Hned po prvních kilometrech po norské půdě (pokud přijedete trajektem z Dánska) si projeďte turistickou cestu Jæren. Neobvyklý kousek Norska vás překvapí rovinatými lány, dalekými výhledy na širé moře, ale také soustavně se měnícím počasím. Pro celkově mírné klima se ale tento jižní cíp Norska zalíbil zemědělcům. Vypěstují tu až třetinu domácí produkce. Proto se místnímu kraji říká "potravinový koš" Norska.
Mohli byste si tu připadat jako v Karibiku. Slunným písčitým plážím lákajícím odvážlivce ke koupání schází jen palmy a o něco teplejší voda. Na cestě oblastí Jæren potkáte i rybáře v lososích řekách, ale největšími klenoty jsou tu majáky. Místní nebezpečné pobřeží pro lodě je jimi doslova poseto. První vyrostly už v polovině 19. století. Poslední přibyl v roce 1912 v Kvassheimu.
Trasa měří 41 kilometrů a najdete ji v kraji Rogaland mezi Egersundem a Stavangerem v jižním Norsku na silnici č. 44 a 507.
Trasou přes Ryfylke jezdí hodně turistů, protože vede od Stavangeru k horám a Hardangerviddě, kolem odbočky na známý skalní převis Preikestolen. Silnice č. 13 s vámi prokličkuje celou cestu podél fjordů, po úpatí skal, kolem historických míst až k zajímavé architektuře. Staré budovy u Allmannajuvetu pamatují zinkové doly z 19. století. Na poslední části trasy nezapomeňte obdivovat prosklenou čekárnu na trajekt v Ropeid a schodišťovou stezku u vodopádu Svandalsfossen.
Trasa měří 183 kilometrů a vede krajem Rogaland po silnici č. 13 od Oanes, přes dva trajekty a dále po silnic č. 520 do Hårå.
Druhý nejdelší norský fjord vám udělá společnost na další turistické cestě. Hardangerfjord sahá z Atlantiku až k Hardangerviddě ze západní strany. Jeho vody barví ledovcová voda z ledovce Folgefonna. Četné vodopády jsou běžnou součástí trasy, ale tato oblast je výjimečná i jinak. Asi nejčastější slovo, které si tu zapamatujete, je MORELLER. Nápisy na lískách s višněmi u stánků podél silnice dávají tušit, že se na úpatí hor trčících z fjordů daří ovoci. Přejedeni višněmi, třešněmi, jahodami a jablky pokračujte dál do vnitrozemí po silnici č. 7, až za Eidfjordem vystoupáte do hor k vodopádu Vøringsfossen.
Horská silnice nabídne mnohé výhledy na nekonečné náhorní planiny a národní park Jotunheimen. Na cestě se zastavte třeba v populárním středisku Beitostølen, kde se běhají světové poháry v klasickém lyžování, a kam Norové rádi jezdí i na sjezdovky. Mezi horskými průsmyky se vám otevře plošina s výhledem na obrovské jezero. Zastavte si buď v horské restauraci nebo na vyhlídce Rjupa. I v říjnu tu zažijete pravou zimní chumelenici. Proto se vyplatí sledovat předpověď počasí, jestli se sem chystáte mimo letní sezónu, aby vás nepřekvapila zavřená závora nebo uvízlý kamion přes cestu. Na trase přes Valdresflye také natáčela BBC jeden díl pořadu Top Gear, kdy trojice moderátorů zkoušela nasadit na zimní údržbu kombajn s obrovskou radlicí. :-)
Úchvatná trasa mezi Garli a Besstrondsæter měří 37 kilometerů a v nejvyšším bodě jste ve 1389 metrech nad mořem. Silnice se v zimě uzavírá cca od prosince do dubna.
Zátočiny turistické cesty přes Aurladsfjellet dávno otupil nejdelší automobilový tunel na světě. Když si 24,5 km vytesaných ve skále necháte ujít, neprohloupíte. Ve starobylé veničce Lærdalsøyri si najděte silnici č. 243. Ta vás provede přes průsmyk, kudy dříve vedla jediná cesta mezi fjordy. Kromě neustálého kroucení volantem si tento výlet oblíbíte i díky úchvatné vyhlídce Stegastein. Dechberoucí pohled do 650 metrů hluboké díry pod vámi na cíl cesty, městečko Aurlandsvangen, si zamilujete! A kdyby vám jen tato cesta nestačila, přidejte si ještě nedalekou nejstrmější železnici Flåmsbanen nebo jeden ze dvou fjordů zapsaných na seznamu památek UNESCO - Nærøyfjord.
Horskou silničkou z Lærdalsøyri do Aurlandsvangenu ujedete 47 kilometrů. I sem se vydejte pouze v létě. Silnice bývá uzavřena od listopadu do června.
Přes na světě nejdelší a norský nejhlubší fjord - Sognefjorden - vás převeze trajekt. V našem případě zastávkový Vangsnes - Hella - Dragsvik. Po silnici č. 13 pak pokračujete na další turistickou cestu přes Gaularfjellet. V nejvyšším bodě vyjedete do nadmořské výšky 748 metrů. Ocitnete se mezi svěžími vodopády, potoky a říčkami plnými pstuhů a lososů. Stejně tak si dáte do těla i za volantem. Devět strmých zatáček s vyhlídkou do hlubokého údolí Bårddalen se nezapomíná. Pěkná je pak vyhlídka z mostu na řeku a vodopád Likholefossen. Pěší turisty zláká "vodopádová stezka" Fossestien. 22 km trasy nabídne 14 velkých vodopádů a 7 jezer.
Trasa Balestrand - Eldalsosen - Moskog a Eldalsosen - Sande měří 130 kilometrů. Zimní uzavírka mezi Mel a Mjell trvá od prosince do května.
Od fjordu k nejvyššímu průsmyku ve výšce 1464 metrů nad mořem zažijete doslova houpačku na výletu z Gaupne po silnici č. 55 do Lomu. Silnice je místy docela úzká, přesto tu v létě potkáte jeden autobus za druhým. Zruční řidiči si ale trasu vychutnají. Odměnou jsou zastávky na panoramatických vyhlídkách mezi horskými obry v parku Jotunheimen. I v létě si tu sáhnete na sníh nebo pohlédnete na modré ledovce. Fantesteinen je nejvyšší bodem průsmyku nejen v Norsku, ale v celé Skandinávii. Dříve silnice sloužila jako obchodní spojnice jihu a západu Norska. Otevřena byla v roce 1938.
Jestli se rádi vydáváte na túry po svých, pak si do itineráře přidejte den navíc a vyšlápněte si třeba na nejvyšší horu Skandinávie. Zdolat horu Galdhøpiggen ve výšce 2469 metrů nad mořem patří k nadstandardním zážitkům.
Trasa autem přes hory vám z cesty ukrojí 108 kilometrů. Zimní uzavírka vás sem nepustí od listopadu do května.
To je další z historických tras, které z map skoro vymazaly nové tunely. Přes 100 let stará spojnice města Stryn a fjordů na západním pobřeží s údolím Gudbrandsdalen. Dodnes hliněná cesta Gamle Strynefjellsvegen zůstává v provozu jako připomínka dávných časů a šikovnosti tehdejších budovatelů. Na cestě zastavíte určitě vícekrát, ale určitě si vyfoťte vodopád Videfossen nebo lyžaře v letním lyžařském středisku, pokud bude ještě v provozu.
Stará úzká silnička od Grotli po Videsæter je 27 kilometrů dlouhá. Zabere vám i dvě hodiny. Zpátky už můžete zkusit tunely.
Možná tu potkáte více lidí, než na hlavní ulici Karl Johans gate v Oslo, ale i tak se sem musíte vydat. Kdo neviděl Geiranger, nebyl v Norsku. Bohužel to vědí všichni turisté a celý svět si v létě dává dostaveníčko právě u konce fjordu ve vesničce Geiranger nebo na známé Trolí cestě. Trasa Geiranger - Trollstigen patří k nejsilnějším zážitkům, jaké si z Norska můžete odvézt. Strmé zatáčky, všudypřítomné vodopády, výhledy, hluboké fjordy, překrásná údolí. Při cestě od Lomu nebo Strynu po silnici č. 15 odbočíte na úzkou silnici č. 63. Ještě před Geirangerem doporučujeme odbočit u Djupvasshytta nahoru na vyhlídku Dalsnibba.
Z výšky 1500 metrů nad mořem uvidíte malá autíčka na klikaté cestě do údolí a dohlédnete až na mořskou hladinu. Dolů ke Geirangerfjordu ještě minete malou odbočku na starou cestu přes kamenný most. Má jen pár set metrů a po průjezdu hned zase vyjedete na hlavní cestu. Silnice č. 63 se pak nepustíte, ani když vám cestu přehradí fjord. Trajekt Eidsdal - Linge naštěstí jezdí pravidelně dlouho do večera. Podél fjordu se cesta zase stočí do hor a po stoupání vyjedete do království trolů. Vyhlídka na 11 zatáček Trolí cesty je nově vybudovaná i zázemí pro turisty je moderní. Za volant pak posaďte toho nejzkušenějšího z posádky. Vyhnout se s autobusem nebo kamionem na cestě dolů Trolí stezkou ho může někdy docela prověřit.
Trasa od Langvatnet přes Geiramger a Trollstigen až k Åndalsnes zabere 106 kilometrů. Cesta přes průsmyky se v zimě uzavírá s prvním sněhem. Obvykle v říjnu nebo listopadu a otevírá se až v květnu.
Bezkonkurenčně nejkrásnější stavba 20. století a místo, které byste neměli vynechat. Atlantická cesta spojuje po 8 mostech s ojedinělou architekturou jinak rozbouřené rozmezí fjordu a otevřeného oceánu. Po silnici č. 64 z Kårvågu na ostrově Averøya do Vevangu na pevnině přehopkáte autem po mostech a ostrůvcích během pár minut. Vyplatí se ale zastavit a obdivovat, v jakých přírodních podmínkách stavba vznikla. Nejvyšší most na trase Storseisundet bru zaujme svým tvarem mořské vlny. Jeho výšku 23 metrů nad hladinou využívají i lodě, které tudy směřují z vnitrozemí do divokých vod Atlantiku. Pokud fouká silnější vítr a moře trochu bouří, pak je scenérie Atlantické cesty dokonalá. Nedivte se proto značkám "Pozor na silný boční vítr".
Národní turistická cesta Rondane lemuje hranici národního parku stejného jména. Na silnici č. 27 odbočte z E6 při cestě z Lillehammeru přes Ringebu u obce Frya. Zhruba v polovině trasy uvidíte Rondane z vyhlídky Sohlbergplassen tak jako na obraze Haralda Sohlberga, který visí v Národní galerii v Oslo. Vzrostlé borovice z obrazu jsou tu dodnes a novou vyhlídkou z roku 2006 doslova "prorůstají". Rondane je nejstarší norský park, vznikl v roce 1962. Před pár lety byl rozšířen o další území. Jeho 10 dvoutisícových vrcholů vám bude dělat společnost po celou cestu jako pozadí většiny fotografií, které si vyfotíte.
Trasa Muen - Enden (se zajížďkou ke kostelu do vesnice Sollia) - Folldal měří 75 kilometrů.
Norské vydavatelství Nordeca vydalo přehledné mapy jednotlivých turistických cest a praktickými informacemi s popisem zajímavých míst na trase. Mapy jsou v měřítku od 1:50 tis do 1:105 tis. Přibaleno je i 5 širokoúhlých pohlednic. Mapy série Nasjonal Turisveger i další turistické mapy vydané v Norsku najdete v našem obchodě.
Nákupní 1462
252 42 Jesenice, ČR
Tel. : + 420 776 004 659
michal@norge.cz
www.norge.cz