Vánoce v Norsku
Norové říkávají, že Vánoce vydrží až do Velikonoc nebo alternativně 13 dní po Štědrém dni. Zpívá se o tom i v koledách. Vánoce začínají skoro jakmile slunce přestane být vidět o půlnoci. To se objeví první náznaky toho, že budou Vánoce i letos.
Můžeme se dočíst např. "Štíhlý do Vánoc" a podobným reklamním sloganům a pochopíme, že jdeme opět do dalšího kola kolotoče předvánočních příprav. Když se dostaneme do poloviny listopadu se téměř denně koná slavnostní rozsvícení elektrického osvětlení vánočních stromů v nějaké čerpací stanici, nákupním centru, na pěší zóně či jinde. Několik měsíců před tzv. vánočním měsícem rozjedou Vánoce i ti, kteří prodávají zboží na dobírku.
Hodně Norů si kácí svůj vánoční stromek z vlastního lesa nebo lesa příbuzných nebo známých. Často je to otec rodiny, který si vybere stromek, zatímco děti tvoří zvědavý až rozjařený doprovod. Ti se postupně naučí jak má asi vypadat stromeček, který se hodí jako ozdoba v obýváku.
Lidé se před Vánocemi nebo během nich vydají postavit pochodně, svíčky či lucerničky s obyčejnými či čajovými svíčkami při náhrobním kamene nebo připevnit k němu věnce z mechu, šišek, někdy i s umělými bobulemi, houbičkami ad. pomoci motouze.
Před domy si často postaví pochodně, k dveřím a vratám připevní věnce, jehličí, andílky, kovářské práce silhuet vánočních skřítků, sobů ad. figurek spojovaných s Vánocemi či jinou ozdobu.
Mnoho zpěváků a hudebníků si pár měsíců před tím, než se svátky dostaví chce namastit kapsy prostřednictvím narážek na Vánoce. Ti si obléknou čepic vánočních skřítků, nastoupí do kostelů, domů kultury, společenských domů a zazpívají něco, co alespoň obsahuje slovo Vánoce. Prostory se naplní lidmi, kteří touží po vánoční náladě. A pokud do Vašeho kraje během svého "touru" nezavítají, obvykle si lze od nich pořídit vánoční CD již v září.
Vánoční skřítek
Jedna tradice přišla z nedalekého Švédska. Ve Švédsku naděluje stařeček Jultomten, kterého doprovázejí skřítci, ale ještě dříve se velmi rušně slaví svatá Lucie. Tento svátek připadá na 13. prosinec a mladé dívky jak ve Švédsku, tak v Norsku se oblékají do splývavých bílých šatů, na hlavě mají věnečky s hořícími svíčkami a jsou doprovázeny skřítky. Kdo tento zvyk nezná nebo je příliš unavený, si může připadat v ráji a bude si myslet, že viděl anděly, popř. strašidla.
Čím víc se stáváme modernějšími a čím víc bydlí v Norsku lidé jiných kultur a náboženství, tím silnější pozici mají u Norů rázovité norské Vánoce. Jsou naší posvátnou krávou, je tabú, aby je někdo cizí definoval jinak a zdá se, že není nijak ohrožena, nýbrž že její zvuk a přitažlivost je čím dále větší. Vánoční tradice jsou v Norsku natolik silné, že nejde se od nich odchylovat, to je společensky nepřípustné. Že by existovaly takové rozdíly mezi kontinentem a Norskem, překvapí mnoho cizince, dokonce i takové, kteří v Norsku delší dobu žijí. Sociální antropologové míní, že důvodem je to, že Vánoce mají dvojí význam. S příchodem křest'anství byla několik tisíc let stará oslava slunovratu a světla skloubena s křest'anskou oslavou a dostala novou a rozšířenou náplň a význam. Tím vznikla oslava nového roku posílena křest'anským poselstvím. Lidé, kteří jinak nikdy nebo téměř nikdy do kostelů nevkročí vystávají dlouhé fronty, aby si v době adventu a Vánoc zajistili místo v kostele. Knězi si vykládají zaujetí lidí pro chození do kostelů o Vánocích jako něco jednoznačně kladného, co je výrazem základního pochopení významu Církve pro Nory jakožto národ, rodiny a jednotlivce. V 60. a 70. letech někteří prorokovali, že dny Církve byly definitivně sečteny a že zanikne. Pak se však něco stalo. Stoupající měrou lidé začali hledat něco mystického a nevyzpytatelného mimo sebe. Možná to byl materialismus a přebytek s ním spojeným, který vedl k nové vlně zájmu o Církev. Potřeba mít někde či v něčem nějaké zakotvení je hluboce zakořeněna. Církev se stala lidovější, ale i to má své meze, když i nadále chce, aby nebyly pochybností v otázkách jejích postojů a stanovisek k etice a morálce. Adventní a vánoční doba je také obdobím, kdy jsou lidé k sobě asi o něco velkorysější, než jindy, o čemž svědčí např. štědré peněžité dary křest'anským a humanitárním organizacím. Radost z darování a pocit'ovaná zodpovědnost, která panuje vůči jiným, kteří se tak dobře nemají, je asi o něco větší, než jindy.
Odpor proti úpavám a změnám toho, jak se v Norsku slaví Vánoce, je zčásti agresivním. Např. byl jednou v TV diskusní pořad na téma muslimský odpor proti předvánočním bohoslužbám pro žáky, které pořádá každá norská základní i střední škola. Moderátor pořadu uvedl pořad burcujícím výrokem: -"Máme to brát (jen tak)?" Norské Vánoce jsou velmi "kompaktní" tradicí pokud jde o jídlo, časový harmonogram, s kým je trávíme, dárky atd. Lidé většinou mají určitý přehled o tom, co se v jednotlivých částech Norska o těchto svátcích jí a jsou-li v cizině se dokážou o tom dlouho bavit. Váha, která se klade na vánoční tradice v Norsku se jiným lidem může zdát komická, nakolik je to etnickou záležitostí. Ovšem i v Norsku se najdou lidé, kterým Vánoce tak či onak vadí, mají jich dost a proto třeba "utečou" třeba na jih Evropy a přivezou si sebou v kufru podomácku vyrobenou pálenku, specialitou lutefisk (více o ní viz níže), vepřový bok (o něm se také rozepíšu níže) ad. Někteří osamělí a staří lidé vnímají velice špatně takřka všudypřítomné připomínání toho, že o Vánocích mají být všichni št'astní a v pohodě. Pro jiné jsou ale Vánoce vytouženou přestavkou v době, kdy je v Norsku přes den relativně tma. Čím více globalizace, tím důležitější se stávají tradice. Oslava Vánoc se co do "objemu" a intenzity stupňovala. Vánoce jsou silně spojeny s rodinou, která je stále důležitější v společnosti s otevřenou strukturou, jako např. v té norské. Jednotlivci ale i organizace a třeba školy se na vánoční tradice již nedívají jako na přímo náboženské rituály. Proto se zapalování svíček, každodenní otevírání dvířek adventního kalendáře, postavení vánočního stromečku v třídě atd. dělá dále, byt' jsou třídy, hlavně v Oslu, bez jediného Nora. Za dvířky adventního kalendáře se skrývají kousky nebo figurky čokolády, případně dárečky, které si děti vyrobili sami nebo koupili.
Někteří nadšenci si mj. pomocí českých ingrediencí vyrábějí vlastní vánoční pivo, pozvou přátele a postaví dřevěnou kád' s vroucí vodou do zahrady, kde popíjejí zatímco pozorují "plápolající", "mihotající" polární zář na nebi. Protože se dny stahují od srpna až dosáhnou maximálně krátké délky je to v té tmě slastí.
Prosinec je bohužel tím měsícem, kdy to v Norsku nejvíce hoří. Kombinace svíček, pečení, vyvařování, svítajících hvězdiček s elektrickými svíčkami aj. dekorací je mnohdy smrtelná. Navíc zatěžujeme elektroinstalace více než obvykle, protože více topíme. Čajové svíčky mohou být zvlášt' nebezpečnými, ale existují svíčky, které zhasnou samy od sebe. Stresová hladina je v tomto období vyšší, než obvykle, a lidé se pokoušejí co nejvíce zvládnout najednou - např. si taví máslo na plotýnce, zatímco začne zvonit telefon. Nebo někdo zapomene na útulné svíčky a odskočí si kvůli něčemu ven.
Někteří pozvou rodinu nebo přátele a kolegy na rodinný váloční stůl, oběd či večeři, případně si na to sejdou v některé restauraci. Julebord neboli vánoční stoly, případně posezení je tradice podniků, organizací ale také party přátel před Vánocemi sezvat přátele, kolegy i obchodní partnery na velkou hostinu formou švédských stolů. Bývá podáváno to samé co o Štědrém dni.
Norský Štědrý den plný jídla
A jak to může vypada v nejedné norské rodině Štědrý den? Ráno 24. prosince děti po probuzení hledají ve velkých ponožkách visících na postelích nadělované dárky v podobě ovoce, rozinek, fíků, datlí, čokolády, marcipánových figurek jako např. prasátek ad. dobrot. Rodina se sejde třeba v 9 nebo 10 hod. na snídani (v Norsku se o Vánocích většinou vyspává až se všichni dospí). Stejně jako o ostatních jídlech nelze v souvislosti se snídaní mluvit o jedné jednolité norské gastronomické tradici, na to je území příliš veliké a rozmanité. Snídaně se skládá z mnoha druhů domácích zavařenin, pevné místo zaujímají pomazánky z ryb, korýšů, drobné mořské zvířeny, skotu, sobího a zvěřiny, oblíbená je také drůbež a různé saláty. Jinými slovy bývá bohatá – obsahuje zpravidla maso v podobě různých druhů často speciálních vánočních šunk, salámů, paštik atd., vejce - i míchaná -, sýry měkké i tvrdé, tavené, s různými příchutěmi. Na stole bývá uzený losos/pstruh, marinovaný losos, jikra z treskovitých ryb, ad. Další zvláštností je tzv. gomme, které se vyrábí doma nebo se kupuje. Mléko, klidně kyselé, tyčinky skořice, trochu cukru a rozinky se ve velkém hrnci vaří tak dlouho, že směs houstne. Natírá se na chlebíčky. Podává se spíše celozrnný chléb i housky a bulky z hrubé mouky i placatý chleb (placky) a také několik druhů zvláštního sladkého vánočního chleba. Jeden z těch druhů trochu připomíná českou vánočku. Mnozí si po celý rok pečou svůj chléb sami. Sledě se např. nakládají celkem složitým způsobem v teplotě okolo 6-8 stupňů na delší dobu, tam zrají. Sledě v rajském nálevu s cibulí, pepřem ad. bývají baštěny s velikou oblibou. Kopr je nejoblíbenějším kořením na ryby a prodává se v květinářstvích. Příprava na pokrm na večeře trvá většinou několik hodin a hlavně se musí hlídat to, co je v troubě. Proto mnoho rodin nestihne dopolední bohoslužby, nýbrž se jim více hodí vypravit se na některou z těch odpoledních. O Vánocích, a to nejenom v Štědrý den, bývají o mších chrámy, kostely a kaple zaplněné do posledního místa, včetně míst k stání, lidé stojí jako sardinky. V 17 nebo 18 hod. se sejdou nad štědrovečerní večeří.
V Štědrý den bývá na večeře podáván např. vepřový bok ve vlastní št'ávě s vařeným bramborem jednoho nebo více z těch mnoha druhů brambor, které Norové holdují. Přílohou bývá dušená mrkev, hrášek, kedlubna, kysané zelí, brusinky, kyselé okurky, červená řepa ad. Vánoce bývají jedinými dny v roce, kdy jedí Norové kysané zelí a červená řepa. Tyto přílihy jinak nemají v Norsku tradici. Jiným vánočním pokrmem bývá skopová žebírka se zeleninou, dalším sušená ryba, nejlépe treska. Ta je několik dní ponechána změknout v louhu, až se rozpustí a získá podobné konsistence jako mýdlo, načež je položena do vody (jde o marinovanou rybu zvláštní chuti a norsky se jí říká lutefisk).
Z jednoho kila sušených tresek se získá tři kila lutefisk. Jsou-li ryby ještě nezbaveny svých kostí, dodá to silnější chut' lutefisku. Lutefisk má želeovitou konsistenci a je jídlem slavnostních příležitostí, tedy není jen na Vánoce, nýbrž po celý rok. O zimních měsících se chytají tresky ve velkém množství. Ty se vyvěsují na "stojany", kde zůstanou do června. Hlavně v souostroví Lofotech lze tyto "stojany" spatřit. Při přípravě lutefisku se ryba nakrájí na pravidelné "krájce" či "kotletky" a přidá se louh, ve kterém ryby leží pár dní i déle, než se přidá studená voda, která to zředí a vytáhne z ryb vedlejší látky. Ve vodě se ryby nechají pár dní. Pak se ryby opatrně vaří 10-12 minut. Mohou se i péct na pánvi či v troubě max. 30 min. při teplotě 200 stupňů. Lidé třeba na Lofotech chtějí, aby měl lutefisk pevnější konsistenci.
Zlí jazykové tvrdí, že lutefisk je jen záminkou na přehnané pití piva a akvavitu. K lutefisku patří brambory jednoho druhu mandlovitého tvaru a malinko i mandlovité chuti, dušený hrášek, smažená slanina či bůček, smažené cibule, dušená mrkev, sirup, dušené zelí nebo dokonce norský sladký hnědý sýr.
Z anglicky mluvících zemí pochází zvyk mít o Štědrém dni a několik dní z něj dojídat krocana se švestkovou, jablkovou, broskvovou aj. nádivkou. Dalšm pokrmem jsou větší kuličky z mletého vepřového masa. Někteří je mají např. k vepřovému boku. Podobné to je s vánočními klobásami. K tomu patří velké porce salátu, složené skoro ze všech možných druhů zeleniny a ovoce. Jedna varianta je ze strouhané mrkve s pomerančovou šťávou a vlašskými ořechy, rozinkami, jablečným pyré atd. Nebo z kiwi, melounu, hrušek, banánů a všeho, co je zrovna po ruce. Na západě Norska je specialitou rozpůlená ovčí hlava. Jsou Norové, kteří musí mít na Štedrý den rýžový nákyp. Ten se také po staletí dává před dům skřítkům. Celé se to zapije naprosto nezbytným akvavitem, zázvorovým pivem nebo speciálními těžkými pivy, která pivovary při této příležitosti vaří. Někteří lidé vaří jak jsem již naznačil své vlastní pivo doma. Už v 13. stol. přišel zákon, podle kterého musel každý vařit pivo, silnější a možná i lepší než běžná dnešní norská piva. Někteří pijí tzv. julebrus – nealkoholický nápoj prodávaný pouze o Vánocích. Jako desert přijdou na řadu kořeněné perníky (norsky pepperkake), bylinný nápoj (tzv. gløgg) z teplé vody s kořením jako mj. zázvorem, hřebíčky, dále s rozinkami, mandlemi atd., do kterého se může ale nemusí přidávat červené víno nebo vodka. Chutná to podobně jako svařené víno.
V miskách, v koších a na talířích bývají fíky, datle, ořechy vícero druhů, čokoláda, mandarinky a pomeranče, do kterých je zapíchnuto 31 hřebíčků (myslím to koření) - jeden za každý prosincový den. Každý den jeden z nich vytáhnou, až nezůstane jediný. Zapálí se kadidlo, dům několik dní během pečení i potom voní skořicí, anýzem, kardamomem. Vánočního cukroví musí podle tradice být 12 druhů. Tolik jich v dnešní době stihne vyrobit jen málokdo a omezí se na 5-6. Pečou se na kovových deskách v troubě. Kromě perníčků se peče cukroví kde převažuje kokos, mandle aj. Některé druhy se vaří v rozpuštěném sádle. K tomu najdete v různých částech Norska varianty sladkých placek, které jsou potřeny různými směsi, např. směsí másla, skořice a typického norského sladkého hnědého sýra. Neodmyslitelný norský hnědý sýr je karamelové chuti: Na výrobu původního sýra se používalo pouze kozí mléko. Později se začal rozšířit zvyk přidat smetanu z kravského mléka. Existuje okolo 20 variant tohoto norského sýra – podle názvu údolí je tím nejznámějším nazýván gudbrandsdalsost. Existuje i natíratelná varianta.
Stromek bývá zdoben bud' večer před Štědrým dnem nebo ještě dříve a to částečně nabílo do girlandů napodobujících sněhových vloček, podomácku vyrobenými košíky z popíru, figurkami jako andílky, skřítky ad. O Štedrém dni večer po jídle si všichni přesunou z kuchyně do obýváku, kde
Vánoční skřítek přijde a rozdá dárečky, načež se je začne rozbalovat, chodí se kolem stromečku zatímco jeden drží druhého za ruce, zpívají se koledy a při tom se někdy podle textu koled otáčí a kloní, tleská aj.
Jakkoliv jsou Norové v jiných hlediscích moderní, houfně píšou vánoční pohlednice nebo spíše dopisy. Někteří si dopisy ofotí a ozvláštní ozdobami v podobě samolepek s vánočními motivy atd., načež je odešlou, většina lidí ale píše ručně.
Domácnosti jsou na čas přeměněny v dílny, vyrábějí se dekorace na stromek – např. košíčky z papíru a z březové kůry -, nebo určené na stěny, stoly nebo okna, kalendář, zástěry s vánočními ozdobami, motivy našívanými na krabicích sirek a pokrývajícími je, maňásky, figurky určené na zavěšení, lžíce na máslo s vánočními ozdobami, „kapsy" na vánoční pohledy určené na zavěšení, ptáčky z přízy, uháčkované zvonečky, figurky ze slámy – např. berani -, panenky s upletenými odívky.
Pořádají se i veřejné vánoční dílny, kde se kdokoliv může zúčastnit a pokusit se o výrobu košíků, pohlednic, vánočních ozdob ad., dále výstavy, prodej vánočních předmětů - kde příjmy často poputují na dobročinné účely, vyprávečské večery, předvánoční i vánoční koncerty - přičemž často vystupuje většina místních hudebníků -, bavičské show, večery s veřejnými soutěži - kvízy, hádankami ad., pochody s pochodněmi, túry do přírody, často v kombinaci s rozděláním táborového ohně v přírodě, tzv. světelné mše v kostelích, vánoční otevření památek s programem, předvádění se různých klubů a organizací s demonstracemi jejich činnosti, např. tanečních souborů, žáků základních uměleckých škol, skautských oddílů ad. V Norsku jsou zvlášt' oblíbené tzv. "revue", zvláštní druh zábavných vystoupení o jednoho baviče či malou skupinku. Někde se o štědrém dni konají speciální vánoční bohoslužby pro děti. Veřejně rodinné oslavy probíhají hlavně pro rodiny s dětmi a jsou organizovány obcí, místním klubem či svazem, podnikem či školou (pro rodiny zaměstnanců),.... Dobrovolníci připravují v kostelech Vánoce pro bezdomovce, drogově závislé ad. Obchody darují dárky, jídlo a pití.
Koledníci v žertovném přestrojení chodí ode dveří ke dveřím. Koně nebo sobi tahají sáňky s dárky nebo jiná překvapení a děti se shromažďují kolem.
Nejsou Vánoce, aniž by norská televize neodvysílala český film „Tři oříšky pro Popelku". Je divně dabovaný,- jeden muž čte vše. Jinak není zvykem v Norsku žádné filmy dabovat, leda některé dětské.
Autor: Yngvar Brenna