Yngvar Brenna informuje o aktuálních událostech v Norsku po červencovém řádění šíleného střelce. Jeho postřehy sledujte ve stále aktualizovaném článku. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějších k nejstarším. Podívejte se i na komentáře Yngvara Brenny pro česká média.
ČT24 - komentáře k zahájení soudu s A.Breivikem (16.4.2012)
Yngvar Brenna informuje o aktuálních událostech v Norsku po červencovém řádění šíleného střelce. Jeho postřehy sledujte ve stále aktualizovaném článku. Příspěvky jsou řazeny od nejnovějších k nejstarším. Podívejte se i na komentáře Yngvara Brenny pro ČT24, Český rozhlas a IDnes.cz.
Odkazy na příspěvky Yngvara Brenny
ČT24 - komentáře k zahájení soudu s A.Breivikem (16.4.2012)
iDnes.cz -Střelci v Norsku hrozí jen 21 let vězení
ČRo Dvojka - Dobré ráno, Česko 4.9.2011
Zprávy z Norska z léta 2011
Norský list Verdens Gang přínesl mj. zprávu o tom, že obviněný během výslechů vysvětloval, že chtěl srovnat se zemí výškovou budovu, kde měl kancelář mj. premiér. Když se tak nestalo, rozhodl se, že odjede na ostrůvek Utøyu uskutečnit plán B. Kdyby mu dvě auta nepřekážela, aby avii s pumou zaparkoval u pilířů, které budovu podepíraly, mohla by se zhroutit. Kýžený následek se však nedostavil, místo toho puma zapůsobila v opačném směru.
Jeden z hlavních záměrů útoku na ostrůvku bylo zabít současného ministra zahraničí Jonase Garda Støreho a také bývalou premiérku Gro Harlem Brundtlandovou. Oba pachatel označuje jako „zrádce první kategorie“. Před popravami jim měl odpřednést jakýsi „rozsudek“ - projev o své ideologii a templářské organizaci. Tento projev pak během výslechů písemně zrekonstruoval. Vraždy měly být nahrány pomoci mobilního telefonu, nahrávky umístěny na internet a poslány 20 tiskovým agenturám. Od tohoto záměru ale upustil poté, co hovořil se zaměstnanci prodejen mobilních telefonů a dozvěděl se, že nahrávání na internet by trvalo hodinu a mezitím by se dostavila policie. Skrýše - tedy budovy na ostrůvku - měl v úmyslu zapálit a to pomoci 8 litrů dieselu, který měl sebou. Navíc uvažoval o alternativních cílech pumových útoků – těmi měli být novináři, ústředí politických stran a televize, královský palác, jaderná laboratoř a dalších přibližně 30 míst v Norsku a 10 v zahraničí. Vozy, které se měly použít, měly být opatřeny falešnými znaky norské tajné policie, vytištěnými v České republice. Norská policie zkoumá úniky informací z výslechů pachatele, nemělo k nim vůbec dojít. Unikly poté, co 78 právníků
poškozených obdrželo dokumenty z výslechů a to nazdory žádosti policie, kterou stvrzoval soud, že nesmí být žádné úniky. Dokumenty neměly být zpřístupněny ani právníkům poškozených. Sama policie přesto některým z nich poslala některé z dokumentů. Do 17. listopadu byly dokumenty přístupné jen policii a pachatelovým obhájcům. Norský list Verdens Gang a pak další listy otiskly vybrané výňatky pachatelových výroků během výslechů. Byt‘ policie tvrdí, že obeznámení veřejnosti s materiály vyšetřování výrazně nepoškodí, považuje to část veřejnosti ad. za velmi na pováženou. Je hodné kritiky, že redaktor listu může upravovat důvěrný citlivý materiál, který prozatím je podmíněně určen úzkému kruhu osob. Jaké má redaktor předpoklady zhodnotit co má být vypuštěno a kdy a také co může poškodit vyšetřování a kdy? ptaj se. Někdo toto přirovnává k anglické kauze s odposlechy, někteří toto dává za vzorný příklad toho, proč by média měla být odříznuta od přístupu k informacím k případu. Redaktor prozatím vynechal pachatelovy detailní popisy útoků a také jeho vlastní úvahy o ideologických stanoviscích. Redaktor ve svém odůvodnění zdůrazňuje jak je to důležité, aby se pachatelův „hlas“ a vlastní výběr slov dostal bezprostředněji na veřejnost. Vyjasní to prý faktický průběh a časový snímek událostí.
Pachatel je chválen policií za svou mimořádnou ochotu spolupracovat. Policie to označuje za unikátní, že někdo do té míry ochotně podává vysvětlení, jako to dělá Behring Breivik. Byla doprodobna odhalena velká část životní náplně pachatele od dětství, jak vyrůstal, psychické zdraví, dále kontakty, prostředí, ve kterých se pohyboval atd., zda se mu ze strany odboru na ochranu práv dítěte aj. kompetentních orgánů, které byly nebo měly být v té době činné v jeho prospěch, dostávalo pomoc či nikoliv. Mnoho aspektů, kterých se vyšetřování týče a podrobností k nim ale stále ještě nebylo zveřejněno. Policie k nim uvalila informační embargo a právníci poškozených se stěžují, že zatajování jim brání v práci. Také to připravuje živou půdu nejrůznějším teoriím např. o pravých motivech zločinů, např. zda pachatel byl pouze nastrčenou figurkou. Nyní se výslechy soustředují na pachatelovy cesty do ciziny a na proces radikalizace, kterým prošel asi v letech 2002-2009. Stále se ověřuje, zda měl spolupachatele. Asi jako k jedinému pachatel soustavně odmítal, aby se k tomu vyjadřoval. V plánovací fázi také měl teroristických cílů více, což je také předmětem vyšetřování.
Každému soudnímu jednání s Behringem Breivikem předchází spekulace o tom, zda bude či nebude veřejné, tyto tahanice ale byly dány k ledu poté, co nejvyšší soud rozhodl, že bude částečně veřejné. Co si ale pod tím představit? Z kapacitních důvodů bude moci být přítomno jen asi 300 osob, což výrazně omezí možnosti účasti zájemců i z řad veřejnosti a pracovníků médií. Zároveň nebude – stejně tak, jaké to je v Norsku při jiných jednáních mimo vlastní proces - možné pořizovat záznamy z místa jednání. Jak na to dohlížet, to se neví. Soud vyhověl právníkům přeživších a pozůstalých v přání video přenosu ze soudu v Oslu do soudů po celém Norsku, aby mohlo přibližně 1000 poškozených a jejich blízkých jednání sledovat a podávat výpovědi nedaleko tam, kde bydlí.
Vzhledem k tomu, že se pachatel obával, že bude zastřelen, bylo zarážející, že neproběhla bezpečnostní kontrola osob vstupujících do soudní budovy, jen tam stála osoba, která lidi zařazovala do fronty.
U soudu se choval zcela klidně. Ze začátku působil nejistě. Pak se díval na pult před sebou a na soudce, občas i na přítomné obecenstvo. Předem mu jejich obhájci připravili na možnost, že se může stát, že mu bude odňato slovo, zabrousí-li do něčeho jiného než do záležitostí, které souvisejí s poměry jeho samovazby. Což se také stalo. Představil se jako velitel odporu a templářský rytíř a napadl soudce pro jeho zaujatost, že prý je pověřen multikulturní společností, kterou Behring Breivik neuznává a která usiluje o rozklad Norska. Předem oznámil, že přednese projev, ve kterém se bude hájit. Než zašlo tak daleko, byl umlčen. Bylo to v souladu s přáním poškozených, že ho soud umlčel, což uznává i hlavní pachatelův obhájce Lippestad.
O vazbě obviněný řekl, že ji nepřijímá a že žádá o propuštění, že má-li se používat metoda mučení, považuje věznění za její iracionální formu. Než mu bylo odňato slovo, pokračoval se zmínkami o metodách mučení používaných v Saudské Arabii, aby z vězňů z Al Kaidy dostávali informace. Na závěr zůstal sedět, když všichni ostatní vstali.
Nával zájemců z řad veřejnosti byl veliký. Někteří před budovou soudu dokonce strávili noc venku, aby si zajistili místo. K přítomnosti měli různé důvody. Varují ale před tím, aby se z tohoto jednání i vlastního procesu nestala show a připomínají, že jde především o mladé, kteří byli na ostrůvku v osudovém okamžiku přítomní. Podle rozhovorů i reakcí komentujících na různých forech je v Norsku celkem frekventovaný názor, že pachatelovy myslenky musí byt zvlašt‘ nebezpečné, když mu u soudu zakázali mluvit. Řada lidí je příznivě nakloněno tomu, abychom se dozvěděli co nejvíce o tom, proti čemu bojuje, jaké měl motivy atd. Jiní ale míní, že se navždy znemožnil a že ztratil právo jakéhokoliv práva vyjadřování se.
Trvají obavy, že se v Behringu Breivikovi někdo shlédne a udělá si z něho vzor. Vyloučit se to nedá a tajná policie se obává, že je v společnosti osamělých vlků s podobnými plány na útoky více.
Někteří přeživší a pozůstali si přáli, aby si mohli podívat pachateli do očí a získat doplňující obrázek o tom, co to je za člověka a také ukázat, že je nijak nezlomil. Mezi nimi bylo mnoho těch, kteří se před přítomností tváří v tvář pachateli strachovali, přesto se ale dostavili. Jiní o setkání s vrahem nestáli a proto nepřišli. Některé z pachatelových výroků přítomné přivedly k smíchu, jinak nepřišly ze síně žádné reakce.
Začátkem července lze očekávat vynesení rozsudku. Vlastní proces začne 16. dubna příštího roku. Spis obžaloby bude hotov do 1. března. Ještě není jasné, jaké bude znění obžaloby, nicméně je jisté, že bude zahrnovat vše, co se v ten den událo jak ve vládní čtvrti, tak na ostrůvku. Hlavní líčení se bude konat v stejné soudní budově jako ta, ve které se dosud konala slyšení. Celé druhé patro bude přestavěno, aby do doby konání líčení vznikla největší soudní síň v Norsku. Bude 2500 m2 a pojme 204 přítomných. Dle názoru soudu ale místnost nemá být příliš velká pro zajištění kvalitného a důstojného konání. V nedalekém Hotelu Bristol vznikne nové mediální centrum pro takřka 700 pracovníků médií. Média dříve vyjádřila přání, aby se hlavní líčení konalo v konferenčním hotelu na letišti v Oslu. Ve čtvrtek se zástupci médií a soudu sejdou, aby probrali potřeby médií během líčení.
Se vší pravděpodobností se ale pachatel proti rozsudku odvolá. Ale také poškození se mohou odvolávat. Jeden z právníků poškozených se proto domnívá, že proces může trvat léta a skončit u Nejvyššího soudu i u Evropského soudu pro lidská práva. Bude-li uznán vinnen z terorismu mu může být vyměřen 30letý trest, jinak jen 21letý. Ovšem pokud bude uznán nepříčetným mu může být místo věznice uložen trest v podobě držení na psychiatrii. Navíc mu bude moci být prodloužen trest v případě, že bude shledáno, že hrozba spáchání dalších trestných činů trvá.
Samovazba mu byla tak, jak se v podstatě obecně očekáváno, prodloužena o dalších 12 týdnů za podobných podmínek s tím rozdílem, že Behringu Breivikovi budou povoleny návštevy rodinných příslušníků i přátel. Nevyšlo obhájcům, aby jejich klientovi byl umožněn přístup k médiím vč. internetu. Slyšení zamávalo už tak rozčeřenou norskou společenoskou scénou. Vzedmula se další vlna "pro a proti". Někteří se ptali, co se za těch čtyř měsíců tak zásadně změnilo, že se norské soudnictví nebojí uspořádat veřejné slyšení? Už pominuly např. "kolem dokola omílané" obavy, že by obviněný mohl veřejného jednání zneužít k tomu, aby propagoval své názory? Někteří mají všech zpráv o pachateli a jeho fotografiemi plné zuby a požadují bojkot a umlčení. Každopádně nejvyšší soud neshledal odůvodnění policie, že by se k soudu mohli dostavit případní spolupachatelé, kterým by pachatel tajně vzkazoval, za dostatečné. Pokaždé, když se obviněný pokoušel o propagaci, byl soudcem přerušen, nicméně jsou obavy např. mezi přeživšími a pozůstalými, že se jednání kvůli tomu zvrtne a věří se, že se stejně jako dosud i tentokrát přece jen podaří udržet slyšení, jeho důstojnost a korektnost na uzdě. Na druhou stranu Behring Breivik již dopředu oznámil, že během slyšení přednese projev, ve kterém se bude hájit, což by mohlo někoho urazit.
Behring Breivik bude u soudního slyšení nadcházející pondělí osobně přítomen. Takto rozhodl nejvyšší soud, který zrušil rozhodnutí okresního a vrchního soudu, ke kterému se jeden z pachatelových obhájců Geir Lippestad odvolal. Možná bude upraven bezpečnostní režim, toto ale policie zvažuje průběžně. O to, aby mohli lidé vidět a slyšet obviněného přímo, je veliký zájem, máme-li věřit médiím. Kapacita soudu je až 400 osob (dříve bylo uvedeno číslo 300). Toto je zcela mimořádné. Nikdy před tím v dějinách soudu nebylo u toho tolik lidí najednou. Dosud si pachatel odseděl 16 týdnů v samovazbě. Policie bude v pondělí žádat o prodloužení samovazby o dalších 12 týdnů se stejnými podmínkami, jaké měl dosud.
Odstoupil ministr spravedlnosti Storberget: Prý to s útoky 22. července nesouvisí, alespoň se ve vládních kruzích tvrdí, že ne, nicméně se spekuluje o opaku. Vláda prohlásila, že si ministr sám přál ze soukromých důvodů odstoupit a to ještě dlouho před útoky. Zdroje norského zpravodajského serveru ABC Nyheter hovoří o tom, že to bylo velké množství práce, která ho tlačila a také mediální nátlak, který ho vedl k rozhodnutí, že odstoupí. Komentátoři ho ale označují za možného obětního beránka, který se obětuje proto, aby premiér sám a vedení strany nemuselo přebírat zodpovědnost. Jiní poukazují na zátěž pro vládu, kterou představuje odhalení nedostatečné pohotovosti pro případ takových útoků a chyb na straně policie. Obviňují ministra za špatnou práci. Ostuda ale ani nezmizí, ani nebude menší odstoupením ministra. Hodně kritiky se dostává také následovnici současného ministra spravedlnosti, která si vystřídala hodně funkcí, údajně nařídila špehování politických soků a také je mnohými označována za neschopnou. Někteří poukazují na slabost demokracie udělováním politických funkcí příbuzným, známým a přátelům a "elitářským" myšlením ohledně toho, kdo může být zvolen do zastupitelstev.
Norský zpravodajský server ABC Nyheter přinesl zprávu o tom, že ministr spravedlnosti Storberget využil neznámého zdroje. Jeho ministerstvo neví či nechce zveřejňovat, kdo oznámil speciální zásahové jednotce, že se na ostrůvku nacházejí dva až tři útočníci a že kromě toho jsou tam pumy umístěné na stromech. Ministerstvo na otázku serveru, zda se alespoň pokoušelo zjistit kdo za onou mylnou informací stál, nechce odpovědět. Informace se speciální jednotce dostaly tehdy, když byla na cestě na ostrůvek. Dále vyplulo na povrch, že příkazy policistům od svého nadříženého nebyly zdaleka tak jednoznačné, jak to ve zprávě ministrovi spravedlnosti uvedl ve zprávě policejní ředitel. V dřívějších prohlášeních uvedla ředitelka místní policie, pod kterou ostrůvek spadá, že se také domnívala, že pachatelů bylo více, aniž by to bezprostředně oznámila zasahujícím policistům z onoho místního okrsku. To, že časy v rámci časového snímku byly upraveny nepřidává u lidí na věrohodnosti. Mnozí debatující se stěžují na mlžení informací a snahy o zneviditelnění toho, kdo za co měl odpovědnost. Šíři se také zlost hlavně mezi těmi, kteří byli útoky přímo dotčeni, že se jim navzdory slibům vlády i policie na otázky nedostávají odpovědi a zcela základní informace. Pokora a sebekritika je vládě i policii cizí, míní řada pozorovatelů.
Blízcí tragicky zahynulých mladých cca. čtyři měsíce po útoku na ostrůvku ještě neobdržely zprávy o tom, jak jejich děti zemřely. Přejí si to vědět. -"Dokud se to nedozvíme nebudeme mít pokoj", prohlásil norskému listu Aftenposten otec jedné z obětí, který nebyl vyrozuměn o obsahu pitevní zprávy.
Dle norského listu Verdens Gang měl pachatel v okamžiku, když byl zadržen, ještě 900 střel, které nestihl použít. Muniční vysklad mohl stačit na menší válku. Během svého řádění se několikrát vracel do hlavní budovy na ostrůvku Utøyi, kde měl kufr narvaný municí. Ve vestě našla policie kromě toho několik plně nabitých zásobníků a také mnoho nábojů v komůrkách pistole a pušky, které obviněný používal. Navíc vyšetřovatelé na ostrůvku našli 186 prázdných nábojnic.
Ministr spravedlnosti Storberget varuje proti unáhleným závěrům na vrtkavýchm základech a slibuje evaluace celé reakce na útoky. Souhlasí s tím, že může-li být něco v důsledku chyb spáchaných během policejních a záchranných akcí po útocích zlepšeno už nyní, tak se to bude zkoumat a projednávat dříve, než dojde k závěrům Komise 22. července. "Tam, kde vidíme potenciál pro zlepšení není důvod otálet", řekl ministr. Uznává, že chyby spáchány byly a že se musí projít a vzít si z toho ponaučení. Policejní vrtulník nebyl dne 22. července k dispozici a to kvůli tomu, že u policie bylo období dovolených. Policejní precidium bude zkoumat instrukci, která platí při probíhající střelbě a vyhodnotí kvalitu této instrukce. V případě potřeby se instrukce může dostat pod lupu i samotného ministerstva spravedlnosti. Ministr zdůraznil, že policie musí být připravená na situace, které mohou obnášet značné nebezpečí. Je terčem mnoho kritiky poté, co bylo zjištěno, že skutečný časový snímek je jiný, než ty, které byly zveřejněny dříve. Matení veřejnosti v těchto ohledech působí velmi dráždivě, hlavně protože to byl výsledkem novinářské práce a nikoliv přiznání přímo z úst policie, vlády či jiných veřejných orgánů.
Probíhá diskuse o tom, proč se Behring Breivik stal tím, kým se stal a zda by ho někdo mohl zastavit dříve, než se jim stal. Podle některých komentujících v norských médiích existuje jediný způsob jak hájit Behringa Breivika a to je tvrdit, že neexistuje motiv, nýbrž, že byl v okamžiku spráchání svých činů nepříčetný a že to byla tato nepříčetnost, která činy vyvolala. V okamžiku, kdy by obhájci tvrdili, že motiv existuje by zároveň přiznali, že činy byly spáchány záměrně.
Norský zpravodajský server ABC Nyheter odhalil, že se norská policie možná pokoušela vyhnout viny tím, že dosud nesprávně uváděla čas příjezdu, který nastal dříve, než ukazuje záznam policie. Chybně uvedla i čas zadržení pachatele. Policejní deník byl zmanipulován, což je dle části veřejnosti neomluvitelné. Toto je v rozporu s výroky představitelů vlády, že se vláda o všechny informace bude dělit s občany a že karty budou vyloženy na stůl. Věrohodnost hlavně ministra spravedlnosti je na minimu, což ukázalo i vysvětlení, které podal. Utajování částí údajů vázaných k vlastní práci policie je zavrženíhodné, míní mnozí lidé.
Poté, co zachránil více než dvacet mladých je Marcel Gleffe, německý přistěhovalec do Norska, ve své vlasti štědře odměňován medailemi za prokázanou odvahu jakožto civilista, jen ne v Norsku. "Pokud si Norsko myslí, že hrdiny nepotřebuje, tak je to pro mě v pořádku", tvrdí. Náhodou na jezeře rybařil. Mladé vzal do své lod'ky a pádloval jako o život. Žádné norské úřady ani organizace ho nekontaktoval, aby mu poděkovali, jen zachránění mladí. Pozornost, která se mu v Německu dostala, mu psychicky pomohla. Ti, kteří se v médiích z řad lidu ozývají, aby toto komentovali, to z drtivé většiny považují za nehoráznost. Někteří v tom vidí snahu kamuflovat špatnou práci policii. která selhala a nechala mladé na holičkách, což by vláda nepřiznala. Ta si musí být jistá, že nic nesmí být vykládáno tak, že by nějaký státní zaměstnanec byl hoden záporné kritiky. Nebo se čeká s vyznamenáním až bude případ zapomenut? Vládní sociálně demokratická strana v Norsku často hovoří o "generaci z Utøyi", což pro některé začíná být nechutné, podle nichž je to jako kdyby se strana přiživovala útokem na ni a bojí se, aby jim někdo bral jejich lesk a že se hledisko přeorientovalo na jiné lidi, kteří u toho byli. Někteří napadají výroky strany o tom, že to byly útoky na demokracii a na všechny mladé v Norsku. Jako kdyby strana měla na tuto demokracii monopol a kdyby mladí z odnože strany byli synonymem mladých v Norsku. Část veřejnosti útočí na údajnou politizaci případu, dále na liknavost, zdržovací taktiku a ignoranci velké části politického Norska, nejen, ale především, vlády. Dle mnohých posuzujících pozorovatelů je hanebné, že premiér musí být dotlačen k tomu, aby se přiznal k chybám. Norové mohou do určité míry akceptovat, že asi žádná společnost nemůže být na takovou událost úplně připravená, nicméně nepřijímají, že se při zpětném pohledu veřejné orgány snaží zahladit nedostatky a upravovat skutečnosti, aby se jevily v lepším světle. Toto se dle diskutujících mj. stalo při diskusi o snaze předsedy mládežnické odnože norské sociálně demokratické strany - Eskil Pedersen utéct z ostrůvku, přičemž se zdálo, že usiloval o to, aby se jako první dostal do bezpečí. Všechny komentáře k tomu byly na serveru Abc Nyheter zablokovány. Pro některé toto svědčí o tom, že cenzura je řízena z vysokých pozic, byt' Norsko nazýváme svobodným a demokratickým. )Utoky ukázaly kdo jsou skutečnými hrdinami, oproti bezmocné vládě a veřejným orgánům, které jménem byrokracie čeká na to, aby jednal podle schválených pravidel a bály se jednat samostatně a z vlastního podnětu. Hrdinové se tvoří tam, kde někdo přikročí k akci a ujme si kontroly i za cenu ohrožení vlastního života.
Obhájce Geir Lippestad bude během pondělního slyšení pro svého klienta žádat přístup k médiím - TV, rádiu a novinám. Dosud je pachatel 16 týdnů v samovazbě. Dle obhájců je načase zrušit zákaz přístupu k médiím a umožnit mu, aby byl informován o tom, co se ve světě děje, protože získávat o tom přehled je prý pro něj důležité. Dle Lippestada je ještě brzo říct, jak bude prakticky umožněno, aby získal přístup ke všemu, co o něm bylo dosud napsáno a řečeno. To se může zdát jako neřešitelný úkol: Zadáte-li jeho jméno do vyhledávače Googlu zobrazí se 18,5 milionů výsledků. Postupně mu bude umožněn také přístup k internetu. Lippestad dále řekl, že se obhájci se svým klientem většinou sejdou po dvou a že pachatel během setkání musí zůstat v skleněné kleči. Obhájcům ve věznici není umožněn přístup, což bude také tématem jednání mezi obhájci a soudci. Připadá jim to důležité pro výklad toho, co si mezi sebou říkají a aby mohli dělat posudky. Při setkání u policie ale smí obhájci sedět vedle svého klienta bez bariér, což údajně usnadňuje komunikaci. Behring Breivik je prý před prvním veřejným slyšením nervózní, ale také připraven. Dle názorů zástupců veřejnosti v médiích vyjasnění motivů pachatele snad vyvolá debatu v norské společnosti o tom, proti čemu obviněný protestoval. V Norsku je mnoho těch, kteří si myslí, že vývoj v posledních desetiletích spěl špatným směrem a že šel příliš rychle. Mnozí míní, že kultura a to, čemu se v Norsku říká naše rázovitost ři svébytnost se drolí a rozpadá. V reakci na to přicházejí názory o tom, že se pachatel zcela diskvalifikoval pro jakýkoliv kontakt se zbytkem společnosti po zbytek života. Pokud je záměrem obhájců, aby se obviněnému přístupem k médiím otevřel oči pro to, co spáchal, tak se mýlí. Řada lidí je rozhořčených z toho, že ve středu pozornosti je pachatel a ne oběti.
Jeden z obhájců, Geir Lippestad, tvrdohlavě prohlásil, že je ochoten požadavek na osobní dostavení se jeho klienta k soudu potáhnout až k nejvyššímu soudu. To proto, že otázku považuje za zásadní: Lippestad a jeho tým obhájců předkládají své právnické argumenty, zatímco pro Breivika je důležité, aby se konečně sešel s médii, tvrdí Lippestad. Ten podal proti rozhodnutí soudu odvolání. Hlavní otázkou je zda-li je možné zajišt'ovat právní jistotu, když se obviněný fyzicky nedostaví, nýbrž se bude vypovídat prostřednictvím obrazovky. Na otázku, zda má pachatel nějaké poselství, které by chtěl ventilovat přes média, Lippestad odpověděl, že během dřívějších slyšení jeho klient něco málo vyprávěl o tom, jak se má a proč jednal tak, jak jednal. Behring Breivik si ale sám přeje setkat se s médii. Tu část veřejnosti, která se k tomu vyjadřovala se dá dělit na dva tábory a to na ty, kteří pachatele do větší či menší míry chtějí odepřít práva a tak umlčit, a na ty, kteří zdůrazňují potřebu uplatňovat a zachovávat právní principy a jistoty. Někteří obviňují ministra spravedlnosti za vměšování politiky do tohoto případu, poněvadž ministr nedávno prohlásil, že je třeba zpřísnit trestní zákon. Ministr je napadán za pokrytectví, jelikož nemluví o tomtéž pro pachatele množících se znásilnění, hlavně v Oslu.
Ještě není jasné, jestli dalšího slyšení, kde se bude rozhodovat o dalším držení ve vazbě, bude obviněný sám přítomen, nebo jestli nakonec zůstane ve věznici a bude podávat vyjádření pomoci tzv. videolinku tak, jak bylo v norských médiích původně zveřejněno. Soud podporoval žádost policie o videolink. V čem se ale názory soudu a policie rozcházelo, byla otázka zpřístupnění soudní síně veřejnosti. Soud byl pro. Kdokoliv, kdo o to stojí, až po vyčerpání kapacity soudního prostoru bude tedy mít možnost Behringa Breivika vlastníma očima spatřit a soud se tak připravuje na to, že se masivně dostaví pracovníci médií, dotčení a obyčejní zvědavci. Až 300 osob bude tedy moci být přítomno. Stanovisko policie bylo takové, že síň měla být pro všechny kromě těch, kterých se útoky přímo dotklo a zástupci médií nepřístupná. Soud ale dospěl k názoru, že není důvodu, aby ne každý, kdo si to přeje, měl přístup. Soudce ale upřesnil, že státní zástupce ale nemusí během slyšení podávat informace, které mohou být citlivé pro vyšetřování případu. Dále se zmínil o tom, že dosud nic tomu nenaznačuje, že pachateli někdo pomáhal. Zůstává jen teoretická možnost, že by obviněný během slyšení s možnými spolupachateli komunikoval způsobem, který by mohl vyšetřování poškodit. Byt' je případ zcela mimořádný, a to jak svou povahou, tak svým nebezpečím a vážností, neshledává soud opravedlněním pro to, že by mělo být nutné, aby slyšení proběhlo za zavřenými dveřmi. Policie pak zareagovala tím, že zváží, zda se proti rozhodnutí soudu odvolá.
Předseda AUF - mládežnické odnože norské sociálně demokratické strany - Eskil Pedersen má od útoků tajné telefonní číslo i speciální alarm, prostřednictvím kterého může stisknutím tlačítka vyrozumět policii o fyzickém útoku. Zažívá mnoho nenávisti a agresivní šikany a dostává se mu mnoho výhrůžek. Někteří mu pomoci sms, telefonátů, dopisů i Facebook vzkazů hrozí likvidací. Norskému listu Aftenposten řekl, že po útocích snažil vystupovat tak, aby to dopomohlo sjednotit národ, ale míní, že jsou to osoby, které sdílejí pachatelovy postoje, které ho nenechávají na pokoji.
Přeživší a pozůstali po útocích pohrozili mnoho soudními procesy za každého poškozeného zvlášt', pokud vláda neschválí zvláštní zákon o odškodnění bez soudů. Ministerstvo spravedlnosti prohlásilo dříve tento podzim, že zváží možnost zavedení takového zákona. Norský list Dagsavisen píše, že pokud zákon neprojde se bude každý muset vlekle soudit o přiznání odškodnění zvlášt' poté, co bude pachateli v soudním procesu za teror vyměřen trest. Státní zástupce si nepřeje, aby tyto procesy proběhly souběžně. Právnička některých z přeživších a pozůstalých Mette Yvonne Larsen míní, že je podstatné omezovat vliv a podíl pachatele na soudních procesech o odškodnění a aby se poškození s ním nemuseli vídat u soudu. Odškodnění by mělo být odstupněno podle závažnosti škod a ztrát.
Státní úřad pro správu státních budov jako doporučení po posouzení prohlásil, že stejný soud, kde se dosud konala slyšení, by měl být místem soudního procesu, který podle odhadů má začít v dubnu. Byly posouzeny i jiné budovy, ale protože do zahájení procesu zbývá málo času, dospěl správcovský úřad k tomu, že nejvhodnější pro proces je pro případ již používána budova. Ohledně zajištění bezpečnosti a komunikace budou provedeny některé úpravy. Smírčí soudce poukázal na to, že i policie doporučila tu samou budovu. Upozornil na to, že se ještě neví, zda se stihne přestavba během té doby, která je k dispozici. Obviněný je dle jeho obhájců rád, že proces bude veden v malém sále a ne v provizorních prostorách, aby se vešlo více posluchačů a diváků. V sále se vejde cca. 200 osob. Dle obhájců se obviněný obával, že bude muset podávat výpověd' před tisíci přítomných. Myslí si, že to bude v malé síni jednodušší. Obhájci jsou s řešením spokojení a domnívají se, že otázka důstojnosti bude vyřešena. Také právníci některých z přeživších a pozůstalých vyjádřili spokojenost s volbou místa. Jiného názoru jsou ale zástupci médií, kteří se obávají ztížených pracovních podmínek, hlavně pro televizní týmy.
Průzkum v norském odborném listu Teknisk Ukeblad ukázal, že většina dotázaných by hlasoval pro, aby byla nejvíce poškozená výšková budova ve vládní čtvrti stržená. Proti stržení se staví většina architektů a stavebních inženýrů. Málokdo z nich při svém rozhodování přihlédl k důvodům, které uvedli někteří z lidí, kteří před útoky měli budovu jako své pracoviště. Spíše jsou to estetické a obtížně splnitelné bezpečnostní ohledy, které rozhodly. Z těch, kteří se vyslovili pro opravy a zachování, míní drtivá většina, že by budova měla i nadále sloužit vládním účelům vč. toho, že tam bude mít svou kancelář premiér.
Obviněný se dle norského listu Dagsavisen měl přiznat jednomu ze svých obhájců Geiru Lippestadovi, že kdyby se ho ve vládní čtvrti některý z policistů pokoušel zastavit, vsadil by svůj život, aby se ubránil. Použil byl zbraň, kterou nosil, proti komukoliv, kdo by se mu snažil překážet. Dle listu Behring Breivik během výslechů prý ještě nic neřekl o tom, zda by se policii vzdal, kdyby se ho pokoušeli zadržet poté, co puma vybuchla, ale dle obhájce se vyjádřil v tom smyslu, že by tak neučinil. Záměr obviněného bylo způsobit pokud možno co největší zkázu a zabít co nejvíce lidí, aby toto vyvolalo pozornosti dost na to, že si mohl být jistý, že jeho manifest bude šířen po celém světě. Poté co prostřednictvím rádiového vysílání zaslechl rozsah škod způsobených ve vládní čtvrti učinil definitivní rozhodnutí o pokračování akce. Lippestad zdůrazňuje, že toto souvisí s klientovým chápáním skutečnosti, kterému je obtížné rozumět. Mnoho reakcí na tento, podobně jako na jiné výroky obhájce, se točí okolo jeho strategie. Mnozí mají plné zuby toho, že to, co říká Behring Breivik je obecenstvu neustále zprostředkováváno někým jiným. Někteří si kladou otázku, zda se jedná o domluvenou roli obhájců aj. nebo zda je to způsob jak přes média dopředu, dříve, než se dostal k soudnému procesu, vést tento případ. Jsou hlasy, které hovoří o fiktivních motivech a zamlčovaných stránkách případu a že pachateli je soudcem (během slyšení) i obhájcem bráněn v tom, aby podával svou verzi o motivu a vůbec aby se vyjadřoval přímo. Dokonce se můžeme dočíst a lze slyšet teorie o tom, že Behring Breivik možná byl nástrojem nového světového řádu. Ti, kteří předkládají tyto teorie se odvolávají na tvrzení svědků mezi mladými na ostrůvku, kteří slyšeli střelbu z více míst současně. Zpochybňuje se snaha nic neskrývat a vše odhalovat. Pozůstali a přeživší se nesmí zúčastňovat slyšení ani číst vyšetřovací materiál. Paralelně s tím policie vyšla s několika novými vysvětleními poté, co začaly kritické hlasy klást otázky "obnažující" citlivá místa, která by mohla kompromitovat mnoho osob na vysokých pozicích.
Počítačové problémy mohou učinit přítrž eventuelnímu dlouhému pobytu Behringa Breivika ve věznici. Obviněnému nemůže být odsouzeno k delšímu trestu než je 21 let dle paragrafu o terorismu, který je nyní v platnosti. Příčinou toho je, že nový zákon, který zvýšil maximální trest z 21 až na 30 let žaláře není zaveden dva roky poté, co byl schválen. Ministr Knut Storberget ze sociálně demokratické strany, který byl ministrem spravedlnosti tehdy, stejně jako nyní, sliboval rychlé uvedení v praxi. Podle norských novin Adresseavisen jsou počítačové systémy policie zastaralé a neschopné zpracovávat nový zákon, což je údajně důvodem proč zákon stále ještě nevstoupil v platnost. Vyžádá to velké změny policejních systémů, aby bylo toto zavedeno a bude to trvat několik let. Reakce národní skupiny na podporu lidí dotčených útoky jsou okamžité a rázné. Organizace to označuje na nepochopitelné a nepřijatelné. Ministerstvo bylo již v roce 2006 tehdejší policejní ředitelkou Ingelin Killengrenovou poinformováno o počítačových problémech a nutnosti nových investic. Ministr Storberget ale těmto investicím nedával přednost. Pachatel ale stejně může být odsouzen k 30 letům žaláře, pokud státní zástupce dospěje k tomu, že je vhodné a správné použít paragrafu o zločinech proti lidskosti. Znění tohoto paragrafu zahrnuje mj. větu, že "Kdo se dopustí rozsáhlého nebo systematického útoku namířeného proti civilnímu obyvatelstvu může být uložen trest odnětí svobody na dobu až 30 let. Odborníci byli dosud ve svých názorech nejednotní, zda je tento paragraf v tomto případě uplatňovatelný.
"Norové po uplynutí nějakého času přijímají vše", míní mnozí pisatelů. Vyzývají k občanské neposlušnosti proti chystanému rozšířenému monitorování toho, co se píše na internetu, cenzuře, sledování pohybů osob atd. Strach udržují obyvatele pevně svírány v rukou úřadů a tento strach spočívají také ve strachu ze strachu (je to "nakažlivé"). Mnozí varují proti tomu, aby norské úřady intenzitou a rozsahem spionáže směrované proti vlastnímu obyvatelstvu nepředčily země od kterých se většina distancuje a se kterými si nepřejí být srovnáváni. Diskuse se jen hemží názory jako např. jestli je po útocích větší legitimita monitorování je to výsledkem nevalné kvality práce policie v letech před těmito událostmi.
Jak zástupci médií, tak přeživší a pozůstalí mohou být přítomní, až se v soudní sini bude konat další slyšení, kde se bude rozhodovat o dalším držení ve vazbě. Tuto možnost připouští policie. Sám Behring Breivik během slyšení nejspíše nebude osobně přítomen, nýbrž zůstane ve věznici, odkud se bude vyjadřovat přes tzv. videolink. Datem bude 14.11. Přeprava a přítomnost pachatele v soudní budově v Oslu je udajně velmi náročná a navíc mu právnička některých z přeživších a pozůstalých Mette Yvonne Larsen a ti, které zastupuje, "nechtějí dávat větší prostor k tomu, aby se vyjadřoval, než potřebuje". To by prý také snížilo zátěž na ty poškozené, kteří chtějí být u soudu přítomní. Toto však není stanovisko, které sdílí pachatelovi obhájci. Ti pracují pro to, aby jejich klient mohl být přítomen. Sám obviněný jasně prohlásil, že si u slyšení přeje být osobně. Obhájci jsou velmi skeptičtí k tomu, že se bude vyjadřovat přes videolink, což dle nich souvisí s nejistotou, zda budou jeho práva při takovém řešení plně zachována. Je to prý něco jiného vyjadřovat se před kamerou v cele, než před soudcem u soudu. Nová pravidla od 1. září umožňují soudu odepřít obviněnému právo dostavit se k soudu když se mají konat slyšení. Dříve musel být obviněný dotázán a odsouhlasit výslech ve věznici. Argumenty policie jsou takové, že by to bylo levnější i bezpečnější, kdyby se Behring Breivik vyjadřoval ze své cely. Pro všechny, kteří budou přítomní v každém případě bude platit zákaz pořizování záznamů ze slyšení. Nesmí se z něj referovat nic jiného než samotné závěrečné rozhodnutí. Tajemník Nils E. Øy norského svazu editorů to považuje za kladné, že budou "dveře soudu" alespoň malinko pootevřeny. "Jsme toho názoru, že již uplynul natolik dlouhý čas, aniž mohla policie dokázat, že se na útocích podídelo osob více, že izolace a mlčenlivost jsou neudržitelné. Doufáme, že soud pořádně posoudí i otázku, zda bude možné o něčem ze slyšení poreferovat. Soud rozhodl, že přeživším po teroru nebude umožněn přístup k nejdůležitějším dokumentům z vyšetřování. Zmíněná Mette Yvonne Larsen toto nazývá "nepochopitelným" a tím má na myslí určitou nedůslednost, když policie zároveň chce umožnit přístup médiím ke slyšení, jelikož nebezpečí zmaření důkazů údajně již neexistuje. Právnička má pochopení pro přítomnost zástupců médií u soudu, nechápe ale proč poškození nemají právo vidět oné dokumenty. "Dříve nebo později musejí být informována média, ale přála jsem si, aby poškození byli těmi prvními, kdo k nim získají přístup. Soudní odmítnutí bylo velkou prohrou a způsobuje, že se dostatečně nepřipravíme." K některým dokumentům přístup získali, policie se ale bojí úniků informací, pokud by získali přístup ke všem.
Policie nyní na rozdíl od dřívějších tvrzení tvrdí, že od chvíle, kdy první policejní tým doplul na ostrůvek nebyla na pochybách, že pachatel jednal sám. Speciální zásahová jednotka, která do oblasti dorazila o 13 minut později však obdržela zprávu o tom, že pachatelů mohlo být více. Otázka počtu pachatelů nicméně neovlivnila hodnocení situace policií.
Hlavní statní zástupce sdělil, že statní zastupitelství zvažuje neobžalovat Behringa Breivika ze všech pokusů o vraždy na ostrůvku, aby policie ušetřila lidské a finanční zdroje. Jeden z právníků pozůstalých ale v reakci na toto tvrzení pohrozil obžalobou proti státu, pokud se tak stane. Pachatel střílel na několik lidí, aniž by je zasáhl a jsou to tyto pokusy o vraždy, kolem kterých se spor točí. Na přísnost trestu by to ale stejně nemělo mít vliv, soudí norské noviny Klassekampen. Čím víc bude trestní proces zjednodušen, tím pravděpodobnější bude rozsáhlá žaloba pozůstalých proti státu prostřednictvím jejich právníků. Mnoho zdrojů v policii tvrdí, že velká část oněch 569 poškozených v tomto případě nebude v žalobě proti pachateli zahrnuta. Onen právník má za to, že pokus o vraždu je natolik vážným porušením norského práva, že ještě nikdy - ani v období po válce - obžaloba nebyla zavržena z důvodu, že si vyšetřování vyžádá příliš lidských a finančních zdrojů.
Jak policie, tak někteří diskutující na internetových forech připouštějí, že pachatel během útoků možná byl v nějakém fantazijním světě, kde se ocitl vlivem dlouhodobého a intenzivního hraní násilných počítačových her. Útok proti táboru mladých na ostrůvku má rysy, které se v lecčemž podobají počítačovým hrám. Možná nedokázal jasně rozlišovat mezi skutečností a fantazií, byt' to obviněný sám zapírá. Na druhou stranu během výslechů užívá hodně pojmů ze světa počítačových her. Lidé reagující na tyto teorie policie si ale kladou otázku, zda se nejedná o manipulaci pro skrývání pravého motivu zločinů a odpoutání pozornosti pryč od tohoto motivu. Ti, kteří v norském státu vidí přehnané poručnictví, rostoucí nerovnost a nezdary stávající politiky v některých oblastech se zmiňují o falešnosti politického vedení, jsou ale přesvědčení, že motiv - dle nich je to pachatelovou kritikou společnosti - vyplují nahoru. Dříve policie uváděla manifest, nyní počítačové hry. Veřejnost je manipulována a strach ovládá norskou společnost, strach z monitorování a izolace, pokud člověk není politicky korektním. Protože motiv je politický je citlivým. Vzácně i debatující přirovnávají Behringa Breivika k velkému dítěti, které hraje nějakou hru, do které zaprogramoval sebe samého do hlavní role. Chápe, že se ocitl na šikmé ploše a že je nutné hru zastavit, nemůže z vlastního podnětu z toho ven a v hloubi duše přeje, aby někdo zasáhl a "vytrhl mu z rukou hračky", tedy zbraně, kterými se v průběhu útoků oháněl. Možná si ale nebyl vědom, že jeho chápání světa je jakýmsim "duševním gulášem". Třeba sám doufal, že bude čapnut a zadržen dříve, než udělá něco dalšího špatného. Možná čekal na to, než mu někdo zvenčí /mimo bublinku, ve které žil/ vytáhne ze zásuvky zástrčku z hry. Měl odchylující se představy o vlastním významu a sžil se s hrací konzolou do té míry, že se to podobalo stav psychózy a stal se aktivním účastníkem hry na život a smrt. Manifest mu byl návodem a sám byl řídící figurkou ve své hře, kde o výsledku rozhodl jedině on sám. Psychiatři a psychologové se sotva dohodnou na jeho stavu. K tomu přispíval i dávky léků, které si určil pachatel sám a které mu asi rozmazával hranice mezi skutečností a fantazií s výsledkem, který byl pro Norsko naprosto devastujícím.
Zbytky vraku avie z autopůjčovny, která byla použita na přepravu pumy k vládní čtvrti, byly sestaveny a snímky byly vyfotografovány, aby posloužily jako důkaz v soudním procesu. Zadní část avie dopadla o více než 100 m od místa výbuchu. Zbytky vraku jsou také chemicky testovány, aby se přišlo na složení pumy. Vyšetřovatelé chtěli mj. zjistit v jaké části auta byla puma umístěna. Zjistili shody mezi výsledky sestavení zbytků vraku, výpověd'mi a výsledky rekonstrukce výbuchu provedené vozem stejné značky jinde.
Policie zvážila, že odmítne žádost Behringa Breivika z ledna 2011 o držení pistole typu 9 mm Glock 17, jedné z těch zbraní, se kterými pózuje na fotografiích. Nabyla skepse k odůvodnění žádosti a zavolala mu, aby vyžádala doložení potřeb a účelů pro držení a používání této zbraně. V jednom e-mailu radil tehdejší předseda pistolního klubu, jejíž byl obviněný členem, jak svou žádost zformulovat, aby mu bylo vyhověno. Kvůli pochybnostem se mu čekání protáhlo, až mu v březnu vyšli vstříc. Během střelby na ostrůvku byl ozbrojen toto pistolí i poloautomatickou puškou. Aby mohl být členem pistolního klubu musel mít svou zbraň, což byl fakt, ke kterému policie dala své "ano" na závěr vyřizování žádosti.
Norská policie vyšla médiím vstříc a poskytla novou fotografii pachatele. Média si stěžovala na to, že k dispozici byly kromě těch, které pořídily bezpečnostní kamery ve vládní čtvrti, novináři během rekonstrukce na ostrůvku a před jedním ze slyšení, jen snímky, které si pořídil sám pachatel. Na nich pózuje se zbraní a v uniformě a následně je umístil na internet. Behring Breivik dosud odmítal, aby byl vyfotografován policií. Předseda Komise Alexandra Bech Gjørv nevylučuje, že by Komise sama požádala policii o umožnění výslechu obviněného. Komise má nyní po čase "rozsáhlý" přístup k vyšetřovacímu materiálu a skrze hlavního státního zástupce i k záznamům z výslechů. Dosud policie provedla 14 výslechů o délce až 12 hodin a celkově blížící se 100 hodinám a policie doted' má z nich 450 stran popsaných.
"Za teroristickými útoky na Norsko 22.7.2011 stál Izrael za podpory USA". Takto zní tvrzení jednoho z nejznámějších konspiračních teoretiků ve Velké Britanii, historik, filozof a astronom Nicholas Kollerstrom. O snímcích pořízených v minutách před vybuchnutím pumy ve vládní čtvrti říká, že jsou naaranžované a že na nich figuruje herec. O kráteru v té samé lokalitě způsobeném pumou bez další argumentace tvrdí, že ji nemohla způsobit jednoduchá puma z umělého hnojiva. Dále míní, že norská policie zmařila důkazy tím, že vyhodila do povětří na farmě nalezené hnojivo a chemikálie. Kollerstrom nyní představuje svou alternativní verzi o útocích ve zprávě Komisi 22. července. Předseda Komise Alexandra Bech Gjørv diplomaticky odmítá komentovat tuto, podobně jako jiné jednotlivé zprávy-příspěvky, jen podotýká, že si Komise cení každého příspěvku, který se jí dostává a slouží její orientaci v problematice. Komisi se zatím nedostalo mnoho korespondence, ve které se tvrdí, že za útoky stáli další lidé kromě samotného Behringa Breivika. Úkolem komise ale není vyšetřovat, nýbrž zmapovat a hodnotit schopnost či neschopnost společnosti odhalit, chránit se proti a zvládat následky teroru obecně. Kollerstrom míní, že si USA dlouho přály poučit Norsko a usadit ho mj. kvůli podpoře norských vlád Palestíncům a nevyhovující pohotovosti pro případ teroristických útoků. Odhalená sít' norských policistů v důchodu, kteří byli najati jako bezpečnostní odborníci pro americké velvyslanectví v Oslu dle Kollerstroma podporuje jeho teorii. Za útoky může stát nová sít' nazývaná "Stay behind" neboli česky "Zůstávat vzadu", kterou po 2. světové válce nechaly vybudovat vlády mnoha zemí NATO, vč. Norska. "Čelíte zrádcům, jinými slovy osobám, které nejsou vůči Norsku loajálními", uzavírá svou zprávu Kollerstrom a nabízí, že rád příjede do Norska, aby odpovídal na otázky, které by na něj měla Komise.
Během tiskové konference 28.10.2011 představili obhájci Behringa Breivika Geir Lippestad a Vibeke Hein Bæra svou strategii dále. Slíbili, že hodlají trvat na všech možných zlehčujících okolnostech, aby dosáhli cíle - snížení trestu oproti tomu, který by mohl být pachateli jinak vyměřen. Dle norského zákona totiž platí něco, čemu se v překladu říká "sleva z trestu". Dle obhájců nemá jejich klient být uděleno méně než 30% slevy z trestu. Podle toho, jak to vidí, přispívá k tomu zlehčující okolnosti jako nedostatečná, chabá až úbohá připravenost, pohotovostní míra a bezpečnostní a ostražní situace policie a dalších veřejných orgánů, vč. vlády. Tyto zlehčující okolnosti teoreticky mohou vést k tomu, že vyměřený trest bude kratší než oněch 21 let, které činí v Norsku maximální trest (norské doživotí, navíc je důlžité brát na zřetel, že věznický rok trvá pouhých 9 měsíců). Momenty, na které se budou obhájci odvolávat, zahrnují to, že se pachatel k útokům doznal, že se podrobně vyjádřil jak k přípravám na útoky, tak k jejich provedení, dále, že se pokoušel dvakrát dovolat na policejní linku, aby zrezignoval a předal se policii a v neposlední řadě, že ušetřil životy těch nejmladších účastníků tábora na ostrůvku, na které narazil. Nevyhovující bezpečnostní a ostražní situace, a to jak na ostrůvku, tak ve vladní čtvrti, sehrála důležitou roli v tom, aby byly útoky vůbec proveditelné, míní obhájci. Profesor kriminalistiky na Univerzitě v Oslu Nils Christie vyslovil názor, že navzdory tomu nepřijde v úvahu, aby se v souvislosti s tímto případem hovořilo o zlehčujících okolnostech: "To co tato osoba provedla je natolik hrůzostrašné a mimo vše, co se kdy odehrálo, že hovořit o zlehčujících okolnostech bude jako pokoušet se nalévat do Atlantiku vodu čajovou lžičkou." Ohlasy veřejnosti na strategii obhájců nenechaly dlouho na sebe čekat, nebot' veřejnost má z větší části pocit, že strategie je v rozporu s chápáním spravedlnosti a mnozí se nemohou smířit s možností, že by pachatele jednoho dne vypustili na svobodu, aby ho bylo možné opět potkat někde na ulici. Mnozí se shodují na tom, že "sleva z trestu" by byla výsměchem proti všem poškozeným a potrestáním obětem, přeživším a pozůstalým za to, že k nim měl snadný přístup pachatel a bylo by to výsměchem proti všem, kterým vadí. Upozorňují na to, že nikdo z těch, kteří byli na místech útoků přítomní nedostanou nějakou "slevu" z bolestí a jejich blízci nedostanou nějakou "slevu" ze žalu. Nikdo z mrtvých nedostanou nějakou "slevu". Jejich trvalou smrt nebude ukrácena za způsob, jakým zemřeli. Jiní poukazují na zvláštní logiku toho, kdyby pachateli měl být snížen trest za to, že některé z těch, které na ostrůvku potkal, nezabil, nebo že byla nedostatečná pohotovost a bezpečnostní situace. To by se snížení trestu mělo vztahovat na všechny zločince. nebot' je situace taková den co den, např. v Oslu. Nebo by pachatelům vloupání měl být snížen trest za to, že budovy, kde loupal, byly špatně zajištěné proti vloupáním. Některé hlasy dokonce zní tak, že jestli přistoupí k použití "slevy z trestu" v tomto případě, musely by být znovu posouzeny jako nepřiměřené všechny dosavadní případy z dějin kriminalistiky. Má-li být uplatňován princip strategie těchto obhájců mají všechny nechráněné oběti svádět vinu jen na sebe za to, že se jim stalo to co se jim stalo. Podobně tomu, jak se cítí mnoho obětí znásilnění v setkání s obhájci pachatelů a soudci - že jsou znásilněny znovu. Jeden z nejzkušenějších právníků v Norsku Harald Stabell je toho názoru, že špatné zabezpečení a nedostatečná ostraha a pohotovost nemohou být zlehčujícími okolnostmi. To dokládají rozhodnutí norského Nejvyššího soudu. Jeho praxe je nepřikládat tomu váhu, co obhájci oznámili jako svou strategii. Stabell si myslí, že budou-li obhájci provokovat, může to podrýt jejich argumenty a tím jejich úlohu v případu: -"Jakožto obhájce je důležité, abych nevznášel argumenty, o kterých vím, že k ničemu nepovedou." Někteří mj. navrhují jako v USA trestat každý zločin zvlášt' a v souladu s tím uložit Behringu Breivikovi jedno doživotí za každého člověka, který byl jeho počínáním usmrcen, plus trest za každého zraněného. Pak by se mohlo dovolit mu něco z trestu odečíst, nebot' stejně zůstane za mřížemi do konce života. Ozývají se také hlasy, které považují otázku "slevy z trestu" za nepodstatná, jelikož bude pachatel po propuštění tak jako tak usmrcen nějakým rozhněvaným občanem, který si vezme spravedlnost do vlastních rukou. To je také tím, čeho se mnozí z diskutujících bojí. V této otázce zlehčujících okolností a "slevy z trestu" údajně končí tolerance a otevřenost Norů. Jiní jsou toho názoru, že všichni zúčastněni na tomto případě zkoušejí vše, aby se vyhnuli otázky příčiny-motivu činu. Dosud byl motiv kamuflován pachatelovým manifestem, který je jen jednou z odboček, míní mnozí debatující. Možná byl tento výstup obhájců pokusem o to, aby dopředu ukázali, jak povedou případ u soudu a aby se zviditelnili. Někteří diváci a čtenáři dokonce soudí, že obhájci jen krmí média tím, co sama chtějí slyšet a nic neslyšíme o motivu útoků - dle mnohých společenský vývoj očima teroristy ale i dalších. Poněvadž je jejich klient v izolaci, tak nic o prohlášeních Lippestada a ostatních obhájců neví a možná by své obhájce vyhodil, kdyby se býval byl dozvěděl co všechno prohlašují. Někteří jsou i velice skeptičtí k tomu, že obhájci médiím prozrazují zdánlivě téměř cokoliv, o čem se důvěrně bavili se svým klientem.
Jako součást výše zmíněné strategie pro největší proces v dějinách Norska obviněný zvažuje, že se dozná k obžalování z terorismu, nicméně bude zapírat, že se dopustil nějakého zločinu. Míní, že se nachází uprostřed války, aby potíral a zastavil islamizaci Evropy. Obhájci hodlají také dokázat, jak se jejich klient vydával radikalizačním směrem, který skončil spácháním extrémních činů, jelikož pro něj nebylo jiných možností, jak prosazovat své názory v otevřeném politickém prostředí a souvislostech.
Tým obhájců pachatele bez pachatele navštívil statek, kde byla vyrobena puma, která vybuchla ve vládní čtvrti. Chtěli si zlepšit obrázek o poměrech na statku. Policie rozhodla, že není nutné provést prohlídku statku za účasti pachatele. Policie prostřednictvím svých výslechů pachatele a pomoci odborníků na výbušniny a chemiků dospěla k závěru, že Behring Breivik byl schopen výroby pumy o váze kolem 950 kilo svépomocně.
Po oznámení o záměru natočit o masakru na ostrůvku Utøyi film nyní přichází zpráva o umístění hry o tomtéž námětu na internetu. Tu vyrobil student z německy mluvící země, který chce být anonymní a sebe nazývá umělcem. Jeho cílem je dle vlastních slov, aby byl pachatel, jeho názory i činy zesměšněny ale také, aby se lidé zamýšleli nad jeho motivy. Doufá, aby se jeho hra stala tím, co rozjede diskusi o morálce veřejnosti a účincích internetu. Očekává silné reakce na to, co udělal. Důvodem, proč chce být anonymním je, že si nepřeje být zaměňován s tím režisérem, který t.č. natáčí zmíněný film. Míní, že onen režisér film natáčí zjevně proto, aby propagoval sebe samého a obává se, že lidé nebudou umět rozeznávat jeho od toho režiséra: "Pokud prozradím své jméno si budou lidé myslet, že jsem toto udělal jen pro slávu". Dodává, že má s pozůstalými soucit a doufá, že jeho hru neuvidí. Předseda organizace pozůstalých Trond Blattmann to označuje jako zavrženihodné a neslušné a nechápe čím lidé myslí, když vyrábějí takové hry a způsobí jim tak nepředstavitelnou bolest. Hráč může na serverech, kde byla hra umístěna, řídit pohyby Behringa Breivika a účelem je zastřelit tolik lidí, kolik je jen možné. Přes mobilní telefon je též možné šířit pachatelův manifest. Organizace pozůstalých tvrdě pracuje, aby byla hra odstraněna, není však jisté, jestli se jí to podaří. Mládežnická odnož norské sociálně demokratické strany odmítá hru komentovat, jen odkazuje na dřívější prohlášení, kdy žádala lidi, aby byli opatrní, pokud jde o umíst'ování materiálů na internet, které mohou být pro některé lidi urážlivé nebo které mohou působit pohoršující.
Žádná ze stran v norském parlamentu nebyla pro, aby na žádost Komise 22. července byl zaveden výjimečný zákon omezující právo veřejnosti a pracovníků médií mít přístup k tomu, co bude Komise o svých zjištěních a zprávách zveřejňovat a také k výpovědím, které Komise získává. Argument Komise spočíval v ochraně zdrojů, kteří by jinak než anonymně s členy Komise o možných momentech a tématech hodných kritiky nehovořili a o ochraně přeživších a pozůstalých. Komise neshledává stávající pravidla pro přístup veřejnosti jako dostačující pro ochranu zdrojů a má strach z toho, že může přijít o informace, kdyby tito lidé se s nimi na Komisi neobraceli. Bojí se nátlaku médií hlavně u osob pracujících na místech, kde panuje silná hierarchie, kde výroky ventilované Komisi mohou znamenat problémy s nadřízenými. Budou se prý bát vyjadřování se k poměrům hodným kritiky, roznese-li se kým jsou a co tvrdili. Kdyby návrh Komise v parlamentu prošla mohla by sama definovat co jsou to zvláštní důvody pro zatajování. Dalo by jí neomezená práva a nepřiměřeně velkou moc rozhodovat o tom, co se média dozví a co ne. Zatímco někteří, jako např. tajemník norského svazu editorů Nils E. Øy míní, že záměr Komise je v rozporu s vyslovenými záměry vlády o větší otevřenosti a demokracie, je předsedkyně Komise Alexandra Bech Gjørv přesvědčena o tom, že to, že Komise obdrží informace je předpokladem otevřenosti ve společnosti o tom, co se skutečně stalo. Někteří podezírají Komise za tajnůstkářství, zatímco jiní míní, že "pracovní klid" dokud nebude dokončena závěrečná zpráva je nutné, jenže atmosféra je již otrávena ovlivňováním politiků, médií, kteří kazí důležitou debatu o okolnostech útoků, slabosti bezpečnostního aparatu a zásadním vyjasnění otázek kolem toho jak se vlastně Norové přejí mít.
Členka norského parlamentu za sociálně demokratickou stranu Jette F. Christensenová varuje proti kritice části mládeže, že během a po útoku učinili některé nesprávné volby: "Musíme udeřit zpět proti těm, kteří naznačují, že by mohli udělat něco jinak. At' je to jednou navždy jasné: všichni mladí, kteří byli na tom ostrůvku udělali vše správně. Je to skupinou, která nic nemohla udělat jinak. Nereagovali z různých alternativ, nýbrž z instinktu. Byli v životním nebezpečí". Dále vyzvala média k tomu, aby využila příležitosti k tomu, aby odbourala neopodstaněné zlé svědomí, které mají někteří mladí kvůli tomu, že přežili zrovna oni. To, že trajekt opouštěl ostrůvek s minimálním počtem mladých vč. vedení mládežnické odnože strany povedlo k rozsáhlé kritice tohoto momentu v médiích. Komise 22. července bude toto zkoumat. Ohlasy veřejnosti se dělí na ty, kteří tvrdí, že kritika by se měla obrátit na velitelství policie a jejich "rozprášení" zodpovědnosti. Útoky ukázaly celému světu liknavost zajistit všem instancím, které se podílí na zajišt'ování omezování následků a mnoho jednotlivců bude muset čelit neúprosné kritice za to, že katastrofa nabrala tak obludné rozměry. Všem Norům bylo předvedeno, že příslušné orgány mají mezery v tom, aby mohli zajištit bezpečnost obyvatelstva. Některým se problematika Christensenové zdá vykonstruovaná, nebot' mládež asi nikdo veřejně nekritizoval. Možná potřebuje tato paní i někteří další ze stejné strany kvůli získávání sympatie a hlasů udržovat tragédii a roli obětí při životě co nejdéle. Situace nebyla pro všechny stejná a lidé jednají v krajních situacích odlišně - někteří zvládli pomoci sobě samým a bohatě jim to stačilo, jiní panikařili a jednali iracionálně, zatímco jiní umírali bez šance. Jediná lod' z oceli, která by mohla více odolávat kulky pachatele ale "zdrhla", aniž by posbírala více lidí, ač byla veliká a vhodná na tento účel. Nad tímto manévrem se hemží otázkami, pokud měly životy ostatních mladých v očích vedení odnože strany stejnou cenu jako jejich životy. Zpochybňuje to schopnosti Pedersena vést své lidi, pokud je odedávna kapitán tím posledním, který své lidi opustí. Měl by se více přiznat ke zodpovědnosti, míní řada lidí. Od začátku je zdrženlivým a skoupě vypráví o svých zážitcích na ostrůvku, jako kdyby se za něco styděl. Jestli se něco ukáže - a již se ukázalo -, že je hodné kritiky, tak to bude kritizováno, nebot' takhle se učíme ze svých chyb. Člověk může získat pocit, že některé osoby a události se dle Christensenové a dalších členů sociálně demokratické strany nemají zkoumat a kritické otázky se jim nemá klást.
Předseda AUF - mládežnické odnože norské sociálně demokratické strany - Eskil Pedersen utekl z ostrůvku dle mnohých zbabělým způsobem. Jeho tvrzení o tom, že v momentu, kdy utíkal, neslyšel nikoho volat o pomoc ani neviděl nikoho na útěku se příkře neshoduje s tvrzením jiných pasažérů z trajektu a očitých svědků, kteří vyprávějí příběh jiný. Je stále nejasné co se vlastně stalo poté, co Pedersen s osmi dalšími ostrůvek opustil, hned poté, co Behring Breivik na ostrůvek doplul a zahájil palbu. Komentáře k útěku byly rychle odstraněny. Někteří diskutující se pak na internetových forech ptali, zda byl vydán příkaz z nejvyšších míst cenzurovat. "Případ smrdí něčím shnilým", se dohodli. Ani Pedersen, ani jeho politický poradce Bård Flaarønning, který rovněž byl na palubě trajektu na cestě pryč od ostrůvku nechce útěk komentovat. Prohlásili jen, že se "cítí být s 22. červencem (pokud jde o vyjadřováním se médiím) hotoví". Norský zpravodajský server ABC Nyheter ale za základě policejních výslechů, záznamů telefonních hovorů a výpovědí svědků podává jiný obrázek. Předseda a další pobývali v hlavní budově na ostrůvku kdy krátce poté, co jiní členové jim zavolali s tím, že se mají co nejdříve dostat na lod', kde již bylo několik členů, kteří uslyšeli první výstřel a utekli k lodi. Cestou k ní spatřili mrtvoly prvních dvou zastřelených. Rychle probrali mezi sebou jestli mají přeplout k pevnině. Obávali se uložení pumy tam, ale zároveň je tam možná čekají další členové. Věděli, že v Oslu vybuchla puma a domnívali se, že nyní je obsazen ostrůvek, na kterém tábořili. Mysleli si, že útok míří proti celému Norsku a že se jedná o převzetí moci, ve kterém má prsty policie. Proto se obávali, že nikde není bezpečno - přistanou-li k pevnině, budou zastřelení. Než lod' vyplula, dívali se kolem a také nahoru na stráň vedoucí od hlavní budovy, odkud utíkali, k přístavišti, zda se tam někdo nachází, koho by mohli vzít sebou, ale nikdo tam zrovna nebyl. Proto lod' odplula, aby se co nejdříve dostali do bezpečí. Z lodě se pokoušeli dovolat na tísňové linky i přímo členům vlády pro zprostředkování dojezdu policie. Dva z pasažérů z trajektu slyšeli poté, co trajekt vyplul z ostrůku, střelbu a výkřiky mladých, kteří běhali a snažili se ukrýt nebo přeplavat na pevninu. Ti, kteří byli na trajektu, bylo požádáno, aby si lehli na dno lodě, aby se dostali do trochu většího bezpečí.
Norský list Dagbladet píše, že první dva policisté, kteří dorazili na břeh jezera naproti ostrůvku nedostali příkaz, aby vyráželi na ostrůvek, kde probíhal masakr. Místo toho měli zajistit pachatelovu avii, pozorovat, sehnat lodě a čekat na speciální zásahovou jednotku. Se zdroji nebylo dlo mnoha komentujících nakládáno nejrozumněji. Vrtulníky, které byly k dispozici nebyly zahrnuty do "pohotovostních síl" a protiteroristická jednotka policie nedostala okamžitý příkaz zasáhnout. Policie je s vlastní prací nanejvýše spokojena, dotázaní již mnohem méně. Kritici míní, že jednotlivci mnohdy dělali zřejmě maximum, jenže systém jako celek selhal totálně. Kdyby bylo cílem pachatele toto dokázat celému světu, tak to dokázal dokonale. Chyběly mu zdroje, rutiny, koordinace a bezpečnost a monitorování bylo nedostatečně zajištěno a vedení policie učinilo nesprávné rozhodnutí o využití aut a gumového člunu místo vrtulníků. Někteří to svádějí na otázku úsporných opatření. Ještě zbývá, abychom se dočkali vrtulníku s 24hodinovou pohotovostí. Politici se zdráhali uvolnit na něj peníze. Mimochodem Norsko má delší dobu nejméně policistů na obyvatele v Evropě. Ozývají se hlasy, že se dějiny opakují a možná potřebujeme ještě větší pohromu, aby se politici probudili.
Členové parlamentu se stěžovali na to, že po útoku v Oslu se na policii obrátili se žádostí o hlášení a zajištění, odpověd' ale nepřišla taková, jakou čekali - policie neměla kapacitu. Policie dorazila k parlamentu až po dvou a půl hodinách, zatímco přislušníci domobrany byli vysláni, aby parlament chránili až 13.5 hodin po vybuchnutí pumy. Ani strážci, ani členové parlamentu nebyli bezprostředně informováni ani policií, ani tajnými službami o tom, jak si měli po vybuchnutí počít. Nikdo se nedozvěděl, že pohotovost policie byla zvýšena a že honí osobu v policejní uniformě. Pracovníci parlamentu museli sami odtáhnout auta, která byla při budově parlamentu zaparkována a oblast ohradit.
Odborník na urbanismus Erling Fossen souhlasí s ministryní obnovy Rigmor Aasrudovou ze sociálně demokratické strany v tom, že výšková budova, která byla nejvíce poškozena výbuchem pumy 22.7. bude stržena. Tím se ale rozhořel složitý spor o zachování či odstranění. Památkáři, architekti, historíci i další se bouří, vidí v budově architektonické hodnoty a také památku na vyrůstání demokracie a státní správy nového typu. "Nikomu z těch, kteří mají ve výškové budově svou práci, se chce vracet a pracovat tam" (poté, co jim byly dočasně zřízeny kanceláře jinde) tvrdí Fossen. Mnoho pracovníků je prý častěji v neschopnosti jako následek teroru. Budova je prý také plná asbestu. Do vánoc mají být ukončeny uklízecí práce, které si výbuch vyžádal. Názory vlivných osob se poslední dobou mění. Dříve bylo více těch, kteří byli pro zachování budovy. Podle inženýrů, kteří budovu zkoumali, stojí struktury na pevných základech a není na budově nic šikmého. Někteří diváci a čtenáři ale zastávají názor, že pokud bude budova stržená, bude to znamenat určité vítězství pachatele a agitují pro, aby zůstala tyčet jako památka na to, co může teror nějakou zemi způsobovat. Další by tam raději viděli pamět'ní park třeba s věčným plamenem připomínajícím naději. Jiní poukazují na ošklivost, šed' a ideologické zabarvení budovy (mocensky dominantní a málo "demokratická a otevřená" budova, v rozporu s prohlášeními vlády po útocích) i celé čtvrti a potřebu vystřídání architektury. Některé hlasy jsou toho názoru, že budova po mediální pozornosti již navždy bude přitahovat další útočníky. Mnozí tvrdě napadají pracovníky ministerstev, kteří se tam odmítají vracet za jejich údajné křehké duše, mají si prý najít jinou práci. Tito diskutující si myslí, že stát do Osla a tamních budov již zainvestoval dost na úkor zbytku Norska a že přání budovu strhnout je záminkou pro novou snobskou stavbu, kde budou opět překročeny rozpočty.
Pachatel si dle obhájce Geira Lippestada přeje mediální rozruch kolem své osoby, je ale skeptický k rozhovorům s novináři a zpravodajci a neví, zda dá k nim svůj souhlas. Pracovníci několika médií se zapsali na seznam zájemců o setkání, pokud soud poleví, pokud jde o podmínky samovazby a pokud sám obviněný tak bude chtít. Mediální tlak a poptávka setkání dle mnohých odborníků časem vynutí, dle manifestu ale pachatel bude s rozhovory souhlasit jen tehdy, bude-li podmínky určit sám, vč. schválení otázek a poskytnutí vlastních fotografií.
Jak vězeňství, tak policie se obávají, že by norští vězni mohli být nabíráni pro terorismus. V manifestu Behring Breivik totiž píše, že využije pobytu ve věznici k ovlivňování a verbování jiných vězňů. "Věznice jsou ideálními k rekrutování lidí k politickým účelům", píše. Ředitel tajných služeb ale míní, že toto, spojeno s radikalizací lidí ve věznicích nebylo doted' v Norsku velkým problémem. Ředitel věznice Ila, kde je Behring Breivik v samovazbě, ale ujišt'uje, že se na tuto možnost věznice připraví, až bude pachateli jednou umožněn kontakt s jinými vězni.
Vysvětlovací verze policie se rozcházejí. Policie několikrát změnila svůj postoj navenek, co vlastně před zásahem platila za instrukce a jestli vůbec nějaká platila. Tím vyvolala u veřejnosti zmatky. Nakonec tedy policie prohlásila, že instrukce platila. Policie rozkolísanost platnosti instrukcí odmítá a svádí nedorozumění na nejasné formulace. Policejní ředitel Vidar Refvik říká, že první policisté, kteří dorazili k břehu naproti ostrůvku měli jednat podle "instrukce při odehrávající se střelbě", byt' jiný policejní ředitel Øystein Mæland v dopise pozůstalým napsal něco, co může být vyloženo obráceně. 23. srpna totiž rodiče jedné z obětí napsali policii dopis s dotazy na počínání policie v souvislosti se střelbou na ostrůvku. Jedna z otázek byla, zda je to v souladu se směrnicemi pro takové operace, že se policie má vyhýbat rizik, byt' to znamená, že může dojít ke ztrátám na životech. Nejprve píše Mæland následující: "Policejní operace proti ozbrojeným pachatelům obnáší pro policii riziko. Je-li policii nahlášeno, že probíhá střelba v lokalitě, kde se nachází mnoho lidí, má policie dělat vše, aby pachatele co nejdříve zastavila." V rozporu se situací na ostrůvku, kde se rovněž hromadilo množství lidí, ale dospívá k tomu závěru, že "události natolik vážné a komplexní, jakým policie čelila 22.7.2011 si vyžadují jiný přístup, než to, co je popsáno v "instrukci při odehrávající se střelbě". Prvním policistům, kteří dorazili, šlo o to, připravit se na situaci závislou na zásahu policie. Refvik ale modifikuje Mælandovu odpověd' s tím, že nepřehledná situace na ostrůvku si vyžádala úpravu pokynů a taktická hodnocení situace. Oproti pokynům nebylo policii k dispozici dost lodí, tvrdí Refvik. Toto odporuje výrok jedné z právniček pozůstalých o 8-10 lodí s civilní posádkou zachraňující mládež. "Proč policejní ředitel opakuje odpověd' o které by měl vědět, že není pravdivou, frustruje její klienty ještě více", tvrdí. Pozorovatelům se to zdá jako výmluvy a mlžení u vedení policie, která zaváhala a které chyběla odvaha vystavovat životy policistů nebezpečí a schopnost pružně a pohotově jednat. Někteří si dokonce myslí, že je to výhradnou vinou ministra spravedlnosti spolu s vedením policie. Jejich přičiněním bylo obyčejnému policistovi vzat možnost jednat z vlastního podnětu - např. kdyby se sám dopravil na ostrůvek a pachatele chytil či zneškodnil -, to by byl vyšetřován a u policie skončí. Jsou i jedinci, kteří míní, že se většina zezhora až dolů zdráhala plnit pravomoci. Volá se po odstoupení vedení policie.
Soud v Oslu na přípravy procesu proti atentátníkovi z 22.7.2011 čerpá inspiraci ze zkušeností a poznatků z procesu proti Josefu Fritzlovi. Týká se to zejména toho, jak bylo vyhovováno potřebám médií. Bude to pro norský soud zkouškou, aby podmínky přizpůsobil tolika pracovníkům médií, ale již odmítl, aby se soudní líčení konala ve velké sportovní aréně. Řešením může být kompromis, kdy bude používána síň v soudní budově v Oslu s tiskovým centrem v podobě velkého stanu nebo pod. venku. Mnoho z míst pro přítomné kterých se líčení bezprostředně netýkají bude rezervováno pracovníkům médií.
Praxe s uzavřenými dveřmi a zapovězeným přístupem médiím a veřejnosti od začátku je tajnůstkářství, které může zplodit nikdy nekončící konspirační teorie, míní někteří lidé diskutující na internetu. Shodují se na tom, že otevřenost je tím, co potřebujeme. To funguje i preventivně. Jiní se ale domnívají, že norský terorista může mít soukmenovce-další spiklence ve společnosti, kteří čekají na jeho pokyn k zahájení dalšího útoku.
Eskil Pedersen je předsedou AUF - mládežnické odnože norské sociálně demokratické strany Arbeiderpartiet -, největší mládežnické odnože norské politické strany, jejíž někteří členové byli přítomni během útoku na ostrůvku Utøyi. Předseda tvrdí, že je tří měsíce po teroru stále dotčen citově poznamenán tím, co se stalo. Dlouho po atentátech přemýšlel o tom, že se nebude moci usmívat, když bude fotografován. Nyní ale už tolik na to nemyslí. Truchlí ale každý den. Neustále je připomínán o přátelech, kteří už nežijí. Hodně přemýšlí o těch, kteří mezi námi už nejsou, ale také dosti uvažuje o tom všem, čím má mládežnická odnož norské sociálně demokratické strany být v budoucnu. Po útocích v Oslu a na ostrůvku Utøyi se musel Pedersen vypořádat s vlastní šokovou reakcí, pomáhat ostatním vypořádat se s žalem a snášet extrémní nával pozornosti ze strany médií. Mnoho z toho, čím se odnož strany od útoků zabývá, se točí kolem toho, čemu říká "brát nazpět každodenní život" z "chapadel" teroru. Atentáty způsobily hromadný příliv členů AUF. Organizace pořádá kurzy ústředních politických témat jako životní prostředí, školství a kulturní politika. Názory na práci policie se liší i v AUF, podobně jako v obyvatelstvu jako celku, a názory jsou hodně nejednotné a individuální. Pedersen dodává, že vedení AUF nezakazoval nikomu, aby se vyjadřoval tak, jak ten který uznává za vhodné a navíc se domnívá, že to ještě bude vyžadovat čas, než bude možné definitivně soudit práci záchranných služeb.
Postup Behringa Breivika je pro drtivou většinu Norů neomluvitelný a mnozí ho označují také za nepochopitelný. S jádrem - esencí - toho, co ve svém manifestu tvrdí, je ale řada lidí ochotna souhlasit. A tak bychom neměli opomíjet možnost, že obsahuje vodítka k vnímání celkové atmosféry bezmála tří desetiletí poměrně divoce zuřící zákopové války o pravdu v otázce přistěhovalectví a islamu v Norsku. A to ačkoliv je manifest jako celek vnímán jako "přitažen za vlasy" a po mnoha stránkách, např. svým odvoláváním se na "templářské rytíře" ad. historické a náboženské okolnosti, které dnes svou výstředností zajímá asi jen zvláštní zájemce. Bezmoc a nekompromisní jednání patří mezi pohnutky, které ovlivňují mnoho lidí, když se nemůžou dovolat spravedlnosti, a asi to bylo podobně u tohoto masového vraha, aniž by to cokoliv ospravedlňovalo, snad jen pomohlo k vysvětlení části pozadí této tragédie.
Behring Breivik se cítil být nedůstojně ponížen a to jak politikou země, se kterou přibývalo v ulicích přistěhovalců se všemi následky, které tyto změny přináší, tak osobními zkušenostmi s touto politikou. Mluví o gangech přistěhovalců, kteří se ho pokoušeli fyzicky napadnout a okrást a proti kterým se snažil ubránit, avšak zjistil, že spravedlnost je slepá. Toto neunesl a v příspěvcích v diskusích na internetu dával najevo své rozhořčení, přičemž se ostatním v tom, co psal, nejevil jako extrémnější či potenciálně nebezpečnější než jiní, kteří se o těchto tématech vyjadřovali. Rozhořčení a pocity křivdy se mu zhoubně vyhrocovalo až vyvrcholilo. Byl si toho téměř jist, že mu kreveprolití bude stát za to, protože dle něho navzdory postihu nebo obětování vlastního života bude "vyznamenán" tím způsobem, že bude dále žít ve vědomí lidí jako mučedník.
Téměř každý den norská média přinášejí příběhy těch, kteří bývají označovány za hrdiny, at' už profesionálních záchranářů, lidí, kteří se v době výbuchu pumy, resp. střelby nacházeli v okolí či přeživších mezi mladými členy odnože sociálně demokratické strany, které šok a bezmoc nepřemohly a kteří dávali své vlastní životy všanc, aby pomohli svým kamarádům. Nebýt úsilí těchto jedinců by mnohem více lidí přišlo o život. Někteří pomohli ostatním se schovat a dodali jim odvahu, v lod'kách je přepravit na pevninu a přitom je kryli vlastními těly. Zároveň prohlašují někteří z přeživších, že mají výčitky svědomí z toho, že přežili oni a ne jejich kamarádi.
Napravovat příčiny tohoto krveproletí může být těžké, ne-li nejtěžší. Nové údaje k dětství pachatele budou zkoumány policií. Jak pachatel vyrůstal, psychické zdraví a s ním spojené otázky nepříčetnosti a rizika nových, vážných trestných činů budou mít určitý význam pro vyměření trestu. Snaží se najít všechny možné přístupy k tomu a přijít na všechny možné aspekty toho, zda něco není v pořádku, případně v čem to spočívá a co je toho příčinou. Dle jednoho norského soudního psychologa Påla Grøndahla děti reagují na selhání péče a špatné zacházení různě, ale nejlepší stránky jejich osobností se kvůli tomu nerozvíjí. Psychické poruchy a poruchy osobnosti lze v některých případech odvodit ze špatných podmínek, ve kterých vyrostly. Poruchy osobnosti, kdy někdo myslí, cítí a jedná způsobem, který se vymyká běžnému, nejsou v Norsku samy o sobě kritériem příčetnosti či nepříčetnosti.
Někteří jeho přátelé z dětství Behringa Breivika popisují jako chlapce, který obtížně zapadl a který se tvrdě snažil najít "své" prostředí. Zřídka jevil city a který vyhledával prostředí, která mu mohla dávat nějakou "vzpruhu" do života, často spojenou s "rošt'árnami". Ve věku, kdy jiné děti vyrůstaly z rebelství si mladý Behring Breivik přál být nadále rebelem a ten, který trucuje. Ve snaze najít si své místečko v nějakém prostředí a získat úcty, které nemohl získat jinde, vklouzl mezi sprejeři. Spolužačka ho označuje jako "stín", působil ostýchavě, nejistě a introvertní. Nebal se autorit. Jednou uhodil ředitele školy. Otec ho opustil, když mu byl rok a cca. o tří roky později se rodiče rozvedl, načež začala tahanice o právo na syna. Dvě zprávy psychologů byly uzavřeny znepokojeným tvrzením, že "u čtyřletého dítěte (řeč je o Behringu Breivikovi) se vyvíjí ujmy na psychice" a bylo doporučeno odebrání a převzetí do péče odboru na ochranu práv dítěte. Dle jednoho přítele z dětství je mylné hledat chyby v tom, jak ho vychovávala jeho matka. Přítel rodinu chápal jako zcela běžnou. Pachatel se ke svému dětství vyjadřoval také během nedávných výslechů. Dosud toho ke své minulosti moc neřekl. V manifestu pachatel píše, že měl "privilegované" dětství se zodpovědnými a inteligentními lidmi kolem sebe. Neměl v dětství vyloženě negativní zážitky. Předpokládá, že pochází z typické norské "rodiny střední třídy". Když mu bylo kolem 16 let, jak tvrdí někteří jeho přítelé z dětství, se změnil a vypadl ze svého prostředí, ztratil kontakt s rodinou, přáteli a začal provozovat extrémní fitnes. Nyní mu bylo k tématu dětství položeno několik konkrétních otázek. Na podnět jednoho z jeho obhájců - Geira Lippestada - budou klíčové momenty týkající se toho, jak jeho klient vyrůstal, předmětem vyšetřování. Bude zkoumáno zda se mu ze strany odboru na ochranu práv dítěte aj. kompetentních orgánů, které byly nebo měly být v té době činné v jeho prospěch, dostávalo pomoc či nikoliv. Matka byla zatím vyslechnuta pětkrát. Zdráhá se, aby byla citována v médiích a tak není mnoho známo o tom, jak se k celé kauze staví, kromě toho, že je zdrcená.
Podzemní garáže si odnesly část těch tlakových vln, které vytvořila puma, která vybuchla ve vládní čtvrti. Jinak se mohla výšková budova vedle, kde má v nejvyšším patře svou kancelář norský premiér, zhroutit.
V pondělí 17.10. stal pachatel napočtvrté před městským soudem v Oslu. Očekávalo se, že opět přednese projev, který skládal na cele, a že opět bude soudcem přerušen, nebot' minule v projevu zabrousil do záležitostí, které se jeho případu netýkají. Před minulým slyšením pachatelův obhájce Geir Lippestad požádal, aby izolace skončila. Izolace lze prodloužit pokaždé na čtyři další týdny. Očekává se, že to bude vedení věznice Ila, kde je pachatel ve vazbě, a nikoliv policie, která o prodloužení izolace požádá. Pro pachatele to nejspíše žádnou zmenu nepřinese, opatření na jeho bezpečnost jsou už zavedena. Údajně mají hlavně chránit pachatele před jinými vězni. Ani pachatel sám si nepřeje s nimi kontakt. Prý je ve věznici na pomyslném žebříčku nejníže ten, který ublížil dětem. Je ale jasné, že jednou samovazba skončí. Policie si ale nadále přeje neveřejná slyšení a odůvodňuje prodloužení zákazu pořizování záznamů tím, že se obává promarnění důkazů a předávání zpráv pachatelem jiným, v soudní síni nepřítomným, osobám.
Policie je stále nakloněná tomu, že pachatel neměl komplice, nicméně nabyla dojmu, že některé informace záměrně zamlčuje. Pachatel se přiznal, že o některých skutečnostech lhal, aby někoho chránil. Policie neví, kdy vyšetřování skončí. Podle plánu se má hlavní soudní proces rozjet během prvnho pololetí příštího roku, stále se ale pracuje na tom, aby se určilo kde to bude. Spekuluje se, že by začátek mohl být ustanoven na 10. dubna. Zatím ale nebylo ustanoveno datum kdy má být návrh na obžalobu zaslán státním zástupcům, kteří povedou soudní proces. Očekává se, že pozornost ze strany médií bude mimořádný a že se procesu zúčastní cca. 1200 pracovníků médií aj, že bude nutné najít místo na parkování 15-20 autobusů pro vysílání snímků přes satelit a na postavení pavilonů na přímá vysílání.
Komise 22. července nebude zveřejňovat žádné dílčí zprávy, jen zprávu konečnou. Odůvodňuje to obavami, že by někdo předčasně dospěl k chybným závěrům. Komise má podat zprávu 10. srpna 2012.
Ministr spravedlnosti zavolal jedné z právniček zastupujících přeživší a pozůstalé a tlačil na ni, aby zmírnila svou kritiku postupu policie na ostrůvku. Proti tomu reagovala i unie právníků, jiní politici i ze strany ministra ad. Jiní se stěžují na důslednější cenzuru a snížení stropu pro zveřejněn názorů a zase jiní ukládají sebecenzuru, berou zpět tvrzení, která kdysi přednesli a distancují se od minulosti. Pod obecním tlakem se raději podřizují, než aby čelili případným problémům. Panuje snaha o větší konformitu a splynutí s davem. Politická korektnost semlela kritické hlasy a politické vedení místo toho, aby šlo příkladem a dle slov premiéra bylo pokornější, otevřenější, demokratičtější a tolerantnější, než dříve, je tomu dosud naopak, a dokonce přitvrzují dle názoru mnohých nepřípustným a zcela nebývalým vměšováním se.
Mnozí z přeživších pracovníků ministerstev ve vládních budovách zasažených pumovým útokem a kolem se bojí dalších útoků a neradi se vrací do práce, dokud nebude lepší bezpečnostní situace.
Utichla sympatie s obět'mi a pozůstalými. Ti, kteří možná trpí nejvíce, se odmlčeli, na rozdíl od těch "silnějších". Jeden z blížkých jedné z obětí situaci přirovnává k tsunami v r. 2004, kdy zemřelo 84 Norů. Mnoho lidí je v zranitelné situaci a lze pochybovat o kompetencích místních (okresních) institucí a jednotlivců nakládat s trémy jako po nějaké válce. Po tsunami byli lidé také odkázáni na mstní zdravotnický aparát a své stálé lékaře, což povedlo k tomu, že se mnohým nedostala náležitá pomoc.
Pachatelova matka se přes svou právničku odvolala k nejvyššímu soudu proti rozhodnutí, že nebyla považována za poškozenou v případu a nebyl jí udělen právník.
Mnozí z těch mladých, kteří útok na ostrůvku přežili, mají problémy ve škole s abscencí nebo prostě tam skončí. Obecně se organizace blízkých obětí i přeživších velice stěžovala na chybějící pomoc v okresech, kde bydlí. Na druhou stranu je mezi těmi, kteří se zúčastnili záchranných prací na ostrůvku je málo lidí v neschopnosti v důsledku zážitků, které se jim tam dostaly.
První policisté, kteří oblečeni do neprůstřelných vest a přileb dorazili na břeh naproti ostrůvku, nezasáhli, nýbrž požádali náhodné civilisty, kteří byli na místě přítomni, aby se ve svých soukromých lod'kách vydali směrem na místo srazu, kam přijíždělo více policistů, aby si je tam pomohli vyzvednout. Dobrovolně se kromě toho vydávali směrem na ostrůvek, aby zachránili mládež na útěku. Pohyby loděk po jezeře probíhaly zatímco stále ještě byla slyšet střelba, která je potenciálně mohla zasáhnout. Policie je požádala, aby svolali i své známé, kteří mají také přístup k lod'kám. Policie odmítá zapojit se do diskuse se svědky přes média a odkazuje na evaluační zprávy, které budou vypracovány. Předseda organizace blízkých obětí i přeživších žádá od policie odpovědi na otázky co se vlastně dělo na ostrůvku a kolem v osudný den. Verzí je několik. Policie odkazuje na to, že podat souhrnné vysvětlení v evaluaci prostřednictvím vyšetřování bude trvat nějaký čas.
Právníci zastupující přeživší a pozůstalé byli obviněni za poskytnutí snímků ukazujících pohyby pachatele před vybuchnutím pumy ve vládní čtvrti médiím. Snímky byly přísně důvěrné. Právníci se domnívají, že zdroji byli někteří z vyšetřovatelů a myslí si, že zveřejnění snímků nepoškodí jejich snahu o získání přístupu k dokumentům vyšetřovatelů. Toto ale bylo několikrát městským soudem odmítnuto. Právníci se odvolávali.
Podruhé proběhla rekonstrukce masakru na ostrůvku Utøyi za přítomnosti 28 osob z řad zdravotního personálu, který se zúčastnil záchranných prací po masakru. Rekonstrukce je součást zpracování treumatických zážitků za jiných okolností a pomohla zdravotníkům na cestě vyrovnání se s tragédií. Celkem se ale záchranných prací zúčastnilo daleko více lidí - bylo jich přes 100 a kromě toho 42 sanitek, čtyři autobusy a sedm vrtulníků.
To, že na vyšetřování útoků jsou vynakládány nemalé lidské a finanční zdroje, vede mj. k tomu, že se neustále prodlužuje seznam případů, které čekají na vyšetřování. Zdá se, že se těmto případům nedostává taková priorita, jakou by si zasluhovaly. Kapacita policie to nedovoluje. Týká se to případů krádeží, loupeží, vloupání, znásilnění, násilí a drogové kriminality. 150 nejlepších a nejzkušenějších vyšetřovatelů nechali vše stranou, aby se mohli věnovat výhradně vyšetřování teroristických útoků.
Novináři vyvíjejí na zaměstnance věznice, kde je ve vazbě Behring Breivik, nátlak, aby z nich dostávali informace o něm. Fotografují příslušníky vězeňské služby, poznamenvají si poznávací značky aut a "evidují" zaměstnance. Volají jim do soukromí, shánějí kontaktní údaje o nich i přes příbuzné ad.
Strážci budov ministerstev udeřili zpět proti kritice, že nic nepodnikli, aby přemístili vůz s pumou, který pachatel zaparkoval před výškovou budovou s kanceláří premiéra a ministra spravedlnosti ve vládní čtvrti. Neměli pravomoce ani předpoklady k tomu, aby tomu zabránili, aby byla avie na tom místě zaparkována. Museli by nejprve zjistit, komu auto patří a pak objednat odtažení. Ulice Grubbegata, kde pachatel zaparkoval, je totiž veřejně přístupnou ulicí, po které může jezdit a kde může zaparkovat kdokoliv. Ulice není na území vládního pozemku. Protiprávně zaparkovaná vozidla mohou odtáhnout jen pracovníci komunální odtahové služby.
Deset monitorovacích kamer zachytilo v minutách před i po zaparkování auta s pumou pachatele v pohybu. Na sobě měl oblečení připomínající tomu, které nosí policisté ze zásahové jednotky. Měl neprůstřelnou vestu, tmavé kalhoty, na oblečení měl reflexe, dále nosil přilbu s hledím a zbraň jak v ruce, tak v pochvě na boku, aniž bylo toto oznámeno policii. Strážci nepochytili, že byl pachatel ozbrojen. V případech, že si všimnou něčeho podezřelého mají v instrukci nezasahovat, nýbrž oznámit tuto skutečnost policii. Podle policie ale toto nikdy oznámeno nebylo, v příkrém protikladu k tomu, co tvrdí sami strážci budov ministerstev. Ti tvrdí, že byla oznámena monitorovací ústředna, která zahájila práci s identifikací řidiče.
Diskutuje se o tom, že policie v žádném případě nemohla zabránit, že puma ve vládní čtvrti vybuchla, jen by eventuelně mohli - kdyby bývali byli zareagovali tak pohotově - zadržet pachatele dříve, než se dostal k druhému pronajatému autu, nasedl a odjel k ostrůvku Utøyi. Osm minut to trvalo od zaparkování avie, než vybuchla puma. Diskutující také poukazují na to, že postupem času se bystrá pozornost a ostražitá podezíravost strážců oslabují. Lidé přichází a odchází, auta přijíždí a odjíždí, nic mimořádného se neděje a toho využil atentátník.
Soud vyšší instance rozhodl o tom, že slyšení v pondělí 19. září proběhne za zavřenými dveřmi. Pachatel s obhájci se nebudou proti tomu odvolávat, byt' si pachatel přál veřejné slyšení.
Policie brání právníkům obětí a přeživších v tom, aby mohli nahlédnout do všech vyšetřovacích spisů, protože si ještě ověřuje zda byli spolupachatelé a obává se, že by se k těmto spisům dostali případní spolupachatelé. Toto je obsahem dopisu žalobkyně Hilde Strandové právníkům, v příkrém rozporu s tím, co několikrát dříve řekl jiný žalobce, Christian Hatlo. Ten mj. řekl, že "každým dnes jsme si jistější tím, že se mu (pachateli) povedlo toto provést sám. Detailně vysvětluje, jak to provedl, a to, co řekl, může být pravdivé." V Norsku známý právník John Christian Elden míní, že je nešt'astné, když z úst žalobců přicházejí natolik odlišná tvrzení, což může mezi přeživšími a jejich rodinami vyvolat nepříjemnou nejistotu ohledně toho, zda je (jsou) na svobodě ještě spolupachatel(é). Zatímco Hatlo přispíval k určitému uklidnění, Strandová rozdmýchává neklid a znepokojení, míní Elden. Ten žádá o větší sjednocení názorů na otázku spolupachatelství, pokud jde o výroky žalobců. Právníci obětí a přeživších podepsali 2. srpna po nastolení otázky vydání spisů prohlášení o mlčenlivosti a očekávají, že policie svůj slib splní bez dalšího zdržení.
Od té doby, co se píše o teroristických útocích na ostrůvku Utøyi, přichází norským institucím v zahraničí mnoho písemně i ústně sdělených výhrůžek. Několik velvyslanectví, norský institut v Římě ad. budovy se měly stát terči útoků. Výhrůžky se vyšetřují a byla učiněna bezpečnostní opatření. Pravděpodobně jde o snahy organizací a jednotlivců o získání pozornosti.
V stejné době, kdy byla tajná policie na stopách záměrům Behringa Breivika, dostala od kontrolního výboru norského parlamentu příkaz smazat údaje o osobách s krajně levicovými, pravicovými nebo náboženskými postoji z evidence. Pro evidování existují přísné a jasně zformulované podmínky. Mj. jsou pro zápis do rejstříku nutná odůvodnění k tomu, že tajná policie má důvodná podezření pro přípravy na teroristickou činnost. Možná jsou mantineli pro práci tajné policie nastavena příliš úzce, což je něcím co má výbor posuzovat, zaznělo od Theo Koritzinského, jednoho z členů výboru.
Obviněný uvedl, že měl rozsáhlejší záměry, než ty, které dosud vyšly najevo. Zamýšlel zapálit budovu bývalé školy na ostrůvku Utøyi zastřelit všechny, kteří uprchnou. 47 členů mládežnické odnože sociálně demokratické strany se v budově během masakru schovávávalo. Byl zabaven diesel, který měl pachatel sebou, ale žádné sirky ani zapalovač.
Byl zaveden zákaz létání nad věznicí, kde je ve vazbě Behring Breivik. Jde o opatření za účelem držení zvědavých zástupců médií pryč a také o bezpečnost. Vedení věznice se obává útěku či únosu.
Ministr spravedlnosti se zdráhá jestli bude podáno zvláštní vysvětlení před parlamentem. Slibuje, že budou parlamentu poskytovány veškeré informace o vypořádání se s případem ze strany policie i tajných služeb. Předseda výboru spravedlnosti Per Sandberg z pravicové Pokrokové strany ministra k tomu vyzval a pohrozil, že jestli tak už během podzimu neučiní, bude se tím zabývat výbor pro kontrolu a ústavu. Ministr tvrdil, že hlavní evaluace práce policie bude vypracována Komisí 22. července. Kromě toho budou parlamentu průbězně podávány informace a to mj. v souvislosti se sestavováním státního rozpočtu. Zejména Pokroková strana má výtky k práci tajných služeb na základě jejich nakládání s údaji, které se jim před útoky dostávaly. Zatímco Sandberg a mnozí další politici napříč politickým spektrem tvrdí, že ředitelka tajných služeb nemá patřičnou kompetenci, aby úřad dále vedla, její podřízení mají k ní důvěru a přejí si, aby zůstala.
Obviněný se přiznal, že vše co ve svém manifestu napsal, není pravdivé. Zejména se toto týká jmen tam uvedených. Jeho přiznání bylo zprostředkováno do médií obhájcem Lippestadem. Uvedl, že v manifestu figurují jména osob, která s témto případem nemají nic společného. Jeho klient stále odmítá hovořit o případných spolupachatelích a pronesl tvrzení, že bude hovořit o 98% toho, co ví. Ke zbývajícím dvou procentům se nebude vyjadřovat dříve, než budou prosazeny jeho požadavky na rozsáhlé společenské změny, kde jemu bude přiznána rozhodující úloha. Středeční výslech trval skoro 12 hodin. Profesor psychologie Svenn Torgersen míní, že pachatel vykazuje patrné sadistické a narcistické rysy s nadsazenou vírou ve vlasní význam a že nic tomu nenasvědčuje, že se obviněný pod tihou všeho zhroutí. Dle Torgersena toho vydrží více než mnozí jiní.
Státní televize v Norsku zve odborníky na dramaturgii a film i spisovatele na probírání jejich nápadů za účelem natočit televizní drama o lidech, kteří prožili velkou tragédii. Drama nebude o norských teroristických akcích, nýbrž obecněji o zvládání krizí, tragédií apod. a to jak u jednotlivců, tak ve společnosti. Inspirací jim je to, jak Norsko útoky zvládlo. Šéf oddělení pro dramata v TV Hans Rossiné uvedl, že dny po 22. červenci ukázaly jak celý národ byl s to, mobilizovat dobré hodnoty, dobrou vůli a sily humanismu ve chvíli, kdy je člověk těžce zkoušen.
Téměř všichni, kteří pomáhali při záchranných pracích jsou stále ještě v neschopnosti. Zápasí s nespavostí, úzkostí, starostmi a trémy. Kolem nich dopadaly kulky zbraní pachatele, byli v životní nebezpečí. Rozhodli se zůstat a dělat co mohli pro záchranu životů a nečekat na policii. Pachatelova útočná puška měla smrtelný dostřel 3600 metrů. Pro porovnání: Vzdálenost od ostrůvku Utøye na břeh je kolem 600 metrů.
Jeden z obhájců obviněného z obav o bezpečnost důkazních materiálů přestěhoval svou kancelář do hlavní policejní budovy v Oslu. Nejvyšší státní zástupce rozhodl, že veškerá výměna informací mezi ním a jeho úřadem na straně jedné a obhájci na straně druhé má probíhat výhradně formou osobního předávání CD-romů a nikoliv prostřednictvím poštovních zásilek.
Policista, který se podílel na vedení práce policie po bombovém útoku v Oslu obdržel dvě hodiny po útoku vůbec první zprávu o střelbě na ostrůvku, kterou dostalo vedení policie. Pocházela od jeho vlastní dcery. Bylo to deset minut poté, co pachatel střelbu zahájil a v stejnou dobu, kdy policejní tým koordinoval práci a snažil se dopátrat místo výskytu pachatele. Hovor byl krátký, policista pak vstal, požádal o slovo, převyprávěl kolegům co se od dcery dozvěděl, načež byla hned vyslána speciální jednotka v autech, o osm minut dříve, než přišla od místní policie z městečka Hønefoss nedaleko ostrůvku žádost o asistenci. Policista, jehož dcera byla na ostrůvku, se posadil a pokračoval ve své práci, zatímco se jeho kolegové po telefonu bavili s jeho dcerou, od které získali cenné údaje k situaci a pachateli. Zprávu o tom, že jeho dcera přežila, však onen policista obdržel o několik hodin později, dlouho poté, co se dozvěděl, že mrtvých je alespoň 50 mladých. V okamžiku zavolání dcery policisty policie znala totožnost muže, který si vypůjčil auto a naložil ho výbušninami. Nahlédnutí do evidence zbraní prozradila, že si muž legálně zakoupil tří zbraně. Informace od tajných služeb také naznačovala, že policie měla do činění s pravicovým extremistou. Speciální jednotka policie, která se tehdy nacházela ve vládní čtvrti byla vyrozuměna, což povedlo k tomu, že více aut vyrazilo směrem na ostrůvek.
Policie zahájila další etapu ve vyšetřování zemědělského statku, který si pachatel pronajímal. Není jisté jak dlouho bude toto trvat. Mj. bude nasazen pes, který je speciálně vycvičen na nalézání zakopaných předmětů. Dřívější vyšetřování odhalilo větší množství výbušnin, zařízení na jejich výrobu ad. předměty.
Hon za mužností je údajně tím, co Behringa Breivika spojuje s jinými osobami daleko vpravo na stupnici politického spektra. Chtěl vzít zpět svou mužnost, si myslí Američan Michael Kimmel, zkoumající mužnost. Poté, co provedl rozhovory s několika pravicovými extremisty ve Švédsku a USA dospěl k názoru, že je nutné pochopit pohlaví jakožto pohled na věc, aby se pochopilo proč lidé jako je tento muž spáchali to, co spáchali. Pravicoví extremisté mají pocit, že jejich mužnost jim byla odebrána a předána jiným, proto ji chtějí i násilím vzít zpět. Usiluje-li někdo desperátním způsobem o to, aby dával najevo svou mužnost, tak je zároveň náchylným k přijmání vlivů různých ideologií. Kimmel vidí v norském pachateli maskulinního šplhouna. Behring Breivik považuje feminismus jako stěžejní problém a míní, že vývoj ve společnosti obrátil různé stránky společnosti naruby. Asi má pocit, že se muži stali podřazenými ženám. Kimmel je toho názoru, že se pravicoví extremisté cítí „vykastrovanými“ vládnoucím společenským uspořádáním: Vlády jim berou všechny jejich peníze a přerozdělovávají je menšinám. Tím způsobem jim vlády odebírají právo být silnými, mocnými bílými muži, kteří mohou živit své rodiny. Přísun nových příznivců krajní pravice je také o potřebě mladých muži cítit se být „opravdovými“ muži a o právu, které taková uskupení a hnutí lákají mladé muže tím, že jim ho vrátí, jesti půjdou s nimi.
Do věznice píše Behringovi Breivikovi spousta lidí z celého světa. Má se jednat o milostné dopisy přes dopisy žen, které usilují o roli matky pro norského pachatele, dále jsou to vyhrůžné a nenávistné dopisy a dopisy křest’anů, kteří ho chtěli „vyléčit“ od „bludů“. Jelikož mu byla uložena totální izolace, nemá k dopisům přístup.
Jakmile ho policie nebude potřebovat tak často vyslýchat, bude zřejmě přesunut do jiné věznice s vysokou úrovní bezpečnosti, a to pravděpodobně do věznice v městě Skienu 136 km od Osla.
Odborníci na teror kritizují norské tajné služby za to, že si neověřily kdo bylo oněch 50-60 osob na seznamu lidí, kteří kupovali složky na sestrojení pum. Tento seznam byl tajným službám zaslán mezinárodní antiteroristickou organizací Global Shield - v češtině "Světový štít" -, která fungovala od listopadu 2010 do dubna 2011. Tato organizace byla složena ze spolupracujících policejních a celních orgánů mnoha zemí. Cílem bylo odhalit nezákonný dovoz a vývoz složek na sestrojení pum. Na seznamu bylo i jméno norského pachatele. Seznam byl sestaven ze jmen osob, které kupovaly jednu nebo více z 14 látek a chemikálií, které mohou být použity ke sestrojení pum. Když se po 22. červenci začalo o seznamu v médiích psát a mluvit, nazvala ho norská tajná policie "seznamem převodů měn". Podle norského listu Aftenposten je vzácné, aby norské tajné služby obdržely takové seznamy. Přesto nebyla jména ověřena, jelikož nebyla považována za cenné informace. Hlavně to, že seznam nebyl porovnán s evidencí držitelů zbraní, je zarážející, míní odborníci na teror. Kdyby bývali tak učinili, zjistili by Behring Breivikovo pořízení si poloautomatické pušky a pistole. Osoba, která se ocitla v hledáčku tajných služeb nebyl Behring Breivik, nýbrž někdo jiný, který si z nevyjmenované polské firmy mj. prodávající chemikálie objednal nějaké zboží. Částka, za kterou od oné firmy kupoval zboží Behring Breivik, byla prý shledána příliš malou na to, aby tajné služby provedly bližší zkoumání, navíc ještě nebyl norský pachatel u nich zaevidován. Zdánlivě žádné podezření ze strany policie a celní správy zmiňuje také pachatel ve svém manifestu.
Omylem byl plastový člun policie, který byl plně naložen příslušníky speciální jednotky a prodělal havarii motoru na cestě k ostrůvku Utøye nabídnut k prodeji. Plavidlo, které se stalo symbolem kritiky pomalé reakce policie, byl na norském aukčním internetovém serveru nabídnut tomu, kdo za něj učiní nejvyšší nabídku. Ostré reakce veřejnosti však povedly k tomu, že byla nabídka stažena. Údajně z nedorozumění měla být lod' z důvodu opotřebování, byt' necitlivě k dotčeným útoky i k široké veřejnosti, vydražena. Možná se tak už nikdy nestane. Zatím bude podrobena dalšímu vyšetřování.
"Ostrůvek Utøya se má stát místem, kde se vytváří dobré vzpomínky", míní zastupitelé odnože sociálně demokratické strany. Jejich nadace, které soukromí dárci, organizace a podniky věnovaly peněžní dary v hodnotě zatím 20 milionů norských korun, chce vzkřísit ostrůvek jakožto ohnisko politicky zapálené mládeže na letních táborech. Nechá zbourat budovy, které sloužily jako hlavní místo schůzí, resp. jako kavárna, kde se odehrála část masakru na ostrůvku, a budou postaveny nové. Byt' je už toho málo, co ještě stále připomíná řádění střelce, stále zbývá toho hodně udělat, aby se ostrůvek stal po útoku vlídnějším místem. Pro uctění obětí bude vztyčen památník.
Před útoky měl svého stálého tělesního strážce jen premiér, tento týden ho dostala ministryně obrany, ministr spravedlnosti a ministr zahraničí.
Norské ředitelství pro zdravotní záležitosti zvažuje, že okamžitá pomoc v nouzové situaci bude jako pravidlo pokaždé poskytnuta ještě dříve, než je nějaké místo činu zabezpečeno policií a každé nebezpečí odstraněno. Mnozí civilní obyvatelé pomáhali utíkajícím mladým z ostrůvku Utøye, zatímco sanitky stály v koloně a jejich posádky čekaly na zelenou od policie. Dle pokynů policie z roku 2009 má první hlídka, která na nějaké místo činu dorazí, zasáhnout proti pachateli, byt' to znamená, že jejich vlastní životy jsou v sázce. Otázkou je nyní zda mají být změněny pokyny zdravotnímu a záchrannému personálu. Nicméně to budou i nadále vyhodnocení situace policie, která budou pro zahájení práce zdravotních a záchranných sborů směrodatná. Dnes zdravotní a záchranný personál není pro "ostré operace" vycvičen ani vybaven.
Usuzuji, že se premiérovi a jeho straně stěží podaří udržovat a prodlužovat náladu sympatie a úcty v národě a splnit to, co si předsevzali – realizovat otevřenější společnost a potírat to, co vedlo k řádění šíleného střelce. Na to trvá zjitřená atmosféra a prohlubující se kritika vůči této i předchozím garniturám kvůli sporným otázkám týkajícím se zejména přistěhovalectví moc dlouho a málo tomu nasvědčuje, že na jejich zbožné a dobře míněné myšlenky bude slyšet víc lidí kromě těch věrných, kteří na to už dlouho slyší, tj. především kmenoví voliči sociálně demokratické strany a jejich koaličních partnerů. Ovšem i mezi nimi dochází k čím dále větší netrpělivosti a rozkolu, pokud jde o konkrétní kroky k řešení dlouho trvajících problémů s přistěhovalectvím spojených. Něco je slavnostní a autoritativní prohlášení politiků, něco jiného nálada, která panuje v obyvatelstvu. Tam to vře., má to hluboké kořeny a otázky kolem přistěhovalectví národ čím dále víc rozdělují. Mnozí voliči, ne-li byt' třeba těsná většina, jsou svým způsobem konzervativními a mnozí z nich se cítí přecizení ve vlastní zemi a vykořenění ve vztahu k ideálům premiéra a jeho strany. Mohou mít pocit převálcováni mocnými, kteří současný stav věcí velebí a chválí, místo toho, aby brali kritiku a varování obyčejných lidí vážně a začali něco podle nich a jejich přání měnit. Preference vládních koaličních stran kolísá, ale uvidíme, jak dopadnou volby ve dnech 11.-12.9.2011. Mnozí diskutující na různých internetových forech také obviňují vládu za domnělou roli v podílení se na postupném vytváření bouřlivé atmosféry předcházející útoky. Přistěhovalecká a azylová politika a přehlížení a zbabělost nečelit problémům s přistěhovalectvím vyústily dle těchto diskutujících v agresivitu některých jedinců a v krajním důsledku toto dalo vzniknout masového vraha. Někteří vyjadřují na tomto pozadí pro útočníkovy činy dokonce pochopení. Zda-li bude možné pokračovat v započaté cestě Norska jako vstřícné země různé imigraci, zůstává otevřenou otázkou.
Pachatel bude obžalován za 77 úkladných vražd a možná obžalován za dalších 1000 pokusů o vraždu. Každá vražda a její průběh budou pojednány zvlášt' v samostatných bodech obžaloby. Policie navíc rozhodla, že každý z přeživších poškozených bude figurovat samostatně, individuálně, po jednom bodě obžaloby pro každého. Pod pojem poškození spadají mladí a dospělí přítomní na ostrůvku, kempinkoví hosté, po kterých pachatel střílel když pomáhali při záchranné práci i jiní přítomní v oblasti.
Mnoho právníků se staví kriticky ke způsobu, jak policie zvládla reagovat na pachatelovy telefonáty. Pachatel údajně volal z ostrůvku jen dvakrát, a to z náhodného telefonu, který si našel, a z jiného telefonu, který byl bez sim karty, což znemožnilo, aby mu policie zavolala zpět. Policie předložila výpisy ze záznamů telefonních hovorů, právníci se ale domnívali, že tento materiál je policií selektivně vybrán, aby kritiku umlčila. Proč si nemuže policie přiznat, že to nezvládla? Jakoby se snažila vytvořit dojem toho, že situace byla tak nebezpečná, zatímco dobrovolníci skočili do svých člunů a pustili se do záchranných prací. Policii zcela schází pokora a podle toho, co dosud vyplulo na povrch mohlo být během té půlhodiny ušetřeno několik životů, tvrdí právníci.
O hovoru pachatele byla předána zpráva vyšetřovacímu štábu v policejním okrsku, pod který ostrůvek Utøya spadá. Pokusil se zjistit kdo volal a zkoumali telefooní čísla, ale nestihli postoupit dál, než byl pachatel zadržen. Nicméně tvrdil pachatel, že pokud by se mu bývalo dostalo potvrzení o tom, že byla přijatá jeho kapitulaci, býval by operaci ukončil. V tom okamžiku však byla mobilní sít' i tísňová linka značně přetíženy kvůli telefonátům poškozených i jejich blízkých.
Pachatel chtěl kapitulovat, protože měl pocit, že už připravil o život dost lidí na to, aby se to dostalo do médií a aby se tím rozšířilo povědomí o jeho manifestu. V tom okamžiku měla podle jeho předchozích odhadů být na cestě už policie. Když jeho hovor nebyl předán speciální policejní jednotce Deltě, se v lese na chvíli zastavil, aby zvážil bud' sebevraždu nebo pokračování. To první však bylo proti tomu, v co věří: pro ně byly šance změnit Evropu větší, když zůstane naživu, než kdyby zemřel. A tak pokračoval. Obhájce požádal o přístup ke zvukovým záznamům telefonních hovorů, mj. aby zjistil, zda budou mít význam pro trestněprávní okolnosti zločinů. Dle obhájce je důležité také ze společenského hlediska, aby byla zodpovězena otázka toho, jak v krizových situacích fungují ústředí pro tísňová volání a zda je za okolností jako ve dne 22. července kapacita dostačující.
Behringu Breivikovi byla po čtyřech týdnech o další čtyři týdny prodloužena vazba a také mu byla s platností na další měsíc uložena izolace od okolního světa se zákazem užívání médií, komunikace i návštěv. Pachatel to označuje za sadistickou metodu trýznění a prožívá izolaci jako jednotvárnou a nudnou. Soud je i nadále toho názoru, že hrozí nebezpečí maření důkazů a odkazuje na to, že se stále neví, zda existují spolupachatelé. Soud připustil, že byla spáchána chyba, když byla pachateli během prvního slyšení soudu vyměřena 4týdenní a ne 2týdenní vaba, jak to povoluje zákon. Nebylo proti rozhodnutí předneseno odvolání. Počítá se s tím, že jednou bude ukončena izolace a budou veřejně přístupná slyšení, kdy se tak stane ale není jisté. Behring Breivik vyjádřil přání dostavit se k soudu oblečen do fraku, což mu policie a soud nepovolily a to se stejným odůvodněním jako dříve (způsobilo by to zbytečně rušivé, urážlivé a provokativní vůči všem poškozeným a bylo by to proti důstojnosti soudu). Pachatel si přeje, aby slyšení byla otevřená, zatímco soud má obavy, že pachatel bude tajně s někým komunikovat a zároveň se bojí o jeho bezpečnost. Jeden poškozený vyjádřil skrze svého právníka silné přání, aby mohl být při slyšení v pátek přítomen, bylo mu to ale odmítnuto. Poškozený měl zapotřebí vidět a vnímat to, jak se k případu staví obviněný. Poškozený je z rozhodnutí soudu zklamán a překvapen. Soud ve svém odůvodnění poukazuje na nebezpečí úniků informací, ale v médiích je dle právníka poškozeného plno informací, které už unikly.
Policie dostala příkaz použít všech dostupných prostředků pro zneškodnění pachatele, ale nemělo to nutně zahrnovat použití střelných zbraní. Brzy jim bylo jasné, že mají co do činění s osobou v policejní či strážní uniformě a usilovali o zadržení kohokoliv podezřelého v uniformě. Těm policistům, kteří byli přítomní v služebně v době, kdy příkaz dostali, byl příkaz brán jako extrémní. Kdyby se někdo pokoušel překonat ohrazení, aniž by předložil identifikační průkazku, měl být zadržen.
V době, kdy vybuchla puma ve vládní čtvrti byli v práci na policejní stanici v centru Osla pouze čtyři policisté. Obvod této policejní stanice zahrnuje celé centrum Osla včetně velvyslanectví po celém Oslu a také královský palác. Z oněch čtyř policistů byli dva indisponováni a pryč, protože vykonávali služby doprovodu. Více policistů se ale na místo útoku dostavilo – z nichž někteří z domova, jiní z jiných policejních stanic.
Byla založena politicky nezávislá zájmová skupina přeživších a pozůstalých podporujících se navzájem. Také byla založena skupina osob kritizujících jak s případem nakládají a jak se k němu staví média.
Ostrůvek Utøya byl v úterý v 1 hodinu v noci předán majiteli - mládežnické odnoži sociálně demokratické strany. Policie tam ukončila svou vyšetřovací práci.
Národní vzpomínkový obřad se odehrál v multifunkční hale Oslo Spektrum, kde se také konává koncert uspořádán při příležitosti udělení Nobelovy ceny. Jeviště bylo osvětleno jednoduchým modrým pozadím a stovkami svíček. Bylo pozváno kolem 6700 vybraných hostů, z nichž mnozí nosili bílé oblečení – a akce byla na mnoha televizních a rádiových kanálech vysílána v přímém přenosu. Akci moderoval přistěhovalka Haddy N’jie, která minulý rok dostala cenu za nejlepší výkon při moderování akce kdy se sbírají peníze pro lidi postižené hladomorem, chorobami a chudobou. Obřad byl zahájen tím, že zazněla píseň, která se dá do češtiny přeložit jako „Moje malá země“, která byla původně napsána pro burcování Norů, aby hlasovali pro členství Norska v EU, píseň ale po teroristických útocích 22.7. získala úplně jiný a zvláštní smysl. Píseň zazněla v dialektu zpěvačky, která ji zazpívala. Norský král a pak i premiér přednesli projev, herci postupně četli texty. Král řekl, že svoboda je silnější než strach a že jakožto otec, dědeček a manžel může jen tušit něco málo z bolesti, kterou mnozí pocit‘ují. Věří v otevřenou norskou společnost a demokracii a možnosti Norů žít svobodně a bezpečně. Tragédie Norům připomíná něco základního, co je spojuje. Starejme se o sebe navzájem, hlašme se jasně k názorům, které zastáváme a využívejme své možnosti pozitivně ovlivňovat společnost. Poděkoval premiérovi, dalším politikům a všem, kteří se zúčastnili prací, které následovaly po útocích. Král projevil ve svém projevu velice osobní účast, byl dotčen, hlas se chvěl, málem se rozbrečel, podle mnohých komentátorů a odborníků na rétoriku to byl dosud jeho zdaleka nejlepším projevem. Útoky silně poznamenaný premiér řekl, že nejdůležitějším úkolem norského národa dále bude podpora rodinám, které přišly o své milované, a které budou ještě dlouho truchlit a čelit těžkostem, které mohou ostatní jen vágně tušit. Premiér zdůraznil i dva další úkoly, které si myslí, že má národ před sebou a musí řešit v duchu „soudržnosti po 22. červenci“: Mít smysly otevřené pro náznaky terorismu a odpovídat na nenávist argumenty a všemi zbraněmi demokracie. Máme pozvat domů ty, kteří zabloudili a bojovat proti těm, kteří se uchylují k násilí. Má být posílena bezpečnost – viditelnou policií a pohotovými jednotkami rychleho nasazení, ale především prostřednictvím soudržnosti mezi občany. Každý z nás může být strážcem svobody. Společně tvoříme péčí, demokracií a bezpečností jakousi nezničitelnou ohradu proto násilí. Herci četli nahlas 77 jmén obětí, což přivedlo přítomné k slzám. Jména a fotografie obětí byly zobrazovány na velké obrazovce. Moderátorka vyprávěla příběh o tom, jak se zaměstnankyně Ministerstva dopravy, která se nacházela ve výtahu budovy poblíž tam, kde vypukla puma v Oslu, dostala ven i přes ten chaos, který panoval. Hudební program byl sestaven z orchestru norského rozhlasu a pestré směsi písničkářů, popových a rockových zpěváků a představitelů vážné hudby. Protože mnozí z obětí byli přistěhovalci, byl obřad přeložen do angličtiny, gruzinštiny a arabštiny. Rozhlasový orchestr, jedna rapová skupina plus sbor složen z členů těch národností, které byly zasaženy teroristickými akcemi, spolu zazpívaly jednu písničku o toleranci. Jeden z nejznámějších norských herců přednesl text napsaný jedním z těch světově nejproslulejších současných norských autorů. Jinde v Oslu byly vlajky staženy na půl žerdi a lidé pokládali u katedrály květiny. Před půldruhé hodiny trvající vzpomínkový akt v neděli byl přeživším a pozůstalým podáván oběd. Pak se severští premiéři, finská prezidentka a zástupci královských rodin z celého Severu sešli na vzpomínkové akci s růžemi v katedrále v Oslu.
Dle premiéra byly vzpomínkové akty na ostrůvku důležité pro proces braní ostrůvku jakožto místa srazu pro politickou aktivní mládež i jakožto symbolu toho, že se nikdo nemá obávat toho, mít politické názory a zúčastňovat se diskusí, zpět z pout teroru. Je to důkazem vládní odpovědi na teror: rozšířenou demokracií. Premiér zdůraznil potřebu národních vzpomínkových akcí, aby se celý národ podílel na vyjádření úcty vůči obětem, svou péči vůči zraněným a přednést poděkování záchranným sborům a jiným, kteří pomáhali a přispívali. S odkazem na vzpomínkové akce po tsunami v roce 2004, kde zahynulo 84 občnů Norska premiér míní, že vzpomínkové akce pomáhají zpracovávat žal.
Na obou místech byl přítomen zdravotní personál, policie i duchovní, kteří se snažili o útěchu a být profesionální oporou a poskytovat odpovědi. Mnozí z nich se také zúčastňovali záchranných a pomocných prací bezprostředně po útocích. Přítomní při páteční a sobotní akci reagovali pláčem, rezignací i hnevem. Každému bylo zajištěno soukromou povahu vzpomínkového aktu, míní pořadatelé. Návštívit místa činů je důležité pro úlevu, překonání strachu a vymezení přebujelé fantazie, která může člověka přemoci a dostat do slepé uličky. Byt‘ je skutečnost brutální je relativně jednoznačná a proto jednodušší myšlenkově-duševně zprácovávat. Přítomní se stavili k návštěvě ostrůvku a vládní čtvrti různě, asi převažovali ti, kteří se netěšili, obávali se, že to bude hrozné, ale zároveň považovali návštěvu na správnou a nutnou. Média neměla k vzpomínkovým akcím přístup.
Ve vládní čtvrti vedla vzpomínkový akt ministryně pro správu/správní záležitosti se svou spolupracovnicí a poradkyní. Policie přítomné provedla, vysvětlovala a odpovídala na otázky. Přítomní stáli od sebe poněkud zvlášt‘ a pokládali květiny. Zvláštní dojem udělal první pohled na vnitřní části budov od útoků. K vzpomínkovým aktům na ostrůvku v pátek a sobotu a ve vládní čtvrti v sobotu dalo podnět Norské ředitelství pro zdravotní záležitosti. Potlesk, úsměvy, zpěv a soudržnost uvolnily přítomné návstěvníky ostrůvku a vládní čtvrti z pout teroru a přispěly do určité míry k tomu, že žal polevil. Přeživší, pozůstali a jejich blízcí opět naplnili místa útoků radostí. Během pátku a soboty se jich na ostrůvku sešlo zhruba 1500. Z 69 dotčených rodin přijalo nabídku přibližně 50 a z každé rodiny přijelo v průměru 6-7 osob. Kromě toho přijel doprovod a kontaktní osoba z každého okresu. Asi třetina jich příjela v pátek. Policie poprvé od útoku na ostrůvku umožnila jeho zpřístupnění a přeživší, pozůstali a jejich blízcí byli na ostrůvek přepravováni autobusy, převozem, plavidlem pobřežního a námořního záchranného sboru a speciálním plavidlem armády. V sobotu se kolem 250 přeživších a pozůstalých sešlo ve vládní čtvrti. Na obou místech se sešli, aby spatřili místa činů a psychicky zpracovávali svůj žal. Bylo to pro ty, kteří se dostavili drsný zážitek, ale zároveň úlevou, že se mohli vrátit na místa, kde se mohli soustřed’ovat na žalu. Mnozí polkládali květiny, vzpomínkové vzkazy a zapálili svíčky na místech, kde vrah postřílel jejich kamarády. Také ukázali svým nejbližším místa, kde běhali, plavali a schovávali se, aby unikli pachateli. Ve snaze uvolnit atmosféru na ostrůvku od svíravých pout teroru byly předneseny projevy a zpívalo se. Premiér vyjádřil svoji úctu těm, kteří se sobotní vzpomínkové akce nezúčastní, kteří si myslí, že na návrat je ještě brzy a možná se tam už nikdy nebudou chtít vrátit. Přislíbil svou účast na táboře příští rok a že bude s účastníky nocovat. Poté zazněl potlesk, který byl slyšet až na pevnině naproti ostrůvku.
Skupina A-ha, která v 80. letech pronikla na světový trh s hudbou, bude při příležitosti 90minutového vzpomínkového aktu „znovusjednocená“. Pozváni budou pouze vybraní hosté – přeživší, blízcí přeživších i obětí a jiní, kterých útoky přímo dotkly, spolu se členy záchranných sborů ad, a také zástupci parlamentů i královských rodin celého Severu.
19. a 20. srpna bude blízkým, resp. přeživším v rámci procesu vyrovnávání se se žalem umožněno navštívit ostrůvek Utøyu. Ostrůvek dosud ještě není zpřístupněn.
Až se rozeběhne s pachatelem soudní proces, největší v dějinách Norska, nebude v obyčejné soudní síni dost míst. Začala práce s hledáním míst pro tisíce lidí-účastníků. Poškozených je mnoho, někteří utrpěli částečnou pracovní neschopnost. Někteří psychologové ad. míní, že by žal měl být – podobně jako různé těžké životní situace jako rozvod aj. - považován za důvod pro vystavení neschopenky se vším, co z toho vyplývá.
Desetičlennou komisi, která bude přezkoumávat rozhodnutí policie, povede právnička Alexandra Bech Gjørvová. Má za to, že práce bude rozsáhlá a složitá. Zjednodušeně má komise odpovědět na otázku co se stalo 22. července a jak se můžeme od událostí poučit.
Rozhořel se složitý spor o zbrojních zákonech. V Norsku je 1.2 milionů zbraní, rozděleno na cca. půl milionu majitelů. Policie přiznává, že mnohdy přide zkrátka a že je klidně možné stát se členem třeba pistolního klubu, zůstat u něj dejme tomu půl roku, zrušit své členství a stát se šedou eminencí. Policie pak má velmi omezenou kapacitu a chabé rutiny na to, aby sledovala pohyb takových osob a to, jak nakládají se zbraněmi dál. Vlivný Svaz myslivců a rybářů si přeje, aby měl každý i nadále co nejširší výběr zbraní, mezi kterými si může vybrat tu či ty, které se mu líbí a hodí. Pachatel měl dvě legálně držené zbraně, z toho poloautomatickou pušku takového druhu, který je např. ve Švédsku zakázána. Svaz si myslí, že zbraň jako taková není nebezpečná, jen člověk za zbraní a jeho postoje a záměry se zbraní.
Behring Breivik nepůsobil na ty, kteří ho znali, at' už z vidění či „na dálku“ přes Facebook, příspěvky do diskusí ad. jako zvlášt' radikálního nacionalistu a odpůrce Islámu a islamizace. Spíše vyvolával dojem umírněného diskutujícího, který intelektuálně předčil mnoho jiných. Nebyl aktivním přispivatelem do diskusí.
V Norsku je těžké najít někoho, kdo tak či onak není dotčen hrůznými činy pachatele. Někteří tvrdí, že útoky byly provokace proti všemu, čím jsou. Otřáslo je to až po duši. Emoční tsunami po útocích „setřásl“ národ dohromady, otázka je ale jak dlouho tento stav bude trvat. Mnozí se ptají jak lze odbourávat strach, skepsi a odpor. Jsou různé stupně – od úplného odmítání po bezmeznou naivitu a přizpůsobování a podřizování se druhým. Muslimové po útocích začali zvát k sobě nemuslimy, aby se s nimi lépe seznamovali. Prý na to nestačili, tolik nemuslimů k nim začalo proudit.
Vyšlo najevo, že policie nikoliv z taktických důvodů, nýbrž z obav o bezpečnost kempinkových turistů kvůli domnělé náloži v zaparkovaném autě pachatele, zvolila jiné a o 3 km vzdálenější místo srazu. Odtud vyrazila v člunech směr ostrůvek, nikoliv z nejbližšího přístaviště hned naproti ostrůvku, na břehu pevniny. I toto mohlo přispět k zpoždění zásahu policie.
V sobotu 13. srpna byl útok na ostrůvku za přísných bezpečnostních opatření zrekonstruován. Bylo to poprvé od jeho zadržení, co byl Behring Breivik mimo zdi věznice. Pachatel oblečen do červeného svetru a neprůstrelné vesty, přivázán k policitovi lanem, osm hodin předváděl co dělal a jak to dělal. Policie předala režii pachateli a požádala ho, aby prošel svoji "trasu" po ostrůvku znovu a předvedl přesně jak držel pušku a jak se hýbal. Někdy zaváhal a dělal si přestávky, většinou ale hned na první pokus znovunalezl místa, kde se v osudný den nacházel. Přitom se na dotazy policie snažil vzpomenout na to, jak ti, po nichž střílel, vypadali a co měli na sobě. Byl s to popsat asi desítku osob. Působil klidně a vyrovnaně, však jako dotčen, nebyla to ale lítost, kterou jevil. Spekulovalo se o tom, jestli to mohla být hrdost z toho, že se mu jeho operace povedla. Nikdy se však nesmál a zřídka se usmíval. Na návrat na ostrov se netěšil. řekl, že se mu během vraždění napnul každičký sval v těle, a že se k pokračování musel nutit, i když se zpěčoval každý sval. Střílel kolem těch, kteří plavali, aby je zastrašil. Chápe, že na něj veřejnost nahlíží jako na démona. Rekonstrukce bude mít význam pro další vyšetřování, během kterého bude rekonstrukce srovnávána s výpověd'mi svědků a dalšími informacemi. Byl pořízen videozáznam, který bude přehrán u soudu. Rekonstrukce byla cenným vizualizujícím „cvičením“, kde se zejména těm, kteří sami nebyli přítomní, lépe ozřejmil postup událostí. Je málo pravděpodobné, že policie provede podobnou rekonstrukci za doprovodu pachatele ve vládní čtvrti. Jedním z důvodů je existence množství snímků z monitorovacích kamer. Policejní vrtulník, který stál na zemi zatímco se střelba odehrávala, kroužil nad ostrůvkem z obavy, že se někdo pomstychtivý o přítomnosti pachatele dozvěděl. Kromě toho policisté hlídkovali na ostrůvku, na jezeře a na břehu naproti.
Ulice kolem vládní čtvrti až na tu ulici, kde stálo auto s náloží, budou během nejbližších dní znovu otevřeny. Obchodníci, provozovatelé kaváren, restaurací ad. se obávali nepřístupných a opuštěných ulic.
Po útocích je ještě 20 osob v nemocnici, z nich 13 vážně zraněných a mluvčí nemocnice tvrdí, že nikdo z těch 13 není ještě mimo ohrožení života a někteří si odnesou následky na celý život.
Je a bude těžké přibližovat dětem co se stalo. Ministryně školství představila úvod učitelům jak na to, až brzy začne další školní rok. Lidé doufají, že země nebude „na věky věků“ ztotožňována s útoky a jménem útočníka. Žádají, aby média nezveřejňovala fotky a jména pachatele, ani neodkazovala na jeho manifest.
Předsedkyně politické strany, které byl norský útočník jeden čas členem, prohlásila, že po útocích budou politici muset být vybíravější, pokud jde o slovník a formulace. Lituje používání některých pojmů, které po útocích nejsou použitelné, protože by mohly být urážlivé. Není sama, v podobném duchu se už vyjádřilo mnoho politiků, je ale převapivé, že takové tvrzení přichází od představitelky té strany, která se dlouhodobě vyznačuje nejpřehnanějšími a nejvyhrocenějšími tvrzeními o přistěhovalcích a politických oponentech, kteří měli za přistěhovaleckou politiku největší podíl. Někteří radí odložit regionální volby s odůvodněním, že není možné, aby proběhly tak krátce po útocích.
Kandidát na starostu v městě Kristiansund za stranu Demokraté, Håvar Krane, při schůze Organizace na zastavení islamizace Norska vyslovil záměr zabít jednoho ministra. Sám označuje svá tvrzení za „prázná slova v napjaté diskusi“, zrušil své členství v straně a organizaci a omlouvá se všem. Případ se vyšetřuje.
Jedna z osob, které policie vyslechla a považuje za Breivikovy hlavní ideologické inspirátory je bloger, který vystupuje pod pseudonymem „Fjordman“. V manifestu je uváděn několikrát a stává se pro policii ústřední postavou, když mu je pachatelem přikládáno tolik váhy. Bude zkoumáno jaký měl na obviněného vliv. „Fjordman“ je, podobně jako Breivik, přesvědčen o tom, že Evropa míří ke krvavé občanské válce. Je ve svých názorech „intenzivní“ a v souvislosti s přistěhovalectvím Muslimů posedlý konspiračními teoriemi, ale odsuzuje útoky v Oslu a na ostrůvku Utøyi.
Pachatel během výslechu řekl, že ušetřil většinu nejmladších účastníků tábora na ostrůvku, protože jim ještě nebyly vymyty mozky sociálně demokratickou ideologií. Jeho obhájce si myslí, že jeho klient nemá morální zábrany a neexistují pro něj žádné ulehčující okolnosti. Ještě se pře o tom, zda budou soudní líčení probíhat za zavřenými dveřmi a zda existuje nebezpečí, že média budou pomáhat šířit pachatelova poselství. Profesor Jon Johnsen z Ústavu pro veřejná práva Univerzity v Oslu si myslí, že veřejná líčení neposkytnou pachateli takový řečnický pult, jaký si sám přeje.
Policie dosud vyslechla přes 200 osob a přes 100 policistů pracuje na případu, vyšetřování je rozděleno na 27 projektů, mj. zkoumání stovek předmětů, které zůstaly po obětích na ostrůvku – přes 300 stanů s příslušenstvím, oblečení, mobilní telefony, notebooky, digitální fotoaparáty, atd., které by mohly obsahovat záznamy s pachatelem. Zahraniční kolegové asistují policii v Oslu. Policie zvažuje praktickou rekonstrukci útoku na ostrůvku a zda se jí zúčastní pachatel.
Pachatel dále klade nemožné požadavky, aby dále rozebíral otázku, zda mu někdo pomáhal a dvou buněk, které naznačoval, že v Norsku existují. Mj. žádá to, že bude ustanoveno nové uspořádání společnosti, ve kterém bude hrát on sám podstatnou úlohu. Jeden odborník na výslechy míní, že by policie měla využívat pachatelovy gigantomanie, aby ho zlomila a začal litovat svých činů.
Několik norských listů přineslo zprávu o tom, že pachatel byl ochoten zabít vlastní rodinu, kterou dle toho co napsal ve svém manifestu považuje za „zrádce kategorie B“. Tam tvrdí, že jsou v jeho boji legitimními cíli, protože jsou tím, co nazývá „kulturními marxisty a multikulturními politiky“. Detailně popisuje vyznamenání, která jeho spíše vymyšlená organizace uděluje těm, kteří takové lidi fyzicky likvidují. Jeho otec byl členem sociálně demokratické strany, což byl zárodek nenávisti k této straně a její politice. Otec nemůže věřit, že by syn mohl považovat vlastní rodinu jako terč.
Policie potvrdila, aniž oznámila jeho totožnost, že student z oblasti kolem Bergenu na svém blogu napsal, že dlouho chodí po světě s podobnými plány na útoky, jaké provedl Breivik, ten ho ale předstihl.
Přesto později v rozhovoru s norským listem Bergens Tidende odsuzuje útok na děti, tvrdí, že jemu šlo o boj proti policii, která dle něj prosazuje to, čemu říká „feministické“ zákony a kterých se cítí být obětí. Vyjadřuje uspokojení z toho, že jedna z obětí střelby na ostrůvku byl policista, zároveň ale sdělil, že je neslučitelné s tím, co zastává za názory, brát nevinné životy prostřednictvím teroristických činů.
Vyšlo najevo, že útočník volal policii z ostrůvku, aby jí sdělilo následující: „Breivik. Velitel. Organizován v antikomunistickém hnutí odporu islamizaci. Operace byla splněna a předávám sebe jednotce Delta. Poté zavěsil a nebral to když policie volala zpět. Telefon, který pachatel použil byl zaregistrován na jeho jméno, ale policie ho dosud na ostrůvku nenašla.
Badatel v oblasti mezinárodních vztahů Helge Lurås analyzuje telefonát tak, že pachatel bud' hraje hru, kde se plánovaně ozývá proto, aby kolem sebe vytvořil auru a mystiku za účelem větší mediální pozornosti, nebo si namýšlí, že operuje jménem něčeho většího, než je on sám, tedy Templářů. Je to z jeho strany vědomá hra, míní badatel, ale připouští, že je možné, že pachatele přeceňuje.
V průzkumu se 63% vyslovuje pro to, aby byl 22. červenec každoročně připomínán jako památka obětem. Z těch si 39% přeje manifestace s růžemi podobně jako ted' v dnech po útocích. Jestli bude ustanoven pamětní den, postavěn památník nebo něco jiného je není rozhodnuto.
Kdyby útoky provedl někdo, kdo byl zvenčí (nebyl Norem) mohlo by to vést k většímu rozkolu vevnitř norské společnosti. Po bombovém útoku v Oslu a dřív, než bylo zveřejněno kdo byl pachatel, byli muslimští přistěhovalci v Oslu hnáni ulicemi, nadávalo se na ně, vyhrožovalo atd. Ti ted' tvrdí, že se nikdy necítili norštější, než ted', cítí, že jsou více než předtím součísti norské společnosti. Neznámí lidé je na ulici osloví a promluví s nimi o útocích, snaží se je utěšit, objímají je, dávají jim růže nebo jiné květiny. Očekává se, že mnozí muslimové budou aktivnější v různých organizacích, než tomu bylo dosud.
Případ je velikou zátěží pro všechny zúčastněné osoby. Policie má dost těch výčitek kvůli pomalému zásahu, než by mohl být kvůli vrtulníku, který nebyl k dispozici a jeden její představitel říkal, že to nemělo význam pro rychlost zásahu a že byla rozpoutána nedůstojná politická diskuse o zdrojích a škrtech, kterou do této tragédie policie odmítá tahat. Pokud jde o snahu policie, dívá se na ni sama s pokorou. Jeden z policistů řekl při tiskové konferenci, že „jsme profesionálové, ale pod uniformami jsme také jen lidé“.
Předseda mládežnické odnože sociálně demokratické strany řekl, že během útoků a potom nikomu nevěřil a domníval se, stejně jako mnozí mladí na ostrůvku, že někdo zaútočil na Norsko za účelem převzetí moci a že policie a armáda s útočníky spolupracují. Mnozí se na policii nedovolali, pachatel nosil uniformu a řekl, že za nimi jsou na cestě ještě dva lidé, jako je on. To už předem věděli, že byl uskutečněn útok proti vládní čtvrti. Vrtulník se zaměstnancí norské televize, který létal nad ostrůvkem, dával mladým plané naděje, že je na cestě skutečná policie, aby jim pomohla. Vrtulník svým kroužením nad místem, kde se skupina mladých schovala před pachatelem, vyzradil kde se nachází a navedl tam pachatele.
Mnoha rodinám se nedostala pomoc od krizových týmů psychologů a psychiatrů. Někteří se uzavřeli od světa. Stěžují se na nedostatečnou kapacitu a kompetenci. Toto potvrzuje i norský Svaz psychologů.
Kvůli zpomalené dopravě mj. v následku dopravní nehody, což vytvořilo kolony aut, dorazil pachatel na obě místa později, než chtěl. Zpoždění nejspíše zachránilo životy, protože plánoval udeřit v době, kdy bylo v práci více lidí.
Pachatel žádal, aby premiér a vláda odstoupili, než bude pokračovat ve výpovědích. To byl jeden z požadavků, které byly předneseny během 2. výslechu a které zprostředkoval obhájce. Pachatel dosud vypovídal do velké míry sám, aniž by policie kladla mnoho otázek. Tento týden se toto obrátí a výslechy se dostanou do nové fáze. Pachatel se policie ptal na to, zda případ vzbuzuje zájem. Bylo mu odpovězeno, že ano. Otázka je, zda je to zájem toho druhu, o který Breivik stojí.
Zvláštní policejní jednotka bude vyšetřovat pachatelovy aktivity z doby před 10 lety, zejména zmapovat všechny osoby v Norsku a v cizině, které figurovaly v jeho životě, aby zjistila jeho motivaci a postup, zda mu někdo pomáhal se zosnováním plánů útoků či jinak prakticky či ideově přispíval. Ti mohou být potrestáni za spolupachatelství.
Konaly se další pohřby, mj. dívky tureckého původu. Přítomní byli jak zástupci norské, tak turecké vlády. Mnoho z obětí střelby na ostrůvku byly děti přistěhovalců.
Předseda parlamentu přečetl jména obětí a on i premiér přednesli projevy, ve kterých zdůraznili posílení demokracie a větší pochopení Norů pro sebe navzájem, označovali účastníky tábora na ostrůvku za hrdiny a děkoval všem, kteří pomáhali během záchanné akce i poté. Nejznámější norský houslista zahrál několik děl. Král i korunní princ byli též přítomní, což je výjimečné, a přítomní blízci ad. mohli s králem a princem promluvit. Nastala minuta ticha na uctění obětí.
Norská televizní stanice TV2 hlásí, že švédská policie vyšetřuje dvě osoby, z nichž jeden na svém facebookovém profilu uvedl, že norský útočník je jeho zaměstnavatel. Také dánská policie vyšetřuje muže, který odvedl práci pro pachatelovu firmu. Norská policie také vyšetřuje stopy vedoucí k podezřelým v Německu a Polsku.
Policie byla, pokud jde o informace získané z výslechu, velice skoupá. Nicméně se pachatel dle norských novin Verdens Gang během včerejšího výslechu doznal k spřádání velmi konkrétních dalších plánů: Královský palác a budova se sídlem sociálně demokratické strany měly být jeho dalšími terči v Oslu. Chtěl útočit na symboliku paláce, nikoliv na královskou rodinu a jiné osoby, které by se mohly v inkriminované době tam nacházet. Problémy s logistikou plány zhatily. Na základě stop na Internetu nebo policií získané jinými způsoby, bylo poté, co puma ve vládní čtvrti vypukla, prohledáno deset budov.
V pátek proběhl další výslech obviněného. Pachatel byl nápadně klidný a nedotčen a ochotně podával vysvětlení. Četlo se ze 50stránkových zápisků ze 7hodinového sobotního výslechu. Dnešní výslech se točil okolo upřesňování toho, co bylo řečeno minule. Spolu vše prošli a pachatel byl konfrontován s tím, co vypovídal minule. Policie z bezpečnostních důvodů nechce dopředu oznámit kdy bude další výslech. Obhájce řekl, že pachatel svých činů nelituje a mnoho z požadavků, které během výslechů vznáší, je založeno na jeho pochopení reality a totálním nepochopení pro společnost tak, jak funguje. Obhájce se domnívá, že pachatel bral směs steroidů, efedrinu a kofeinu, aby mohl udělat to, co udělal.
Antiteroristický tým policie je soustředěna v Oslu. Kdyby se něco podobného stalo jinde v Norsku mohly by být následky daleko horší, protože by trvalo podstatně déle zasáhnout. Ani v Oslu nemají takovou pohotovost, jakou by si přáli.
Všechny mládežnické odnože stran hlásí velký příliv nových členů. Předtím mnoho let zažívaly klesající zájem. Vládním stranám se před útoky silně propadaly preference – souviselo to mj. s negativnímu postoji k přistěhovalectví a některým jevům jako znásilnění, vloupání, obchod s drogami, prostituce, žebráctví aj. které se šířily poté, co se hlavně z východní Evropy a Afriky začaly proudit lidé s nekalými úmysly. Říká se, že vzestup preferencí souvisí s řečnicky velmi šikovně zvládnutými výstupy premiéra a členů vlády.
Vládní sociální demokratická strana a její mládežnická odnož uspořádala vzpomínkovou manifestaci obětem teroru v Lidovém domě v Oslu. Výběr témat písniček zpěváků, kteří vystupovali, odrážel tragédii a to, že se oběti stala zejména mládež. Premiér ctil oběti, prohlásil, že „navždy budeme generací 22. července“ a sliboval posílenou snahu o demokracii.
Rodiče se z obav z útoků bojí děti posílat na soustředění, utkání, koncerty a kamkoliv, kde je soustředěno mnoho lidí najednou.
Všechny oběti byly během pátku dopoledne identifikovány a je soulad mezi počtem obětí a počtem pohřešovaných. I nadále polie volá blízké, se kterými ještě nebyla v kontaktu. Policie pravděpodobně už dnes v 18 zveřejní jména všech obětí. Včera jich zveřejnila 24. Dnes se konaly první dva pohřby. Stále je 32 zraněných v nemocnici, z nich 23 vážně. Jedna těžce zraněná osoba zemřela, což zvýšilo počet obětí na 77.
Maloobchodní tržby klesly snad všem kromě prodejců květin. Lidé zůstávají sedět doma, kde rozjímají a sledují zprávy ve sdělovacích prostředcích.
Rozpoutala se diskuse o svobodě projevů na Internetu a tisku. Řada serverů zavedla povinnou registraci, aby lidé nemohli nadále psát anonymně. Bude asi větší cenzura a sníží se strop pro to, co bude považováno za příjatelné postoje a názory.
Datum útoků nebylo zvoleno náhodně – šlo o výročí prvního křižáckého tažení na Jeruzalém v roce 1099. Ani název manifestu – 2083 – nebyl náhodný. Jde o narážku na obléhání Vídně Muslimy v roce 1683 a jejich vyhnání.
Prý se mu dostával vojenský výcvik na tajné polovojenské základně v Bělorusku, které opakovaně navštěvoval a kde figuroval pod fingovaným jménem Viking. Toto tvrdí běloruský opoziční politik, který tyto informace má od zdrojů v tajných službách Běloruska. Politik ale zdůrazňuje, že se jedná o zprávy nepotvrzené z jiných zdrojů.
Ulice a oblast kolem výškové stavby ve vládní čtvrti zůstanou uzavřeny i nadále. Musí se počítat s déle trvajícím uzavřením. Policie se snaží být v centru Osla více vidět a zdá se jí, že obyvatelé jsou bystřejší, pokud jde o vnímání čehokoliv, co jim připadá podezřelé, hlavně opuštěných zavazadel, krabic a jiných předmětů.
Policie bude vyslýchat také všechny účastníky, kteří se tábora na ostrůvku zúčastnili, a to na místech kde bydlí. Před střelbou jich bylo na 650. Je důležité, aby byl slyšen každý.
Norský hudebník black metalové skupiny Burzum, satanista Varg Vikernes, který byl v roce 1994 odsouzen k 16 letům vězení za vraždu a podpálení kostela chválí Breivika za jeho činy ale kritizuje ho za členství u Svobodných zednářů. Považuje je za židovskou organizaci – Židé jsou dle Vikernese prapůvodem všech problémů. Skupina Norů bojuje proti tomu, aby se z nejdůležitějšího místa v dějinách kolébky křest'anství v Norsku (na místě bitvy u Stiklestadu roku 1030) stal multikulturním centrem. Ti souhlasí s velkou částí manifestu, byt' se neztotožňují s činy, které spáchal.
Starosta Osla si přeje, aby květiny tvořící koberec při hlavním kostele a kromě toho rozptýleny po celém centru byly zkompostovány, aby půda pak byla použita při zvláštní vzpomínkové akci. Státní antikvář si přeje, aby kresby, vzkazy, pozdravy a předměty jako např. medvídci a figurky byly archivovány pro budoucnost, např. za účelem uspořádání výstavu. Zatím počasí všemu, co lidé položili na zem přeje – není hlášen déšt' a tak vše zůstane ležet za dozoru policie a bezpečnostních agentur asi až do příštího týdne, kdy to bude posbíráno ručně. Jde o jedinečnou ukázku soudržnosti a sympatie s obět'mi a jejich blízkými.
Poprvé promluvili zástupce těch deseti mužů ze speciálního týmu, který provedl zásah na ostrůvku. Podrobně vylíčil první minuty zásahu, kdy byl pachatel zadržen na severním cípu ostrůvku – zbraň předtím odhodil a ležela 15 metrů za ním. Málem ho zastřelila, protože policie se obávala, že má výbušniny připevněné k tělu a vyvěšené na stromech. Policie poté s pachatelem jednala v jedom z domků na ostrůvku. Pachatel měl klást několik požadavků. Přišla zpráva i o tom, že pachatel střílel na zdravotnický personál sanitek.
Stát pokryje náklady na pohřby obětí a také pozve pozůstale na obřad a uhradí jejich cestovní náklady.
Norská policie ve středu zveřejnila jména 12 osob zastřelených na ostrůvku Utøyi a jedné osoby, která zemřela v následku pumového útoku v Oslu. Tímto policie dosud potvrdila identitu 17 osob z nejméně 76 osob zabitých během obou útoků. Identifikace obětí útoků trvá dlouho, mj. kvůli znetvoření těl způsobená municí, kterou pachatel používal.
Pachatel měl suroviny na výrobu daleko víc výbušných směsí, než to co použil na pumu, kterou umístil v Oslu. Tajná policie se v spolupráci s místními policejními oddíly snaží zjistit, zda byly výbušniny umístěny také někde jinde v Norsku. Dosud na nic nenarazily.
První odhady ukazují, že rekonstrukce vládní čtvrti možná bude stát 2,4 miliard norských korun. K tomu je nutno připočítat náklady za nájemné po tu dlouhou dobu, kterou bude trvat rekonstrukce. Stát sám je pojišt'ovatel. Pro vládu to bude velké a těžké rozhodnout se co se bude s vládní čtvrtí dít. Nejstarší část z roku 1958, kde se mj. nachází kancelář premiéra, je chráněná.
Nadcházející pondělí v 12 hodin bude v norském parlamentu obřad na památku obětí, a bude pozván také král, což je v parlamentu zcela výjimečné.
Premiér bude prozatím mít kancelář v budově ministerstva obrany na středověké pevnosti Akershus.
Matka a tři nevlastní sourozenci pachatele se s pomocí norských úřadů před médii a případně pomstychtivými osobami schovali.
Pachatel zřejmě bude čelit návalu požadavků od přeživších a pozůstalých obětí na odskodnění, která se podle jedné právničky-znalkyně mohou vyšplhat až na 250-300 milionů norských korun.
Mnozí z těch 1003 příjemců mailu s přiloženým manifestem, který pachatel rozeslal, tvrdí, že Behringa Breivika neznají a nechápou proč jim toto poslal. Krajně pravicové strany a uskupení po cele Evropě se od útoků a pachatele distancují.
Podle svého manifestu pachatel zafinancoval teror nejdříve pomoci spekulací s akciemi, pak pomoci toho, že si udělal dluh prostřednictvím svých 10 nebo 12 kreditních karet rozdělených na několik firem, které mu karty vystavily. V Norsku neexistuje ústřední rejstřík dlužníků. Kvůli tomu je relativně jednoduché, aby si někdo bez povšimnutí.
Policie vyhodila do vzduchu výbušniny nalezené na farmě, kterou si pronajímal pachatel. Neupřesňují se podrobnosti, ale sousedé si stěžují na to, že nebyli o chystané detonaci informováni. Týká se to hlavně těhotné paní, která právě uložila syna k spánku a která je rozhořčená proč policie jim nedávala vědět předem.
Policie věděla, že Anders Behring Breivik pravděpodobně stál za bombovým útokem v Oslu ještě před tím, než byl zadržen na ostrůvku Utøyi. Odhalila ho autopůjčovna. Podle toho, co uvádí norské noviny Aftenposten to trvalo méně než tří hodiny poté co puma explodovala v pátek v 15.26, než vyšetřovatelé znali jméno muže, který si pronajal auto, do kterého byla puma umístěna. Snímky z průmyslových kamer ve vládní čtvrti ukázaly poznávací značku auta, které pachatel zaparkoval na ulici před jednou z budov.
Některé části hlavního nádraží a také okolní budovy v Oslu byly evakuovány poté, co byl při terminálu, odkud se cestující přepravují zvláštními vlaky, nalezen podezřelý domnělý opuštěný kufr. Jedna osoba měla ponechat kufr v jednom z autobusů přepravujících cestující na lince mezi letištěm a hlavním nádražím, načež tato osoba z autobusu vystoupila a odešla. Muž, který kufr vytáhl z autobusu a umístil na nástupišti vypadal podezřele nervózní. Chování muže vzbudilo pozornost a přimělo policii k tomu, aby na místo poslala svou speciální jednotku vycvičenou pro nalézání pum. V autobuse bylo 15-20 osob a policie prošla veškerými zavazadly. Policie vyzývá lidi k tomu, aby muže našla na základě toho jak se v autobuse choval.
Jeden z otců obětí vyprávěl o tom, že mu policie nevěřila když volal na tísnovou linku policie, aby oznámil, že někdo na jeho děti střílí. Zavolala mu jeho dcera, která se spolu se svým bratrem zúčastnila tábora na ostrůvku a ohlásila, že někdo po účastnících střílí, a že vypukla panika. Otec tedy poprosil děti, aby se pokusily před střelcem schovat. Až se na policejní linku konečně dovolal, požádala ho policie, aby děti policii volaly samy. Pochopil to tak, že pomoc se mu z té strany nedostane. Pak zavolal kolegovi ze sociálně demokratické strany, a ten mu sdělil. Že zásah už probíhá. Policie lituje, ale nemůže průběh příběhu onoho otce potvrdit.
Podle anglických novin The Daily Telegraph pachatel hodinu a 17 minut před vybuchnutím pumy rozeslal svůj 1500stránkový manifest 1003 příjemcům po celé Evropě.
Chystaný tzv. průvod květin v Oslu musel být odvolán poté, co se až příliš naplnily ulice Osla. Tisíce lidí se nedostali na místo, protože se nevešli. Odhad policie činí 200000 osob, delako víc než čekal „náhodný“ muž, který k tomu dal podnět, prodejce Terje Bratland. Byla to největší manifestace, jaká kdy byla. Dav naplnil prostor od luxusních bytů ve čtvrti Aker Brygge až po středověkou pevnost Akershus. Ve vzduchu byla cítit zhuštěná atmosféra s láskou k obětem a nutkáním a touhou být po hromadě v době krize a vyjádřit uznání policii, požárníkům a členům jiných záchranných sborů, a to zejména dobrovolníkům. Politici napříč politickým spektrem jsou ve svém postoji sjednocení a hlásí, že „ted' jsme všichni členové mládežnické odnože sociálně demokratické strany“. Vystupoval premiér, korunní princ, předseda norské sekce organizace pro lidská práva Amnesty International, přeživší členové mládežnické odnože sociálně demokratické strany a také několik hudebníků a zpěváků, kromě představitelky snah o větší porozumění a integrace odlišných kultur v Oslu. Řečníci vyjadřovali odhodlání a výzvu, aby poté, co se toto stalo byl jeden k druhému ještě vřelejší, plnější lásky a snášenlivosti jako odpověd' na nenávist a zdůraznili, že po útocích nikdy nebude jedno jaké zaujme jednotlivec postoje a názory. Většina lidí měla sebou růži či jinou květinu nebo rovnou celou kytici, kterou držila vysoce nahorů, načež byly květiny položeny na zem, aby vytvořila souvislé pole květin, mezi které byly položeny i cedule se soustrastnými vzkazy a společně pak zazpívali státní hymnu. Před katedrálou v Oslu se rozrůstá další „moře“ květin. Po celém Norsku se konaly podobné akce s tisíci účastníky.
V rámci vyrovnávání se se žalem bylo pro mladé sociální demokraty, kteří se zúčastnili tábora na ostrůvku Utøyi a přežili střelbu, důležité znovuzažít tamní prostředí, aby se mohli trémy lépe zbavit.
Přišla také zpráva o tom, že za účelem sestavení pumy kupoval 150 kilo hliníku a osobně si ho vyzvedl ve švédském Karlstadu.
Pokud jde o provedení útoku na ostrůvku Utøyi nasvědčují nálezy kriminalistů, že pachatel jednal sám.
V 15.15 proběhla tisková konference o slyšení. Soudce Kim Heger shrnul rozhodnutí soudu: Pachatel stráví osm týdnů ve vazbě, z toho první čtyři týdny v naprosté izolaci. Je obviněn z destabilizace a ničení vitálných společenských funkcí a vyvolávání strachu a obavy. Přiznání pachatele je potvrzeno zajištěnými důkazy. Pachatel vysvětloval, že se necítí vinen a věří, že bylo nutné zachránit Norsko před tím, čemu říká kulturní marxismus a nástup Islámu. Svými útoky chtěl zasáhnout norskou Sociálně demokratickou stranu a učinit přítrž rekrutování k této straně. Míní, že pátečními útoky strana zaplatila cenu za svou zradu Norsku. Nebylo smyslem zabít co nejvíce lidí, ale vyslat jednoznačný signál a svědomitý občan nesmí nechat svou zemi být kolonizována muslimy. Na základě výpovědi pachatele a hlavních důkazů shlédl soud, že je dokázáno, že podmínky pro uložení vazby byly splněny.
Pachatel napsal seznam téměř 5000 Norů z politiky a společenského života, které chtěl zabít. Mezi nimi byla i bývalá premiérka Gro Harlem Brundtlandová, která ostrůvek opustila jen krátce před tím, než tam dorazil střelec.
Vyšlo najevo, že se policie na ostrůvek dopravila lod'kou a nikoliv vrtulníkem, jak se dříve uvádělo. Policejní lod'ka, která převážela těžce ozbrojenou zvláštní jednotku, měla havarii motoru, což způsobilo ztrátu asi 10 minut času, policie ale rychle sehnala náhradní lod'ky. Mladí lidé zažívali každou minutu zatímco čekali na pomoc od policie, jako podstatně delší dobu. Místní policejní oddíl potvrzuje, že se mnozí k ní kvůli přetížení dispečinku s omezenou kapacitou nedovolali.
Počet obětí střelby na ostrůvku Utøyi byl dle policie nadsazen a bude upraven směrem dolů, řekl během tiskové konference po soudním slyšení mluvčí policie. Během dneška (pondělí) bude rozhodnuto o tom, zda jména dosud 86 obětí ze střelby na ostrůvku budou zveřejněna pohromadě nebo postupně po skupinách.
Zadržený je obviněn z obou útoků, z obecního ohrožení a teroristického činu, který mu může vynést nejpřísnější trest, který norské zákony umožňují – 21 let. Norsko je prostoupeno takovým výkladem humanistického cítění, který může být až nepochopitelný. Mírnost trestů v Norsku souvisí s představami o lidskosti a o nedotknutelnosti a posvátnosti života. Už od druhé světové války je v Norsku velký odpor k trestu smrti i k dlouholetým žalářům. Proti tvrdším trestům se staví velká část veřejnosti a politické Norsko je také známo svým prosazováním žákazu trestu smrti v zemích, kde ještě absolutní trest mají.
"Už od druhé světové války je v Norsku velký odpor k trestu smrti i dlouholetým žalářům," řekl iDNES.cz norský novinář Yngvar Brenna ze serveru Norge.cz. Podle něj se proti tvrdším trestům staví velká část veřejnosti a Norsko je také známé prosazováním zákazu trestu smrti v zemích, kde ještě absolutní trest mají.
Obecně panuje přesvědčení, že je nutné dávat pachatelům nové šance, také se hodně zkouší alternativní formy trestu či nápravy. Zda poslední tragédie posune názor Norů a norské zákony, lze nyní těžko usuzovat. Je ještě brzo na hodnocení nálad veřejnosti, ale možné to je, že se kvůli rozporu s chápáním spravedlnosti v obyvatelstvu ozvou vlivné hlasy volající po zavedení tvrdších trestů. Přední odborník na norská práva, Ståle Eskeland, tvrdil, že pachatel může být odsouzen k jednomu druhu odnětí svobody (norsky: forvaring), který norské trestní právo umožňuje a který může být obnoveno a prodlouženo do konce života.
Pachatel si sám vybral jako obhájce Geira Lippestada. Ten oznámil, že se pachatel hlásí k útokům a přiznává za ně zodpovědnost, nicméně se necítí za své zločiny vinen: Ve své hlavě je přesvědčen o tom, že to, co udělal, není hodné trestu. Policii říkal, že to, co udělal bylo sice hrůzostrašné, nicméně to bylo nutné. Policií mu bylo vysvětleno nakolik závažné jsou zločiny, kterých se dopustil a rovněž byl poučen o míře jejich nebezpečí pro společnost.
Pachatel žil léta v neustálém strachu, že jeho záměry a přípravy na útoky budou odhaleny. Současně ale uskutečňoval všelijaká opatření proto, aby odhaleny nebyly. Hodně času strávil hraním násilných počítačových her a snad to byl jedním ze způsobů, jak se připravoval na zabíjení ve skutečnosti. Psychologové také připouštěli, že je možné, že začal zaměňovat fantazii s realitou. Po útocích někteří prodejci stahovali násilné hry z prodeje.
Přináším nyní výňatek z manifestu, který prezentovala norská média: „Hodně jsem přemýšlel o situaci po útocích, v případě, že přežiju úspěšnou misi a budu se muset dostavit k multikulturnímu soudu. Až se probudím v nemocnoci, poté, co jsem přežil zásah kulek, které mě zranily, tak mi dojde, že jsem se ocitl ve světě plném špíny, jako živá noční můra.“ Dále: „Nejen, že všichni mí přátelé a má rodina mnou budou pohrdávat a nazývat mě monstrem, veškerá světová multikulturní média budou mít plné ruce, aby vymýšlela další způsoby toho, jak mě zabít jakožto figuru a jak mě démonizovat.“ A ještě toto: „Lidé mě budou označovat jako největší monstrum, které svět viděl od 2. světové války.
Pachatel má o sobě vysoké mínění, dle manifestu je přesvědčen, že mu lidé budou jednou děkovat poté, co se stane mučedníkem a hrdinou. Chce, aby ho lidé uctívali.
Hlavní soudní proces ovšem začne odhadem minimálně až za rok.
Dle průzkumu veřejného mínění zveřejněného před asi dvěma týdny si přes polovinu Norů přeje zastavit přistěhovalectví do Norska. Mnozí Norové mají pocit, že jim množství přistěhovalců a problémy s nimi spojené rostou nad hlavu, že přesáhly únosnou mez a proto jim dochází trpělivost.
Pachatel trval na tom, aby během dnešního slyšení byl oblečen do nějaké uniformy, netušilo se ale do jaké uniformy, ani jestli mu to povolí příslušné orgány.
Obhájce Geir Lippestad hodně váhal, zda se ujme úkolu zastupovat pachatele či ne. Říkal, že případ je v Norsku povahou, rozsahem i právnicky ojedinělý a velmi složitý.
Útoky vyvolaly obrovskou chut' Norů, aby se podíleli na různých vzpomínkových akcích, mj. byly na náměstích a v ulicích měst postaveny tisíce svíček a přes sociální média byly svolány průvody lidí nosících pochodně.
V pondělí v 12.00 hod bude v celém Norsku a ze solidarity i ve Švédsku minuta ticha k uctění památky obětí. V aule univerzity v Oslu i na internetu budou kondolenční listiny, kde může kdokoliv písemně vyjádřit svou soustrast.
Vyšlo najevo, že pachatel nejprve střílel po jiných částech těla, než obětem nasadil kulku do hlavy. Používal tzv. expandující munici (dumdum kulky), aby způsobil co největší zranění. Mnoho z lékařů snažících se o záchranu zraněných ještě nevidělo tak vážná vnitřní zranění po nějaké střelbě. Střílel i po těch, kteří se snažili od ostrůvku odplavat.
Do včerejšího večera postupně premiér a další představitelé vlády, starosta Osla, předseda mládežnické odnože sociálně demokratické strany ad. prohlásili, že za situace, jaká je tato, je snadno podlehnout zoufalství a rezignaci, to ale nesmíme, jinak by vyhrál pachatel. Začíná boj o budování ještě lepší a otevřenější společnosti. Z úcty k obětem, zraněmým a jejich blízkým nesmí společnost ustupovat svým demokratickým ideálům a principům, jinak by to bylo vítězství pachatele. „Budeme politicky ještě aktivnější, než dosud. Vezmeme ostrůvek Utøya zpět“, řekl předseda mládežnické odnože sociálně demokratické strany.
Budou zveřejněna jména a fotografie obětí. Tím zlo nabyde ještě konkrétnější podoby.
V katedrále v Oslu se v sobotu od 11-12.30, podobně jako v celém Norsku, konala bohoslužba na památku a k uctění obětí útoků a rozjímání nad událostmi. Zúčastnila se královská rodina, premiér a další členové vlády, parlamentu atd. Posléze se kostel naplnil až natolik, že další osoby už nebyly vpouštěny dovnitř. Zděšení, nevěřícnost, apatie.... Národ je ohromen tím, jak byly útoky vedeny masivně a naprosto cynicky. Kázal kněz i nejvyšší představitelka biskupů v Norsku, premiér přednesl projev a rozplakal se při zmínce o obětech na ostrůvku, které osobně znal.
Autobusy a tramvaje i bezprostředně po útocích jezdily a letadla létala jako obvykle. Doprava přes státní hranice byla hned po útocích kontrolována pečlivěji, bezpečnost byla posílena i jinde, ale v sobotu, den po útocích bylo třeba na největším letišti v Norsku na Gardermoenu u Osla k vidění pouze dvě policejní auta. V Oslu bylo jakési vnější a vnitřní ohrazení – vnitřní je kolem vládních budov. Mnoho podnikatelů doufalo, že bude vnější ohrazení brzo odstraněno, aby mohli znovuotevřít obchody, kavárny, restaurace ad. firmy.
Veškeré norské televizní a rozhlasové kanály - státní i soukromé - vysílaly od první zprávy o útoku pouze zprávy týkající se útoků, vše ostatní bylo do neděle po skončení hlavních zpráv v 19.30 zrušeno. Veškerá sportovní utkání v Norsku jsou až do odvolání zrušená, stejně jako další akce. Země se ponořila do jakéhosi výjimečného stavu.
Jeden mladík s nožem byl z hotelu v Sundvoldenu, kde jsou ubytováni přeživší z tábora na ostrůvku policií před zraky novinářů odveden v poutech. Údajně se mělo jednat o člena Mládežnické odnože norské sociálně demokratické strany. Uvedl, že se v hotelu necítí bezpečný.
Vlajky vlály v sobotu, den po útoku, v celém Norsku na půli žerdi jakožto výraz pocitu celonárodního smutku a pospolitosti. Kostely v celé zemi zůstanou otevřeny.
Nejvíce zasažena byla výšková budova Ministerstva pro ropu a energii. Poblíž vládní čtvrti se nacházela mj. sídla největších novin v Norsku a jejich budovy byly rovněž těžce poškozeny a také další budovy údajně až stovky metrů od epicentra výbuchu. Evakuována byla i budova norské soukromé televizní společnosti TV2 po nálezu podezřelého balíku. Také budovy největších norských novin Aftenposten a Verdens Gang byly evakuovány, stejně jako hlavní norská tisková agentura NTB. Nevědělo se jestli jsou nastraženy další nálože, čehož se policie obávala. Pročesávala budovy a zajišt'ovala důkazy. Ještě nějaký čas hořelo a v okolí byl cítit smrad střelného prachu. I hlavní nádraží a další významné veřejné budovy byly evakuovány.
Kolem 15.30, kolem té doby kdy úředníkům v budovách ve vládní čtvrti na náměstí Youngstorget v centru Osla končila pracovní doba, došlo k výbuchu. Ze začátku byly zatím potvrzeny dvě mrtvé osoby a desítky zraněných. Rozbitá byla okna až po 14. patro. Tlaková vlna vyrazila okna v budovách a způsobila spršku rozbitého skla a nával prachu a kouře. Sut' zůstala ležet na chodnících v okolí. Lidé utíkali k nouzovým vchodům a snažili se zachránit. Norský premiér Jens Stoltenberg oznámil, že veškerý zdravotní personál, který je k dispozici je nasazen a bude zahájeno vyšetření. Zástupci záchranných sborů – požárníků a zdravotního personálu – se snažili získat přehled o rozsahu ujm a škod, a jejich údaje byly v norských médiích velice postupně aktualizovány. Složky norské armády byly ve zvýšené pohotovosti. Veliké části centra Osla se neprodyšně uzavřely.