Jak strávit zimní den v Oslo - 3. část - centrum

Nasedněte znovu na vyhlídkovou loď a nechte se odvézt zpět k radnici. Tu dokola obejděte a v její zadní části se pusťte krátkou uličkou Roald Amundsens gate přímo na centrální náměstí. Dole po pravé ruce uvidíte norský parlament (Stortinget) sídlící v honosném paláci, nalevo je Národní divadlo (Nasjonalteater) s kamennou sochou Henrika Ibsena před vchodem a když kolem něj půjdete stále do mírného kopce, brzy dojdete před královský palác (Slottet). Trojkřídlý třípatrový klasicistní zámek byl stavěn v letech 1823-1848 podle projektu dánského architekta H.D.F. Linstowa pro krále Karla Johana (1763-1844). Všichni vládci spojených království Švédska a Norska však sídlili po většinu času ve Stockholmu a palác v Oslo využívali jen občasně. Prvním trvalým obyvatelem se tak stal až v roce 1905 první vládce samostatného Norska, Håkon VII. Za vlády Olava V. (1957–1991) nebyl palác udržován a chátral. Masivní a drahá renovace iniciovaná jeho následníkem a současným norským králem, Haraldem V., vyvolala v Norsku kritiku veřejnosti. Od roku 2002 je palác přístupný veřejnosti v rámci turistických prohlídek. Okolo zámku byl roku 1844 založen park s bohatou sochařskou výzdobou – na východě jezdecká socha krále Karla Johana z roku 1875, na jižní straně je tzv.Drønning park (Královnin park) se sochou královny Maud z roku 1959, památník matematika Nielse Henrika Abela od Gustava Vigelanda a na severní straně stojí socha spisovatelky Camilly Colletové z roku 1911, také od Vigelanda. Denně ve 13:30 se na prostranství před zámkem koná asi 20-minutové střídání stráží. Je-li král přítomen, doprovází obřad hudba královské gardy. 17.5., u příležitosti svátku přijetí 1. norské ústavy, sem proudí po Karl Johans gate procesí, aby pozdravilo krále. Král má ještě letní rezidenci na poloostrově Bygdøy.

Rychle se vraťte na centrální náměstí v Oslo, kde vstoupíte do podzemních prostor stanice T-bane (něco jako metro) Nationaltheatret a přesunete se o 4 zastávky dál na Tøyen. Tøyen je zřejmě největší park v Oslo, na jehož okraji stojí Munchovo muzeum (Munch-museet). Edvard Munch (1863-1944) je reprezentantem norského malířství a grafiky. Roku 1940 odkázal svá díla muzeu v Oslo, tak tu teď najdete asi 1100 obrazů, 15500 tisků a 6 plastik, k tomu jeho soukromé dopisy, 2240 knih, sešity, nábytek i fotografie. Nevelké muzeum z dílny architektů Gunnara Fougnera a Einara Myklebusta tak nabývá mezinárodní hodnoty a je proto velmi bedlivě střeženo (od roku 2004, kdy z něj byly ukradeny obrazy Výkřik a Madonna, ještě bedlivěji). Otevřeno je ve všední dny mimo pondělí od 10 do 16 hod., o víkendu od 11 do 17hod. Ve dnech 1.10.-31.3. je vstup pro návštěvníky zcela gratis. Mimochodem, počítá se, že v roce 2013 bude dokončena nová budova muzea v nově zastavěné oblasti Bjørvika, kde již stojí státní opera.

Zimní Vigelandův park

Pokud máte stále ještě trochu času, nasedněte opět na T-bane a jeďte na Majorstuen, kde přesednete na tramvaj č.12 a popojedete pár zastávek na Vigelandsparken. Vigelandův park je jednou z nejnavštěvovanějších atraktivit v Oslo. Je to volně přístupný park o rozloze 80 akrů, osazený 212 sochami od Gustava Vigelanda, jehož díla lze najít i různě jinde po městě. Hlavní prohlídková osa je dlouhá 850 m a sochař ji tématicky rozdělil do 5 jednotek: brána, most s dětským hřištěm, fontána, monolit a kolo života. Sochy jsou vyrobeny z bronzu, žuly a několik je jich kovaných. Park vznikal řadu let. Oblast západně od rybníků byla uvedena do provozu v roce 1924, asi roku 1930 byl park rozšířen na východ. Vigeland se jeho dokončení nedožil. Jeho popel byl uložen do věže jeho bývalé pracovny, dnes Vigelandova muzea. 58 soch z bronzu stojících na mostě zobrazuje lidské postavy tří generací v různých interakcích. Monumentální kašna představující věčný životní cyklus vzbudila na výstavě už jen jako kresba tak velký obdiv, že měla být původně umístěna na náměstí před budovou parlamentu nebo v zahradě u královského paláce. Černobílá mozaika kolem ní naznačuje tvar labyrintu dlouhého téměř 3km. Nejvyšší místo v parku je monolit. Figurální část je vysoká 14,2 m se soklem 17,3 m. Monolit je vytesán z jediného žulového bloku a vyjadřuje touhu člověka po duchovnu a vzkříšení. Žulový blok o hmotnosti stovek tun sem byl dopraven po moři z lomu u Halden na přelomu let 1926/1927. Sochání bylo dokončeno roku 1936. Náhorní plošinu monolitu obklopuje 8 figurálních bran z tepaného železa. V ose na západ jsou dále sluneční hodiny a na konci kolo života vyrobené roku 1934, jež je symbolem věčnosti.

Poslední, co možná ještě stihnete před úplným setměním navštívit, by mohla být romantická zákoutí řeky Akerselva. Ta do Oslo vtéká od severu z jezera Maridalsvannet a po 8,2 km vytéká za budovou opery v zátoce Bjørvika do Oslofjordu. Její původní název zní Frysja, což se dá interpretovat jako „studená.“ T-banem dojeďte do stanice Storo (linky 4,5,6), tady se vydejte na sever k hlavní silnici, kde nasednete do MHD č.11 nebo 12 a pojedete až na konečnou zastávku Kjelsås. Tady buď půjdete ještě asi 500m vpřed na sever do míst, kde Akerselva vytéká z jezera anebo vystoupíte o zastávku dřív na Kjelsåsalléen a zhruba stejně tak dlouho půjdete vlevo podél hlavní cesty až na most přes řeku. Ve své horní partii se Akerselva klikatí parkem, dál už je víceméně regulovaná. Podél jejích břehů vedou chodníčky pro pěší. Došli byste po nich téměř až na T-bane zastávku Nydallen, která je přímo u vody. Pěkné vodopády tvoří také poblíž MHD zastávky Biermanns gate (linky 11,12,13). Řeka v minulosti poháněla bezpočet výrobních podniků, kolem mnohých protéká dodnes, avšak průmyslová lokalita Nydallen již vzala za své. Akerselva je se svými parky a turistickými stezkami nyní zvána „zelené plíce Oslo“.

Holmenkollen

Jestli ještě nespěcháte domů, můžete na úplný závěr dne vyjet T-banem do stanice Holmenkollen ke stejnojmennému sportovnímu areálu, jehož dominantou se letos stal fungl nový skokanský můstek (na jeho místě už dříve můstek stával). Ten má významnou úlohu jak v norské, tak mezinárodní historii lyžování. Je to více než 100 let, co se tu uskutečnila první soutěž ve skocích na lyžích. Můstek byl postaven z dřevěných příček a nejdelší skok tehdy měřil 21,5 m. Královská rodina se od samého počátku historie Holmenkollenu výrazně podílela na jeho výstavbě a oblibě. V roce 1922 a 1923 se mezi soutěžícími objevil dokonce i korunní princ Olav. V rámci zimní Olympiády 1952 v Oslo byla postavena trvalá stanoviště a místa pro rozhodčí. Na Holmenkollenu se tehdy sešlo rekordních 150 tisíc přihlížejících. Poslední změny byly provedeny v rámci stoletých oslav historie Holmenkollenu v roce 1992. V rámci těchto změn bylo zavedeno i osvětlení umožňující večerní skoky. V těle můstku se nachází Muzeum lyžování s lyžařským simulátorem, okolo můstku vedou kilometry upravených běžkařských okruhů a sjezdovky pro milovníky jak klasického sjezdu, tak typického norského telemarku. A pokud se podíváte z příhodného místa dolů pod sebe, zazáří ve vašich očích světla celého Oslo s body odplouvajících zámořských lodí…