Foto:Terje Rakke/Nordic Life/www.visitnorway.com
19. července 2011 se vydává Lukáš Košner do Laponska (Sápmi) na 50 dní dlouhou cestu. O zemi, která leží za polárním kruhem, slyšel hodně - někdo o ní dokonce mluví jako o poslední divočině Evropy. Bez pochyby je to však v rámci Evropy velká exotika, a to si nemůže nechat ujít. Cílem cesty není pouze poznávání krajiny na konci Evropy, ale také jejich původních obyvatel – Sámů. Ti jsou původním obyvatelstvem Skandinávie, ale v průběhu dějin bylo toto etnikum často potlačováno v oblasti svých kulturních projevů a také v právu na užívání svého mateřského jazyka. V současné době probíhá v Laponsku revitalizace sámské kultury a sámských jazyků, a proto chce navštívit i místa s velkou koncentrací Sámů a zblízka se tak podívat, jak se dělá novodobé „národní obrození“. Lukáš bude posílat obrázky MMS z cesty a díky redakci Severských listů je můžete vidět i na Norge.cz
Do norského Tromsø přiletím 19. července 2011 a ze stejného místa se budu do Prahy vracet 7. září. Letenka tam a zpět je v zásadě to jediné, co mě na asi 50 dní váže. I když mám zpracovaný přibližný plán cesty, nechci se připravovat o ten luxus být pánem svého času na tak dlouhou dobu. Časového harmonogramu si v Praze ještě užiju až až, proto se budu spíše než podle nějakého itineráře řídit podle chuti, situace a počasí. No stress! Přibližný plán trasy by měl vést z Tromsø přes Lyngenské Alpy a Olderdalen až do Alty. Z Alty se vydám k největšímu kaňonu v severní Evropě a budu pokračovat přes náhorní plošinu do Karasjoku, kde sídlí sámský parlament v Norsku. Z Karasjoku bych se pak měl přesunout do Finska, kde chci prozkoumat především oblast kolem jezera Inari. Cesta dál povede přes Ivalo, Tankavaaru (přírodní rezervace Sompio) a obec Sodankylä až do Muonia a Enontekiö, u něhož je národní park Pallas–Ounastunturi. Podle času, chuti a situace bych se odtamtud vydal ještě do norského Kautokeina. Poslední úsek cesty povede přes švédské Laponsko, kde bude hlavním cílem město Kiruna a především pak nedaleký národní park Abisko. Odtamtud se vrátím přes norský Narvik zpět do Tromsø.
Podle možností (stavu baterky a signálu) se zde pokusím sdílet své zážitky ze země půlnočního slunce, kde budu žít 50 dní jako nomád. Už se na to těším, protože jak říká jedno sámské přísloví: „Lepší být na cestě než doma“.
Lukáš Košner, 11. července 2011