Finnmark je název nejsevernějšího norského kraje. Jeho západní polovinou často projíždějí návštěvníci z celého světa během závěrečných kilometrů na cestě k Nordkappu. Východní část kraje Finnmark však dodnes zůstává turisty opomíjena, a tak představuje dosud nepříliš objevenou „exotiku“ v rámci Norska.
Faktem je, že se jedná o velmi odlehlou oblast a pokud se sem chcete podívat, musíte projet celým Norskem, popř. Finskem, či se přepravit letecky (do města Kirkenes létají vnitrostátní lety z Osla či Tromsø). Avšak pro toho, kdo hledá klid, divokou přírodu, nekonečné liduprázdné prostory a samotu, představuje tato část Norska ten pravý cíl cesty.
Osamělá Finnmarka
Východní Finnmarka leží na nejzazším severovýchodě Norska, na východě hraničí s Ruskem a na jihu s Finskem. Oblast má drsné podnebí, vliv teplého Golfského proudu je zde už poměrně slabý, a tak tu i v létě teploty málokdy vystoupají nad 15°C. Komunikační síť je velice řídká, ale těch několik málo silnic je precizně udržováno, jak je ostatně v Norsku zvykem. Krajina je poněkud plošší, fjordy se zde nezařezávají do pevniny tak ostře jako např. v západním Norsku. Vegetace je velmi omezená, většinou ji tvoří nízké keře, mechy a lišejníky – nekonečné pastviny pro všudypřítomná stáda sobů. Hustota osídlení je nejnižší v rámci celého Norska. Není výjimkou, že jednotlivé vesnice jsou od sebe vzdáleny několik desítek kilometrů, ale vnímání vzdáleností je v Norsku přece trochu jiné než u nás. Pokud si dáte tu práci a dojedete autem až sem (jen z Nordkappu do Kirkenesu je to cca 550 km), rozhodně vás nemůže rozházet, když z jedné vesnice do druhé je třeba ujet např. 70 kilometrů. Překvapit vás naopak může poněkud nižší pořádkumilovnost místních obyvatel. Ve srovnání s jinými norskými kraji jsou obydlí i přilehlé pozemky často velice strohé, méně pečlivě opečovávané, častěji jsou k vidění odpadky či různé hroudy starých nepotřebných věcí. Životní podmínky jsou složitější než v jižních norských krajích. Obrovská odlehlost (jen do Tromsø je to nejkratší cestou 770 km), méně pracovních příležitostí, chladné klima, dlouhé zimní noci – to je jen několik faktorů, jež mají za následek na trvalý odliv mladých lidí a osob s vyšším vzděláním do jižnějších částí země.
Rusko nadohled
Řada městeček a osad je osídlena Sámy (např. Tana Bru či Lakselv). Nejvýznamnějším městem východní Finnmarky je Kirkenes. Představuje konečnou zastávku lodí Hurtigruten, jež odtud vyplouvají směrem zpět na jih do Bergenu podél dlouhého norského pobřeží. V Kirkenesu také končí silnice E 6, která se táhne celým Norskem a vede až do jihošvédského Trelleborgu.
Kirkenes leží cca 10 km od ruských hranic a možná vás zde překvapí dvojjazyčné názvy ulic, protože toto město je významným domovem ruské menšiny žijící v Norsku.
Kirkenes působí při příjezdu možná trochu ponuře (zejména za deštivého počasí) a beznadějně zapadle, některé budovy vykazují zjevnou inspiraci v sovětské architektuře. Služby jsou však na kvalitní úrovni jako v celém Norsku a o bezpečnost se také není třeba bát.
Předchozí popis možná vyvolává dojem, že východní Finnmarka je naprostou pustinou. Pokud nemáte k dispozici vlastní automobil, je cestování zde opravdu zdlouhavé. Autobusy jezdí spolehlivě, ale spojů je málo. S vlastním autem se však není třeba cestování po tomto kraji obávat – čerpací stanice se nacházejí v každé jen trochu větší vesnici a většinou od sebe nejsou vzdáleny více než 100 km. Kempů sice není tolik jako v jižnějších částech Norska, ale podél hlavních tahů se dá bez problémů ubytování najít, a to i v tradičních severských chatkách.
Čím láka Finnmarka?
Mezi tipy na zajímavé výlety ve východní Finnmarce zmíníme např. národní parky Stabbursdalen či Øvre Pasvik – opravdové divočiny, kde můžete narazit i na vlky a medvědy. Lze si rezervovat i jedno- či vícedenní výlet do Ruska (např. do přístavu Murmansk), ale vzhledem k vízové povinnosti je třeba zájezd zamluvit alespoň 4 dny předem (informace vám ochotně poskytnou v některém z informačních center v Kirkenesu). Asi 60 km východně od Kirkenesu, v bezprostřední blízkosti ruské hranice, leží nejodlehlejší norská vesnice - Grense Jakobselv. Stojí zde kaple krále Oskara II. z 19. století, která se tyčí nad hraniční říčkou Jakobselv, na jejíž druhé straně stojí zlověstně se tvářící pozorovatelny ruské pohraniční stráže. V těchto místech je občas slyšet i střelbu ze samopalů, která sem doléhá přes hraniční řeku. Na ruské straně hranice se nachází uzavřené vojenské pásmo, a tak je na místě obezřetnost. I když zde již nestojí ploty s ostnatými dráty, rozhodně nedoporučujeme zkoušet přejít hranici přes mělkou říčku. Pokuta se pohybuje v řádu několika tisíc NOK.
Další zajímavá místa:
vodopád Adamsfoss, města Vadsø a Vardø, vesnice Bugøynes a Båtsfjord, muzeum přírody ve Stabbursnesu, pravoslavný kostel v Neidenu.