V pozdním středověku byl Bryggen (přístavní hráz) v Bergenu čilým centrem mezinárodního obchodu. Typické rovnoběžné řady domů se štíty obrácenými k moři představují architektonický styl, který se udržel téměř 900 let. Domy v Bryggenu sestávaly z jedné či dvou dlouhých řad domů se společným průjezdem. Jednalo se o kombinaci obytných a skladových budov. Každý dům měl vlastní molo, sklad a nakládací jeřáb. Tradiční využití Bryggenu skončilo až počátkem 20. století. S nástupem změn v obchodních vztazích a nových komunikačních prostředků způsob života, který přetrval 700 – 800 let, přestal existovat.
Bryggen zapsán na seznam UNESCO od roku 1979.
Struktura a zastavěné území města odráží existenční základnu této komunity, jíž bylo zemědělství a důlní činnost. Těžba byla v Rørosu zahájena v roce 1644 a přetrvala až do roku 1977. Osada vyrostla podél řeky Hitterelva, která zajišťovala energii pro zpracování mědi. V roce 1678 většina města shořela a stejná katastrofa město postihla i následující rok. Při přestavbě města plánovači zachovali čtvercový renesanční plán městských ulic. Zastavěné území Rørosu se rozvíjelo pomalu a bez dalších dramatických událostí a městské budovy zachycují vývoj od 18. století až do současnosti.
Røros zapsán na seznam UNESCO od roku 1979.
Lokality v Altě sestávají z významného souboru rytin, který nabízí návštěvníkům pohled na životy lidí a jejich pojetí světa před 6000 lety. První kamenné rytiny byly v této oblasti objeveny náhodou v roce 1973. Od té doby bylo na pěti různých lokalitách objeveno asi 3000 kamenných rytin. Rytiny byly vytvářeny po dlouhou dobu. Nejstarší kresby byly vyryty do skal před více než 6 200 lety, zatímco ty nejmladší vznikly před 2 500 lety.
Rytiny v Altě zapsány na seznam UNESCO od roku 1985.
Roubený kostel v Urnesu se mezi 28 dochovanými norskými roubenými kostely těší mimořádnému postavení pro svou architektonickou hodnotu i historii. Kostel byl postaven v druhé polovině 12. století jako soukromý kostel bohaté rodiny v Urnesu a patří k nejstarším a nejlépe dochovaným roubeným kostelům v Norsku. Jeho precizní dřevorytiny dokladují umění řemeslníků, kteří jej postavili, a jeho interiér je neobvykle bohatě zdoben. Stavitelé si byli očividně vědomi dobových mezinárodních trendů v architektuře a chytře je převedli z kamene do dřeva.
Kostel v Urnes zapsán na seznam UNESCO od roku 1979.
Souostroví Vega na pobřeží Helgelandu sestává z 1037 čtverečních kilometrů otevřené kulturní krajiny tvořené nesčetnými ostrovy, ostrůvky a skalami, které byly deset tisíc let využívány k rybolovu a kladení pastí. S postupným osídlováním těchto ostrovů vznikla charakteristická krajina, která představovala styčnou plochu mezi životy rybařících zemědělců a nehostinnou, avšak děsivě krásnou přírodou.
Souostroví Vega zapsáno na seznam UNESCO od roku 2004.
Hned dvě lokality na západním pobřeží Norska jsou zařazeny na seznam UNESCO. Jde o fjordy Geirangerfjord a Nærøyfjord. Tyto dva fjordy jsou ojedinělými příklady klasické krajiny fjordů a každý z nich je typický pozoruhodnými přírodními krásami. Dopad lidské činnosti na tato území je zanedbatelný a mimo osídlená území zde nebyla postavena žádné větší technická zařízení. Tato území představují největší nedotčené norské fjordy a patří k nejkrásnějším scenériím na světě.
Oba fjordy zapsány na seznam UNESCO od roku 2005.
Struveho geodetický oblouk byl prvním rozsáhlým vědeckým průzkumem v Evropě. Byl prováděn pod vedením Friedricha George Wilhelma Struveho v letech 1816 – 1852. Struveho geodetický oblouk je jedinečný svým rozsahem a kvalitou a představuje významný počin v dějinách zeměměřičství.
Tato lokalita zařazená na seznam UNESCO sestává z 34 měřicích míst, která se nacházejí v 10 zemích, jimiž oblouk prochází: Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Bělorusko, Moldávie a Ukrajina.
Stuveho oblouk zapsán na seznam UNESCO od roku 2005.
Zdroj: stránky Norského velvyslanectví a Ředitelství kulturního dědictví v Norsku, norská Wikipedia
Nákupní 1462
252 42 Jesenice, ČR
Tel. : + 420 776 004 659
michal@norge.cz
www.norge.cz