Úžas, zmatek a pochybnosti, takové jsou nejčastější reakce obyvatel norského hlavního města Osla na případ záměny Barbory Škrlové a třináctiletého Adama. Nikdo ale nedokáže říct, zda tento případ odhalil naivitu norských úřadů a systémů nebo ne. „Vlastně vůbec nechápu, proč takovou věc udělala,“ říká norský výtvarník Franz Schmidt.

Je to podivný příběh plný dramatických momentů. Nikde však nejsou zřejmé důvody, které Škrlovou vedly k takovému chování. Proč se snažila dostat do školy? „V současné době, kdy je Česká republika součástí Evropské unie, vypadá její počínání obzvláště nesmyslně. Mohla si vyřídit potřebné úřední náležitosti legálně a prostě zůstat,“ dodal Schmidt.

Zvláštní na celém případu je i fakt, že v tak důvěrném prostředí, jako je školní třída, nikdo nepoznal, že jde o dvacet let starší osobu, bez ohledu na to, zda jde o běžnou třídu nebo o speciální třídu pro cizince.

„Možná trpěl rakovinou“

Přesně to se totiž stalo v případu Barbory Škrlové alias „Adama “. „Adam“ byl žákem školy Marienlyst, která patří mezi běžné vzdělávací ústavy. „On“ však navštěvoval speciální třídu pro cizince. Ředitelka školy Ingjerd Eriksenová tvrdí, že i to je důležitý fakt v celém případu.

„Často přijímáme do výuky žáky, kteří nemají zcela potvrzenou identitu, například děti ze Somálska. Ty někdy nedoloží ani rodný list. Adam vypadal starší než ostatní děti a na svůj věk nezvykle vynikal v matematice. Osobně jsem se domnívala, že trpí nějakou formou rakoviny. Neměl žádné vlasy, byl oteklý, vypadalo to, jako by procházel léčbou kortizonem,“ dodala ředitelka s tím, že je pro ni Škrlová stále „on“, protože s Adamem v jeho skutečné totožnosti se nikdy nesetkala.

Ředitelka uznává, že od té doby, co podvod vyšel na povrch, se cítí ona i její kolegové svým způsobem zrazeni. Když se ale o pozadí celého případu Škrlové dozvěděli víc, původní hořkost vystřídal soucit. „Teď

mám velmi smíšené pocity,“ svěřila se ředitelka. „Až nyní vidím, že toto „dítě“ má za sebou hluboké krize, a jen doufám, že to, co jsme mu zde dali, pro něj znamená alespoň něco.“

Může se to stát znovu

„Je neuvěřitelné, že k něčemu takovému může dojít,“ říká jiná žena, osmatřicetiletá manažerka z Osla Anne Haugenová. Podle Haugenové lze poměrně snadno určit alespoň pohlaví dítěte, věk a osobní data lze zjistit pomocí úřadů. „Předpokládám však, že takové ověřování může být u cizinců složitější,“ dodává Haugenová.
Jiní obyvatelé hlavního města Norska mají pro událost v marienlystské škole více pochopení. „Kromě toho, že jde o naprosto bizarní případ, ukazuje řada věcí na velmi dobře promyšlenou akci,“ řekla učitelka mezinárodní školy v Arendalu na jihu Norska Gunn Jonesová.

„Do věci se zapojilo mnoho osob, musel tam být organizovaný plán, jak záměnu provést. Domnívám se, že na naší škole by se něco podobného mohlo také stát. V praxi by měla policie nebo úřad na ochranu dětí zasahovat do podobných případů jen v krajních mezích. Je snadné nyní tvrdit, že měl být tento podvod odhalen mnohem dříve. Ale v konkrétní situaci to bylo pravděpodobně mnohem složitější,“ řekla Gunn Jonesová.

A dodala: „Neměli bychom totiž zapomínat na okolnosti, ve kterých se celá věc odehrála. Tváří v tvář zranitelnému třináctiletému teenagerovi nebylo asi tak snadné říci: ,Promiň, ale jsi ty vůbec normální nebo skutečný?‘ Představte si, co by takový adolescent cítil při podobné otázce! Kdybych se do stejné situace dostala já, asi by mě v životě nenapadlo, že přede mnou namísto třináctiletého chlapce stojí třiatřicetiletá žena.“

Řádná změna pravidel

Norové však nezůstávají ve své zdánlivé naivitě sami, protože Adam byl třináctiletým chlapcem také v Dánsku i ve své domovině. Ředitelka marienlystské školy Eriksenová hovoří o případu s ironickým úsměvem. „Když se podívám zpět, beru to jako novou zkušenost,“ dodává. Nedomnívá se však, že by se pravidla prověřování totožnosti žáků ve škole nějak do budoucna změnila.

„Norský vrchní úřad pro imigraci a imigrační úřady jsou jediní, kteří prověřují a jednají ve věci totožnosti cizích občanů. My se řídíme papíry a čísly, která dostaneme od těchto institucí. Pokud budeme mít v budoucnu podezření, kontaktujeme policii nebo pověřené úřady. Moje náplň práce jako ředitelky školy není být neustále v pohotovosti a odhalovat podvody. Já nejsem policista. Můj úkol je učit,“ řekla Eriksenová.

Britt Miree Abrahamsenová (autorka je norskou spisovatelkou, cestovatelkou a novinářkou)