Ač se to tak může zdát, zima není pro Oslo hlavní turistickou sezónou. Projevuje se to jak v nabídce atrakcí, tak na otevíracích dobách a cenách vstupů téměř kamkoliv (slevy, vstupy zdarma). A toho je právě potřeba využít!
Život obyvatel se po létě vrací do normálních kolejí, vyrůstají lešení a i při větších mrazech se s hořákem v ruce pokračuje v dláždění ulic. Zkrátka velkoměstská idylka. Vzhledem k panujícím teplotám však není pro našince příliš rozumné pobývat celý den venku, pročež vám nyní nabídnu několik zajímavých alternativ, kterými zaplníte celý svůj denní program. Každopádně doporučuji vyrazit ráno co nejdřív, abyste toho také hodně stihli :-)
Opera (Operaen) je první zajímavost na trase. Pokud se podíváte od nádraží přes silnici k moři, najdete ji tam bílou zasněženou, splývající se zamrzající hladinou moře. V létě se dá po její šikmé střeše vyjít nahoru na vyhlídkovou plošinu, v zimě však je vstup na střechu z bezpečnostních důvodů zakázán. Budova státní opery je relativně nová. V roce 2000 byl v architektonické soutěži vybrán projekt norské firmy Snøhetta, kterou spoluzakládal český architekt Martin Roubík žijící v norské emigraci, v roce 2003 se prvně koplo do země a 12.4. 2008 se mohlo slavnostně otvírat. V nízké budově z bílého mramoru jsou 3 operní sály, nejnižší patro má základ 16m pod hladinou moře a celý projekt stál 3,3 mld NOK.
Kolem frekventované hlavní cesty se přesunete k hradní pevnosti Akershus. Je to jeden z nejvýznamnějších hradů v dějinách Norska. Akershus byl původně postaven králem Håkonem V. Magnussonem roku 1299 jako středověký hrad, sídlo králů, roku 1600 byl přebudován na renesanční zámek s mohutným opevněním, avšak roku 1815 v něm již král nepobýval. Více než 700 let starý hrad přežil mnohá obléhání, ale nebyl nikdy dobit. Dodnes v něm sídlí královská garda, v bývalé zbrojnici slouží Vojenské muzeum, které zahrnuje dokumenty o norském válečnictví od dob Vikingů a naleznete zde také Muzeum národněosvobozeneckého boje (Hjemmefrontmuseum). V zámecké kapli je pohřben král Håkon VII., král Olav V., královna Maud a korunní princezna Märta. Pro rychlou prohlídku hradu doporučuji přímý přesun ke starému jádru hradu, které hlídají mladí gardisti. Ti pak stojí místy i leckde na hradbách a vyhání zbloudilé turisty z míst, kam nesmějí. Podél hradeb jsou rozmístěny původní renovované kanóny a je odtud nádherný výhled do přístavu. Vstup do areálu hradu je bezplatný, brány jsou otevřeny ve všední dny od 7 do 18hod., o víkendu od 8 do 18hod.
Pár set metrů dál od hradu narazíte na nepřehlédnutelnou radnici (rådhus). Postavena byla v letech 1933-1950 podle plánu Arnsteina Arnegerga a Magnuse Poulssona. Součástí betonové radnice obložené cihlami jsou dvě čtyřhranné věže. Východní věž je vysoká 66m a je v ní instalována zvonkohra s 38 zvony a zvonky. Každou čtvrthodinu se ozývá krátké zazvonění, v poledne zahraje celá asi dvouminutová melodie. Západní věž je vysoká 63 m. Věžní hodiny na jižní straně patří k největším v Evropě. Průměr ciferníku je 8,6 m, minutová ručička má délku 5,7 m a hmotnost těchto hodin dosahuje 200 kg. Astronomické hodiny v radniční dvoraně mají průměr 5 m a ukazují čas, datum, postavení slunce a měsíce. Již v roce 1936 byla vypsána soutěž na výzdobu celého komplexu, které se mezi předními norskými umělci zúčastnil i Edvard Munch. Radnici zvenčí zdobí kupříkladu jezdecká socha středověkého krále Haralda Hardrada, mozaika sv. Hallvarda, poetické reliéfy a šest skulptur. Uvnitř pak je řada nástěnných maleb s výjevy ze života obyvatel Oslo mezi válkami, zobrazuje vývoj města, norské panovníky a světce. Každý rok se zde předává Nobelova cena míru. Před radnicí stojí socha polárního badatele Nansena, najdete tu kašnu a několik figurálních soch od Gustava Vigelanda. Vstup do radnice je volný a otevřeno má denně od 9 do 18 hod.Když už budete v přístavu, nemůžete nevyužít nabídku zimní okružní plavby po fjordu. Defakto před radnicí, přímo u vody, stojí malá budka, kde vám dají k nejrůznějším druhům plaveb bližší informace. V létě zde plavební společnost nabízí samozřejmě širší paletu jízd, v zimě je to však zcela odlišný zážitek. Budete-li mít štěstí a plavbu kvůli zamrzlému moři nezruší, můžete si za 170 NOK koupit přímo na lodi lístek s platností 24hod. a vyjet. Na palubě lze sehnat horký čaj, případně polévku. Loď od radnice vyplouvá vždy 9:45, 11:15, 12:45 a 14:15 a pluje podél pobřeží k budově opery, kde má první zastávku, pak se pouští přes fjord k poloostrovu Bygdøy a zase fičí zpět k radnici.
Další informace a fotky z Oslo na iNorsko.info
Muzejní ráj - Bygdøy
Neporušená loď s původním interiérem byla vytažena z moře na břeh roku 1935 a právě kolem ní byla postavena budova dnešního muzea. Ze druhého patra ochozu se na ni dá vstoupit a projít si jak palubu, tak všechny vnitřní prostory lodi. Návštěvní trasa vás zavede přes společné prostory (kuchyň, jídelna) kolem mnoha mini kajut až dolů do tmavých úložných prostor lodi a k poháněcímu zařízení. Atmosféru dokreslují dunivé zvuky motoru linoucí se z reproduktorů a všudypřítomná mrazivá zima (muzeum se nevytápí). Pro lepší představu jsou zde rozmístěny také původní předměty z lodi, např. lyže, polárnické oblečení ušité z kůží huňatých zvířat, zbraně, kuchyňské potřeby, léky, různé strojky, vlajky a spousta fotografií. Není-li vám ještě dost chladno, můžete se potom u lodi seznámit se vzorkem vycpaných zvířat žijících v polární oblasti (tučňáci, tuleni, lední medvěd, buvoli) nebo vystoupit na balkón, odkud se naskýtá krásný pohled do rozsáhlého přístavu. {youtube}K5jE8NZDEXI{/youtube} {youtube}CitGN8tV3kc{/youtube}Pokud máte ještě čas, můžete zajít také do sousedního muzea KON-TIKI. To má však s Norskem nemnoho společného. Vlastně jen to, že expedici na lodi jménem Kon-Tiki vedl norský badatel Thor Heyerdahl. Loď vyplula 28.4. 1947 z Limy, hlavního města Peru, a měla potvrdit Heyerdahlovu teorii o migraci dávných Peruánců na ostrovy v Tichém oceánu. Po 101 dnech posádka v loďce svázané z přírodních materiálů bez použití moderní techniky doplula do Polynésie a dokázala tak, že tato migrace možná byla. 
Název Kon-Tiki pochází od jména inckého krále slunce. Stejně tak se jmenoval také peruánský velekněz, který žil podle legendy se svým národem u jezera Titikaka. Jednoho dne jeho lid napadl sousední kmen, přežil pouze Tiki a hrstka jeho přátel. Vzali tedy loď a utekli do dnešní Polynésie, jejíž současní obyvatelé jsou podle Heyerdahla jejich potomky. Expozice muzea představuje materiály z plavby – fotografie, sošky vytvořené domorodci, archeologické nálezy z Velikonočních ostrovů, kopii lodi Kon-Tiki (ta původní shořela) a Ra II (loď z papyru použitá Heyerdahlem při plavbě z Maroka na Barbados) či maketu obrovského žraloka, s nímž se při plavbě setkali. Muzeum je skvěle technicky vybavené. Mají tu sál, kde prezentují dětem život a „dílo“ Thora Heyerdala a je tu také malé kino, kde běží dokola 10min. autentický film natočený při plavbě do Polynésie. Heyerdal jej sám režíroval a sám v něm hrál. {youtube}bz2M0ypeOrI{/youtube}
Muzeum je otevřeno denně, v zimní sezónu od 10:30 do 15:30. Vstupné 60 NOK (děti 25 NOK). Venku z boku tohoto muzea je zbudováno WC pro návštěvníky (čisté, zdarma).
Nasedněte znovu na vyhlídkovou loď a nechte se odvézt zpět k radnici. Tu dokola obejděte a v její zadní části se pusťte krátkou uličkou Roald Amundsens gate přímo na centrální náměstí. Dole po pravé ruce uvidíte norský parlament (Stortinget) sídlící v honosném paláci, nalevo je Národní divadlo (Nasjonalteater) s kamennou sochou Henrika Ibsena před vchodem a když kolem něj půjdete stále do mírného kopce, brzy dojdete před královský palác (Slottet). 
Trojkřídlý třípatrový klasicistní zámek byl stavěn v letech 1823-1848 podle projektu dánského architekta H.D.F. Linstowa pro krále Karla Johana (1763-1844). Všichni vládci spojených království Švédska a Norska však sídlili po většinu času ve Stockholmu a palác v Oslo využívali jen občasně. Prvním trvalým obyvatelem se tak stal až v roce 1905 první vládce samostatného Norska, Håkon VII. Za vlády Olava V. (1957–1991) nebyl palác udržován a chátral. Masivní a drahá renovace iniciovaná jeho následníkem a současným norským králem, Haraldem V., vyvolala v Norsku kritiku veřejnosti. Od roku 2002 je palác přístupný veřejnosti v rámci turistických prohlídek. Okolo zámku byl roku 1844 založen park s bohatou sochařskou výzdobou – na východě jezdecká socha krále Karla Johana z roku 1875, na jižní straně je tzv.Drønning park (Královnin park) se sochou královny Maud z roku 1959, památník matematika Nielse Henrika Abela od Gustava Vigelanda a na severní straně stojí socha spisovatelky Camilly Colletové z roku 1911, také od Vigelanda. Denně ve 13:30 se na prostranství před zámkem koná asi 20-minutové střídání stráží. Je-li král přítomen, doprovází obřad hudba královské gardy. 17.5., u příležitosti svátku přijetí 1. norské ústavy, sem proudí po Karl Johans gate procesí, aby pozdravilo krále. Král má ještě letní rezidenci na poloostrově Bygdøy.
Rychle se vraťte na centrální náměstí v Oslo, kde vstoupíte do podzemních prostor stanice T-bane (něco jako metro) Nationaltheatret a přesunete se o 4 zastávky dál na Tøyen. Tøyen je zřejmě největší park v Oslo, na jehož okraji stojí Munchovo muzeum (Munch-museet). Edvard Munch (1863-1944) je reprezentantem norského malířství a grafiky. Roku 1940 odkázal svá díla muzeu v Oslo, tak tu teď najdete asi 1100 obrazů, 15500 tisků a 6 plastik, k tomu jeho soukromé dopisy, 2240 knih, sešity, nábytek i fotografie. Nevelké muzeum z dílny architektů Gunnara Fougnera a Einara Myklebusta tak nabývá mezinárodní hodnoty a je proto velmi bedlivě střeženo (od roku 2004, kdy z něj byly ukradeny obrazy Výkřik a Madonna, ještě bedlivěji). Otevřeno je ve všední dny mimo pondělí od 10 do 16 hod., o víkendu od 11 do 17hod. Ve dnech 1.10.-31.3. je vstup pro návštěvníky zcela gratis. Mimochodem, počítá se, že v roce 2013 bude dokončena nová budova muzea v nově zastavěné oblasti Bjørvika, kde již stojí státní opera.
Zimní Vigelandův park
Pokud máte stále ještě trochu času, nasedněte opět na T-bane a jeďte na Majorstuen, kde přesednete na tramvaj č.12 a popojedete pár zastávek na Vigelandsparken. Vigelandův park je jednou z nejnavštěvovanějších atraktivit v Oslo. Je to volně přístupný park o rozloze 80 akrů, osazený 212 sochami od Gustava Vigelanda, jehož díla lze najít i různě jinde po městě. Hlavní prohlídková osa je dlouhá 850 m a sochař ji tématicky rozdělil do 5 jednotek: brána, most s dětským hřištěm, fontána, monolit a kolo života. Sochy jsou vyrobeny z bronzu, žuly a několik je jich kovaných. Park vznikal řadu let. Oblast západně od rybníků byla uvedena do provozu v roce 1924, asi roku 1930 byl park rozšířen na východ. 
Vigeland se jeho dokončení nedožil. Jeho popel byl uložen do věže jeho bývalé pracovny, dnes Vigelandova muzea. 58 soch z bronzu stojících na mostě zobrazuje lidské postavy tří generací v různých interakcích. Monumentální kašna představující věčný životní cyklus vzbudila na výstavě už jen jako kresba tak velký obdiv, že měla být původně umístěna na náměstí před budovou parlamentu nebo v zahradě u královského paláce. Černobílá mozaika kolem ní naznačuje tvar labyrintu dlouhého téměř 3km. Nejvyšší místo v parku je monolit. Figurální část je vysoká 14,2 m se soklem 17,3 m. Monolit je vytesán z jediného žulového bloku a vyjadřuje touhu člověka po duchovnu a vzkříšení. Žulový blok o hmotnosti stovek tun sem byl dopraven po moři z lomu u Halden na přelomu let 1926/1927. Sochání bylo dokončeno roku 1936. Náhorní plošinu monolitu obklopuje 8 figurálních bran z tepaného železa. V ose na západ jsou dále sluneční hodiny a na konci kolo života vyrobené roku 1934, jež je symbolem věčnosti.
Poslední, co možná ještě stihnete před úplným setměním navštívit, by mohla být romantická zákoutí řeky Akerselva. Ta do Oslo vtéká od severu z jezera Maridalsvannet a po 8,2 km vytéká za budovou opery v zátoce Bjørvika do Oslofjordu. Její původní název zní Frysja, což se dá interpretovat jako „studená.“ T-banem dojeďte do stanice Storo (linky 4,5,6), tady se vydejte na sever k hlavní silnici, kde nasednete do MHD č.11 nebo 12 a pojedete až na konečnou zastávku Kjelsås. Tady buď půjdete ještě asi 500m vpřed na sever do míst, kde Akerselva vytéká z jezera anebo vystoupíte o zastávku dřív na Kjelsåsalléen a zhruba stejně tak dlouho půjdete vlevo podél hlavní cesty až na most přes řeku. Ve své horní partii se Akerselva klikatí parkem, dál už je víceméně regulovaná. Podél jejích břehů vedou chodníčky pro pěší. Došli byste po nich téměř až na T-bane zastávku Nydallen, která je přímo u vody. Pěkné vodopády tvoří také poblíž MHD zastávky Biermanns gate (linky 11,12,13). Řeka v minulosti poháněla bezpočet výrobních podniků, kolem mnohých protéká dodnes, avšak průmyslová lokalita Nydallen již vzala za své. Akerselva je se svými parky a turistickými stezkami nyní zvána „zelené plíce Oslo“.
Holmenkollen
Jestli ještě nespěcháte domů, můžete na úplný závěr dne vyjet T-banem do stanice Holmenkollen ke stejnojmennému sportovnímu areálu, jehož dominantou se letos stal fungl nový skokanský můstek (na jeho místě už dříve můstek stával). Ten má významnou úlohu jak v norské, tak mezinárodní historii lyžování. Je to více než 100 let, co se tu uskutečnila první soutěž ve skocích na lyžích. Můstek byl postaven z dřevěných příček a nejdelší skok tehdy měřil 21,5 m. Královská rodina se od samého počátku historie Holmenkollenu výrazně podílela na jeho výstavbě a oblibě. V roce 1922 a 1923 se mezi soutěžícími objevil dokonce i korunní princ Olav. V rámci zimní Olympiády 1952 v Oslo byla postavena trvalá stanoviště a místa pro rozhodčí. Na Holmenkollenu se tehdy sešlo rekordních 150 tisíc přihlížejících. Poslední změny byly provedeny v rámci stoletých oslav historie Holmenkollenu v roce 1992. V rámci těchto změn bylo zavedeno i osvětlení umožňující večerní skoky. V těle můstku se nachází Muzeum lyžování s lyžařským simulátorem, okolo můstku vedou kilometry upravených běžkařských okruhů a sjezdovky pro milovníky jak klasického sjezdu, tak typického norského telemarku. A pokud se podíváte z příhodného místa dolů pod sebe, zazáří ve vašich očích světla celého Oslo s body odplouvajících zámořských lodí…