběr je skutečně královský. Je dokonce lepší než ve většině norských hotelů a já přemýšlím nad tím, kde vzal kuchař čerstvé pečivo. Mají snad na lodi vlastní pekárnu? V restauraci zůstáváme skoro dvě hodiny. Mezitím se míjíme s Hurtigrutou mířící na sever a zastavujeme ve městě Harstad. Také se postupně začínají trousit naši spolucestujicí z kajut. Slyšíme angličtinu, němčinu, francouzštinu, holandštinu, navzdory krizi překvapivě i španělštinu a samozřejmě také asijské jazyky, které jsou ale pod naše rozlišovací schopnosti. Je tady také řada Norů. Říká se totiž, že každý Nor by měl minimálně jednou v životě tuto celou dvanáctidenní plavbu, tedy z Bergenu na sever a zpět, absolvovat.
Po vynikající snídani se vydáváme na horní palubu, kde si užíváme plavby z vířívky. Jelikož se venku opět trochu ochladilo, chodí kolem nás ostatní turisté v bundách a na nás se dívají, jakobychom neměli všech pět pohromadě. Vířivka je ale v závětří a voda má krásných 38 stupňů, takže nás okolní teplota ani zvídavé pohledy spolucestujícíh nemohou rozhodit.
Po zastávce ve městě Stokmarknes, kde jsme nahlédli do Hustě krutého muzea, neboli muzea historie lodní linky Hurtigruta, přichází vrchol celé plavby. Připlouváme na souostroví Lofoty. Celá loď je na ochozech a vnějších palubách a každý se snaží utrhnout si to nejlepší místo, odkud by mohl dělat fotky úchvatného pobřeží. Loď dokonce zaplouvá do proslulého Trollfjordu. Fjord je velmi úzký, a tak obří loď v něm vyvolává dojem, jakoby se někdo pokoušel nacouvat náklaďákem do vašeho obýváku. Dokonalý kýč pak ještě dotváří několik mořských orlů, kteří notnou chvíli létají kolem naší lodi.
Před sedmou hodinou večer už připlouváme do cíle naší plavby – hlavního města Lofot Svolvær. Kapitán několikrát mohutně zatroubí, aby všichni věděli, že Hurtigruta je tady. Mířím do podpalubí pro auto a zjišťuji, že v garáži, která mi s patnácti auty v Tromsø připadala plná, je teď aut minimálně dvojnásob. Mezi auty jsou jen milimetrové rozestupy a naše auto stojí úplně někde jinde, než kam jsem ho zaparkoval. Dovnitř se soukám kufrem a čekám, až posádka přeskupí auta tak, abych mohl vyjet. Auto kupodivu kupodivu nemá sebemenší škrábanec, jen interiér je trochu cítit rybinou. Sousední náklad zřejmě tvořili lososi. Asi po půl hodině složitých manévrů konečně vyjíždím. Těším se na týdenní pobyt na Lofotech který je před námi. Těším se ale i na příští plavbu "Hustou krůtou", o které jsem přesvědčený, že ji dříve nebo později podniknu. A jako správný Nor už nejen část, ale pěkně z Bergenu do Bergenu, s plnou penzí a také s kajutou. Dvanáct probdělých nocí by už totiž asi ani kyselé rybičky nezachránily
Tomáš Kubík
Autor je spolupracovníkem Norge.cz a je odborníkem na Norsko. Více než deset let jezdí do Norska jako průvodce, pořádá cestopisy, odborné přednášky a radí individuálním cestovatelům.