Jak strávit den v Oslo

Norské hlavní město je kromě norské přírody cílem většiny turistů přijíždějících na sever Evropy. Co byste o jednom z nejdražších měst na světě a třetím nejdražším v Evropě měli vědět? A kam by měly vést vaše kroky? Pár tipů nabízí náš článek. Dovíte se vše potřebné o hlavních turistických zajímavostech. Vše jsme doplnili řadou fotografií.

Jak strávit den v Oslo?

Do Oslo se lze dostat mnoha způsoby: letadlem (let z Ruzyně trvá 2hod.), autobusem (jízda trvá 24hod.), autem přes Švédsko nebo trajektem přes dánskou Kodaň. Největší norské mezinárodní letiště Gardermoen je od Oslo vzdáleno cca 50km. BUS zastávky pro dálkové linky jsou situovány přímo před budovou letiště, do Oslo to však jezdí co 20min. Od výškové budovy SAS Scandinavia Hotel a jízda trvá 40 min. Je zde také zastávka vlaku Flytoget, který míří přímo do centra na hlavní nádraží (Sentralstasjon/Oslo S).

Na rozsáhlém place před nádražím stojí vysoká věžní konstrukce nadepsaná Trafikanten. Sídlí v ní turistické informace, kde si můžete koupit nějakou upomínkovou hloupost, pobrat zdarma všelijaké vícejazyčné letáky o muzeích, mapky s jízdními řády a zakoupit jízdenky na MHD. Pokud chcete kroužit po Oslo celý den, doporučuji 24-hodinovou jízdenku. Dospělého vyjde na 105 NOK, děti (do 15 let) a senioři (od 67 let) 53 NOK. Ceny platí pro 1 zónu. Mimochodem slevy pro seniory platí též v běžných autobusech a při koupi vstupenek. Nenápadná BUS zastávka Jernbanestasjon stojí na jižní straně nádraží, zastávka T-bane (něco jako metro, akorát že nejezdí pouze pod povrchem) severně od něj.

Přestože Oslo patří mezi největší evropské metropole, většina památek a zajímavostí je soustředěna v centru a lze je obejít i pěšky. Níže se vám pokusím nastínit alespoň hlavní prohlídkovou trasu a další důležitá místa, která vás nejlépe kulturně uspokojí, máte-li na prohlídku jen omezený čas. K podrobnějším informacím se lze doklikat přes www.visitoslo.com.

 

Opera (Operaen) se nachází hned přes silnici od nádraží směrem k moři a poznáte ji podle šikmé bílé střechy, na niž lze volně vylézt a rozhlédnout se po okolí. Je celkem nová. Král Harald V. ji slavnostně otevíral teprve 12.4. 2008. V nízké budově z bílého mramoru jsou 3 operní sály, z nichž největší pojme 1.356 sedících diváků. Objekt za 3,3mld NOK projektoval ateliér Snöhetta, který před 20 lety spoluzakládal český architekt Martin Roubík žijící v norské emigraci. Norská opera a balet, jež doposud neměly vlastní sídlo a poslední téměř půlstoletí provizorně působily v budově Lidového divadla, uvedou v průběhu roku mimo jiné norskou premiéru muzikálu Porgy a Bess George Gershwina, operu Titus Wolfganga Amadea Mozarta či operetu Netopýr Johanna Strausse. Prvním operním představením v nové budově je zářijové uvedení opery Don Carlos od Giuseppa Verdiho.

Askerhus je relativně rozsáhlá hradní pevnost vzdálená od opery jen pár set metrů. Hrad nechal postavit po roce 1299 král Håkon V. Magnusson jako královské sídlo. V době vlády Christiana IV. byla pevnost přebudována na renesanční zámek s mohutným opevněním. V 18.stol. již hrad královskou rodinou obýván nebyl, v roce 1815 byl dokonce opuštěn zcela. Po skončení 2.sv. války byla provedena nákladná oprava všech prostor jak pro reprezentační účely, tak pro muzea. Na opevnění jsou umístěna historická díla z 16.-18.stol, v budově někdejšího arzenálu je dnes oddělení Vojenského muzea, které zahrnuje dokumenty o norském válečnictví od dob Vikingů. Naleznete zde také Muzeum národněosvobozeneckého boje (Hjemmefrontmuseum). V zámecké kapli pak je pohřben král Håkon VII., královna Maud a princezna Märta.

Přístav (Oslo havn) se rozkládá po celé délce zálivu Oslofjord. Našince však budou určitě zajímat ty největší zámořské lodě kotvící poblíž centra, které sem připlouvají v pravidelných intervalech a k vidění jsou od rána do pozdního odpoledne. Vydat se k nim můžete chodníkem podél Akerhusstranda, což je ulice obcházející moři přivrácenou stranu hradu Askerhus. První výletní loď, dánskou DFDS Seaways, uvidíte už od opery. Večer ji tu pak střídá švédská výletní loď Stena Saga. Kousek za ní stojí již oficiální přístavní budova, nad níž se mohutně tyčí další zámořská výletní loď, Royal princess a v sousedství patrně mexická AIDA. Dál podél pobřeží kotví denně poslední z obrovských lodí, německá Color Line.

Vyhlídková plavba je zde rozšířenou službou. Společnosti nabízí časově odstupňované plavby, plavby specializované na konkrétní místa v rámci Oslo, prohlídky vzdálenějších končin (např. ostrovní vojenská pevnost Oscarsborg u Drøbaku) i plavby určené pro ty, co chtějí na plující lodi třeba jen povečeřet. Podle toho se liší také ceny. Zde je orientační odkaz na běžnou nabídku: www.boatsightseeing.com. Molo pro nástup na palubu naleznete v možná nejfrekventovanější části přístavu, mezi kotvištěm velkých lodí a radnicí.

Radnice (Rådhus) je nepřehlédnutelná dominanta přístavu. Byla postavena v letech 1933-1950 podle plánů Arnsteina Arnegerga a Magnuse Poulssona. Součástí betonové radnice obložené cihlami jsou dvě čtyřhranné věže. Východní věž je vysoká 66m a je v ní instalována zvonkohra s 38 zvony a zvonky. Každou čtvrthodinu se ozývá krátké zazvonění, v poledne zahraje celá asi dvouminutová melodie. Západní věž je vysoká 63m. Věžní hodiny na jižní straně patří k největším v Evropě. Průměr ciferníku je 8,6m, minutová ručička má délku 5,7m a hmotnost těchto hodin dosahuje 200kg. Astronomické hodiny v radniční dvoraně mají průměr 5m a ukazují čas, datum, postavení slunce a měsíce. Již v roce 1936 byla vypsána soutěž na výzdobu celého komplexu, které se mezi předními norskými umělci zúčastnil i Edvard Munch. Každý rok se zde předává Nobelova cena míru. Před radnicí stojí socha polárního badatele Nansena, najdete tu kašnu a několik figurálních soch.

Parlament (Stortinget) sídlí v budově palácového typu cca 300m severovýchodně od radnice. Vstup veřejnosti do budovy je bohužel omezený, ale zvenčí je to opravdu krása. Směrem od parlamentu do kopce podél hlavní třídy Karl Johans Gate leží jakýsi „Václavák“ stylizovaný do parčíku se skulpturami a vodními prvky. Zhruba uprostřed stojí na podstavci bronzový Henrik Wergeland (1808-1845), jenž se zasloužil o vytvoření a kodifikaci spisovného dánsko-norského jazyka, později označovaného jako bokmål. Výše pak narazíte na Národní divadlo (Nasjonalteater), klasicistní budovu z roku 1891-1899, jejíž sál pojme až 3.400 osob. V jejím čele se povýšeně mračí bronzový Henrik Ibsen a okolo postávají nejslavnější norští herci a herečky všech dob. U zadní části divadla mají dokonce i vlastní „Bohdalku“, dosud žijící herečku Wenche Foss (*1917). Mimochodem ta trojkřídlá antická budova vpravo je pouze Právnická fakulta Univerzity v Oslo.

Královský zámek (Slottet) se nachází v nejvyšším bodě třídy Karl Johan, za písčitým placem s bronzovým jezdcem na koni na vysokém podstavci. Tento trojkřídlý, třípatrový, klasicistní zámek byl stavěn v letech 1823-1848 podle projektu v dánsku narozeného architekta H.D.F. Linstowa pro krále Karla Johana (1763-1844). Všichni vládci spojených království Švédska a Norska však sídlili po většinu času ve Stockholmu a palác v Oslo využívali jen občasně. Prvním trvalým obyvatelem se tak stal až v roce 1905 první vládce samostatného Norska, Håkon VII. Za vlády Olava V. (1957–1991) nebyl palác udržován a chátral. Masivní a drahá renovace iniciovaná jeho následníkem a současným norským králem, Haraldem V., vyvolala v Norsku kritiku veřejnosti. Od roku 2002 je palác přístupný veřejnosti v rámci turistických prohlídek. Okolo zámku byl roku 1844 založen park s bohatou sochařskou výzdobou – na východě jezdecká socha krále Karla Johana z roku 1875, na jižní straně je tzv. Drønning park (Královnin park) se sochou královny Maud z roku 1959, památník matematika Nielse Henrika Abela od Gustava Vigelanda a na severní straně stojí socha spisovatelky Camilly Colletové z roku 1911, také od Vigelanda. Denně ve 13:30 se na prostranství před zámkem koná asi 20-minutové střídání stráží. Je-li král přítomen, doprovází obřad hudba Královské gardy. 17.5., u příležitosti svátku přijetí 1. norské ústavy, sem proudí po Karl Johans Gate procesí, aby pozdravilo krále. Král má ještě letní rezidenci na poloostrově Bygdøy.

Dál už doporučuju maximálně využívat MHD.

Muzeum norské kulturní historie (Norsk folkemuseum) leží na poloostrově Bygdøy, přičemž cestou k jeho na východ situovanému vchodu budete míjet i výše zmiňovanou královskou letní rezidenci, střeženou jak kamerami, tak živou Královskou gardou. Areál muzea je přiměřeně velký a naleznete zde staré obytné i užitkové domy, přivezené sem z mnoha oblastí Norska. Každá oblast je pak zastoupena shlukem staveb, propojených vzájemně chodníky. Plastové popisky jsou vícejazyčné. Vesměs se jedná o obchodnické domy s vyvýšeným vstupem, jenž zamezoval pod domem chovanému domácímu zvířectvu vlézt dovnitř. Zajímavá je střešní krytina záměrně obložená obvykle březovou kůrou, zaházená kameny a obrostlá trávou. Nejcennější památkou v muzeu je však dřevěný kostel z 12.stol. s bohatě vyřezávaným sloupovím a malovaným výklenkem pro kazatele. Čas od času v muzeu proběhne i doprovodný kulturní program. Uvnitř hlavní budovy pak narazíte na stálou výstavu původních dětských hraček a expozici Sámské (laponské) kultury doplněnou o norsko-anglické vysvětlující popisky. Kromě nich však mimo webové stránky muzea www.norskfolke.museum.no mnoho o zdejších památkách nezjistíte a bloumat bez výkladu se vstupenkou za 95 NOK v ruce jen tak, se našinci nevyplatí.

Muzeum vikingských lodí (Vikingskipshuset) se nalézá jen kousek odtud směrem na jih. Webovky jsou zde: www.khm.uio.no/vikingskipshuset. Budova muzea byla projektována speciálně pro vystavení tří velmi starých vikingských lodí (nejstarší byla postavena kolem roku 820) a jejich vybavení, které nalezli archeologové v oblasti Tune, Gokstad a Oseberg. Všechny tři lodě sloužily k pohřebním účelům – byly na nich objeveny kosterní pozůstatky vysoce postavených lidí, psů, koňů či dokonce páva, dále kusy nábytku, zdobené podpěry stanů, umělecky zpracované šperky, nářadí, užitné nádoby, vyřezávané dřevěné sáně, vozíky a další předměty, u nichž ani není jisté, k čemu sloužily. Větší část sbírky je tu zároveň vystavena.

Na Bygdøyi je situováno více muzeí s loděmi, ale ty považuji za tématicky příliš úzce zaměřené. Posuďte sami. Muzeum Fram se soustřeďuje na expedici známých polárníků Fridtjofa Nansena a Roalda Amundsena. V Kon Tiki se zase specializují na expedici Thora Heyerdahla, jeho neobvyklé plavidlo a podmořský život. Zvláštním typem muzea je Maritime (Sjøfartsmuseum), kde mají pak ode všeho trochu.

Frognerpark je volně přístupný park o rozloze 80 akrů, osazený 212 sochami od Gustava Vigelanda, jehož díla naleznete i různě jinde po Oslo. Hlavní prohlídková osa je dlouhá 850m a sochař ji tématicky rozdělil do 5 jednotek: brána, most s dětským hřištěm, fontána, monolit a kolo života. Sochy jsou vyrobeny z bronzu, žuly a několik je jich kovaných. Park vznikal řadu let. Oblast západně od rybníků byla uvedena do provozu v roce 1924, asi roku 1930 byl park rozšířen na východ. Vigeland se jeho dokončení nedožil. Jeho popel byl uložen do věže jeho bývalé pracovny, dnes Vigelandova muzea. 58 soch z bronzu stojících na mostě zobrazuje lidské postavy tří generací v různých interakcích. Monumentální kašna představující věčný životní cyklus vzbudila na výstavě už jen jako kresba tak velký obdiv, že měla být původně umístěna na náměstí před budovou parlamentu nebo v zahradě u královského paláce. Černobílá mozaika kolem ní naznačuje tvar labyrintu dlouhého téměř 3km. Nejvyšší místo v parku je monolit. Figurální část je vysoká 14,2m se soklem 17,3m. Monolit je vytesán z jediného žulového bloku a vyjadřuje touhu člověka po duchovnu a vzkříšení. Žulový blok o hmotnosti stovek tun sem byl dopraven po moři z lomu u Halden na přelomu let 1926/27. Sochání bylo dokončeno roku 1936. Náhorní plošinu monolitu obklopuje 8 figurálních bran z tepaného železa. V ose na západ jsou dále sluneční hodiny a na konci kolo života vyrobené 1934, jež je symbolem věčnosti.

Zastávku busem od brány Frognerparku a jste u frekventované stanice Majorstuen. Odtud vás T-bane linka č.1 za cca 20min. vyveze klikatými silničkami na zastávku Holmenkollen. Domy v této čtvrti patří k nejdražším v Oslo, a to díky krásnému výhledu na město.

Areál Holmenkollen se skokanským můstkem, tyčícím se pyšně nad Oslofjordem, má významnou úlohu jak v norské, tak mezinárodní historii lyžování. Je to více než 100 let, co se tu uskutečnila první soutěž ve skocích na lyžích. Můstek byl postaven z dřevěných příček a nejdelší skok tehdy měřil 21,5m. Královská rodina se od samého počátku historie Holmenkollenu výrazně podílela na jeho výstavbě a oblibě. V roce 1922 a 1923 se mezi soutěžícími objevil dokonce i korunní princ Olav. V rámci zimní Olympiády 1952 v Oslo byla postavena trvalá stanoviště a místa pro rozhodčí. Na Holmenkollenu se tehdy sešlo rekordních 150.000 přihlížejících. Poslední změny byly provedeny v rámci stoletých oslav historie Holmenkollenu v roce 1992. V rámci těchto změn bylo zavedeno i osvětlení umožňující večerní skoky. Dne 14.4. 2008 se však definitivně rozhodlo o stržení stávajícího můstku, který do konce roku 2009 nahradí můstek nový. Stavební práce začnou již nyní na přelomu září a října. V těle doskočiště se nachází Muzeum lyžování s lyžařským simulátorem, okolo můstku vedou kilometry upravených běžkařských okruhů a sjezdovky pro milovníky jak klasického sjezdu, tak typického norského telemarku.

Nemůže být nic hezčího než západ slunce nad Oslo pohledem z Holmenkollenu...

Další informace a fotografie z norského hlavního města Oslo na iNorsko.info.